28 CO 229/2022-23 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným usnesením zastavil soud prvního stupně řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (II). V odůvodnění svého usnesení uvedl, že žalobkyně se domáhá zaplacení 26 885 Kč s příslušenství s tím, že žalobce užíval její pozemek v katastrálním území Vrbice u Hořoviček v období od [datum] do [datum] bez právního důvodu a bezdůvodně se tak obohatil. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) týkající se místní příslušnosti uvedl, že v řízení o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním nemovitosti bez právního důvodu není dána výlučná místní příslušnost podle polohy nemovitosti a že není příslušný rozhodnout ani podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení Brusel I bis). Žalovaný neprochází centrální evidencí obyvatel, podle sdělení zaslaného žalobci se nachází mimo území České republiky. Soud prvního stupně shrnul, že kdyby se žalovaný na území České republiky nacházel, rozhodl by o postoupení místně příslušnému soudu, takové rozhodnutí však v případě, že se žalovaný nachází na území cizího státu učinit nelze. 2. Proti tomuto usnesení podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že jde o věc spadající do působnosti nástrojů EU v občanských a obchodních věcech, a mezinárodní příslušnost je tedy třeba určit dle nařízení Brusel I bis. Při úvaze o místní příslušnosti navíc soud prvního stupně postupoval v rozporu s § 86 odst. 2 o. s. ř. Navrhovala, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první, o. s. ř., jakož i přezkoumal řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 4. Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). 5. Přestože se soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení zabýval zejména místní příslušností, lze ze závěru odůvodnění jeho usnesení dovodit, že shledal nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, a to v souvislosti s bydlištěm žalovaného mimo území členských států. 6. Takový závěr je však nesprávný a ve vztahu k aplikaci nařízení Brusel I bis i předčasný. 7. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Brusel I bis nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a článků 24 a 25. 8. Podle čl. 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a článků 24 a 25. 9. Podrobení se příslušnosti dle čl. 26 nařízení Brusel I bis se uplatní i u žalovaných s bydlištěm mimo území Evropské unie (viz usnesení Nejvyšší soudu z 28. 1. 2016, sp. zn. 29 Cdo 452/2014, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/2017 civ., jehož závěry se uplatní i v poměrech nařízení Brusel I bis – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 11. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5019/2017, dostupné na [webová adresa]). 10. Soud prvního stupně se dosud žalovanému ani nepokusil žalobu doručit, nemohl tedy učinit závěr o tom, že není mezinárodně příslušný dle nařízení Brusel I bis (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4971/2014, dostupné na [webová adresa]). 11. I kdyby nebyla mezinárodní příslušnost soudu založena konkludentní volbou dle čl. 26 nařízení Brusel I bis, nebylo by možné závěr o nedostatku mezinárodní příslušnosti učinit. 12. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 13. Podle § 86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kde nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. 14. Žalovaný je vlastníkem nemovité věci v katastrálním území Vrbice u Hořoviček, jiný příslušný soud v České republice se nepodařilo zjistit. Soud prvního stupně je tedy nejen mezinárodně příslušným k projednání a rozhodnutí věci, je dána také jeho místní příslušnost, neboť nemovitost žalovaného se nachází v obvodu Okresního soudu v Rakovníku. 15. Pokud by se v průběhu řízení ukázalo, že žalovaný má skutečné bydliště v České republice, byla by mezinárodní příslušnost dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, pokud by jeho bydliště bylo v některém jiném členském státu, byla by mezinárodní příslušnost založena dle čl. 7 odst. 2 nařízení Brusel I bis (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 797/2013, dostupné na [webová adresa]). 16. Odvolací soud neshledal ani jiné nedostatky podmínek řízení, usnesení soudu prvního stupně proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. Tím se i nákladový výrok II. usnesení soudu prvního stupně stal neúčinným.