28 CO 219/2022-113 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal povolení služebnosti vlastníkovi pozemků p. [číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen pozemky žalobce), které odpovídá právo nezbytné cesty po části pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] (dále jen pozemek žalované) tak, jak je zaměřena geometrickým plánem, za současného stanovení povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu za povolení služebnosti nezbytné cesty ve výši 10 000 Kč (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 12 026,95 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.). 2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce se domáhal povolení nezbytné cesty formou služebnosti ve prospěch pozemků žalobce (přičemž součástí pozemku [parcelní číslo] je stavba pro rodinnou rekreaci č. ev. [číslo], dále jen chata) k tíži pozemku žalované za náhradu 10 000 Kč. Tvrdil, že k jeho pozemkům není zřízena příjezdová cesta a nejsou napojeny na veřejnou komunikaci, není k nim tedy zajištěn přístup zejména motorovým vozidlem, což žalobce omezuje v užívacím právu. Žalobce také tvrdil, že jeho pozemky jsou v územním plánu obce zahrnuty do zastavěného území a jsou vymezeny jako plocha k bydlení. Žalobce má tak v úmyslu postavit na pozemku rodinný dům, bez povolení nezbytné cesty mu však nebudou vydána nezbytná povolení ve stavebním řízení. Požadovaná služebnost by měla zahrnovat právo chůze a jízdy. Žalobce oslovil žalovanou s nabídkami různých řešení věcného břemene či odkoupení jejího pozemku, avšak bezúspěšně. 3. Žalovaná namítala, že její pozemek je lesním pozemkem o výměře [výměra], který je součástí dalšího komplexu tvořícího tradiční rekreační zázemí pro obyvatele [obec]. Žalovaná nikdy nikomu nebránila v přístupu k pozemkům žalobce. Tvrdila, že je namístě případně zřídit přístup na pozemky žalobce přes jiný pozemek (např. [parcelní číslo]) tak, aby nebyla poškozována funkce lesa. Pokud žalobce přijal od svého právního předchůdce pozemky darem s vědomím, že k nim není přistupovaná cesta, a v době převodu se nezajímal o možnosti jejího zřízení, jednal hrubě nedbale. 4. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce je vlastníkem pozemků v [katastrální uzemí], součástí pozemku [parcelní číslo] je chata č. ev. [anonymizováno] (nikoliv žalobcem nesprávně uvedeného č. ev. [číslo]). Pozemky nabyl žalobce od svého dědečka Ing. [jméno] [jméno] na základě darovací smlouvy ze dne [datum]. Pozemek žalované se nachází v [katastrální uzemí], jedná se o lesní pozemek, pozemky účastníků spolu sousedí. Pozemky žalobce jsou územním plánem vymezeny jako pozemky určené pro bydlení. K pozemku žalobce vede přes pozemek žalované lesní cesta, která je podle stop pneumatik v půdě zjevně využívána nejen k chůzi, ale k i jízdě motorovým vozidlem. Mezi ulicí [anonymizována dvě slova], která je zpevněnou pozemní komunikací, a pozemky žalobce je vzdálenost cca 50 m. 5. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § [číslo] odst. 1, odst. 2, § [číslo] odst. 1 a § 1033 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a uzavřel, že pozemky žalobce jsou přístupné ze zpevněné ulice [anonymizována dvě slova], která navazuje na pozemek žalované a mění se v lesní cestu, jež existuje od nepaměti. Tato lesní cesta je zjevně využívána nejen k chůzi, ale i k jízdě motorovým vozidlem. Pozemky žalobce jsou tedy dostatečně spojeny s veřejnou cestou a při současném charakteru pozemků a chaty jsou splněny veškeré podmínky pro jejich plné využití. K záměru žalobce vystavět na pozemku dům namísto chaty soud prvního stupně uvedl, že nezbytnou cestu nelze povolit pro účely zhotovení stavby, jestliže je takového účelu možno dosáhnout mírnějším způsobem, tedy postupem podle § 1022 o. z., navíc pouhé určení pozemků k zastavění v územním plánu není z pohledu potřeby nezbytné cesty dostačující, je nutno prokázat, že příprava stavby dosáhla určitého stupně (odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 880/2019). Žalobce však nic takového ani netvrdil. K námitce hrubé nedbalosti na straně žalobce soud prvního stupně uvedl, že nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou není možné bez dalšího označit za hrubě nedbalé, v tomto konkrétním případě v době nabytí vlastnictví žalobce k pozemkům existoval přístup v podobě lesní cesty. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a přiznal je plně úspěšné žalované. Účelně vynaložené náklady spatřoval v odměně její zástupkyně ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 35 000 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 vyhlášky č. 177/12996 Sb. (dále jen advokátní tarif), a to za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření a účast na jednání před soudem), v paušální náhradě hotových výdajů po 300 Kč za tyto tři úkony podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, v cestovném za cestu k jednání na trase [obec] – [obec] a zpět (za cestu z [obec] do [obec] a zpět (v délce celkem 120 km, při průměrné spotřebě 7 l [číslo] km, ceně pohonných hmot 47,10 Kč a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km) ve výši 959,63 Kč, v parkovném ve výši 180 Kč, v náhradě za promeškaný čas pod 100 Kč za čtyři půlhodiny podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a v náhradě za 21% sazbu daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupkyně žalované plátcem, podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 087,33 Kč, tj. celkem v částce 12 026,95 Kč. 7. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že přístup motorovým vozidlem k jeho pozemkům není dán, neboť do lesa nelze autem vjíždět. K takovému jednání ho přesto soud protiprávně nabádá. Dále poukazoval na nutné parametry příjezdové cesty, která je naprosto nezbytnou podmínkou pro možnost výstavby rodinného domu. Poukaz na možný postup podle § 1022 o. z. považoval za zcela lichý, neboť nemá vydáno stavební povolení, a tedy nemůže realizovat žádné stavební práce. Také uvedl, že přístup k jeho pozemkům a chatě je v současnosti skutečně přes lesní pěšinu možný, ale je zcela nedostačující. Podle jeho názoru si moderní doba žádá zajistit i ke stavbě určené pro rekreaci možnost příjezdu motorovým vozidlem. Pokud mu nebude povolena nezbytná cesta, tak bude fakticky omezeno jeho vlastnické právo. Také ve vztahu ke svému záměru výstavby rodinného domu tvrdil, že již má vypracovanou architektonickou studii stavby. Zdůraznil, že se opakovaně pokoušel o smírné vyřešení věci, žalovaná vše odmítla. V reakci na vyjádření žalované dále uvedl, že na věc nelze aplikovat hledisko hrubé nedbalosti (jak již uvedl i soud prvního stupně). Nelze podle něj také vycházet z dosavadní tolerance přístupu, tento případ by měl být řešen jedině zřízením věcného břemene, aby byl nastolen stav právní jistoty žalobce. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení či aby jej změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 8. Žalovaná k odvolání uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně a právně správný, a navrhla jeho potvrzení, Opětovně poukázala na hrubou nedbalost spočívající v nezájmu o zajištění přístupu v době převodu nemovitostí, na fakt, že je lesní cesta k přístupu dlouhodobě využívána, jedná se o přístup dostatečný a ona v něm ani žalobci, ani jeho právnímu předchůdci nikdy nebránila. 9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 10. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na která odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. 11. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. 12. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. 13. Podle § 1033 odst. 1 o. z., obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za součas