28 CO 252/2022-83 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným soud prvního stupně rozhodl o tom, že smír uzavřený účastníky v tomto znění: Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka], to vše v pravidelných měsíčních splátkách v min. výši [částka] splatných vždy nejpozději k 25. dni příslušného měsíce, přičemž splatnost 1. splátky nastane v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nabude právní moci usnesení o schválení tohoto smíru a to vše pod ztrátou výhody splátek v případě neuhrazení některé z nich řádně a včas. 2. Soud prvního stupně s odkazem na § 99 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a směrnici [anonymizováno] parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen [anonymizováno]) dospěl k závěru, že porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele vede k neplatnosti úvěrové smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Smlouva o úvěru přitom spadá do režimu spotřebitelských smluv. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila, že by poskytovatel úvěru schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet zkoumala řádně. S ohledem na smysl a účel právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na povinnost řádné transpozice práva Evropské unie je podle názoru soudu prvního stupně nutné dojít k závěru, že vyřešení projednávané věci podle hmotného práva není v dispozici účastníků a schválení účastníky navrženého smíru soudem by představovalo porušení článku 22 odst. 2 a článku 23 [anonymizováno]. 3. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že součástí smíru je prostá dohoda o splnění peněžitého závazku, která není v žádném ohledu v rozporu s hmotným právem, a která vyjadřuje vůli účastníků, kterou by měl soud respektovat. Soud prvního stupně však nepřípustně zaměňuje vady smíru za nedostatky úvěrové smlouvy, jeho závěr o tom, že vyřešení projednávané věci podle hmotného práva není v dispozici účastníků, považuje za absurdní a zcela nepřijatelný. Navrhoval, aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že smír schválí. 4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ustanovení § 212 věta první, o. s. ř., přezkoumal i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce se domáhá zaplacení [částka] se zákonnými úroky z prodlení od [datum] do zaplacení z částky [částka] s tím, že s žalovanou uzavřel [datum] smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které žalovaná z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpala celkem [částka], čerpané prostředky se zavázala vrátit, a to u tzv. Extra čerpání v 24 splátkách po [částka] (tedy včetně úroku ve výši 18,11 % ročně a pojistného ve výši 4,99 % z měsíční splátky) a u tzv. Komfort čerpání ve splátkách ve výši 5 % měsíčně, nejméně ve výši [částka], včetně úroku ve výši 23,76 % ročně a úhrady sjednaného pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Pro porušení podmínek úvěrové smlouvy byl úvěr k [datum] zesplatněn, následně od smlouvy odstoupil. V průběhu řízení uzavřeli účastníci smír výše uvedeného znění. 7. Podle § 99 odst. 1 o. s. ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Je-li to s ohledem na povahu věci vhodné, upozorní předseda senátu účastníky rovněž na možnost využití mediace podle zákona o mediaci nebo sociálního poradenství podle zákona o sociálních službách. 8. Podle § 99 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 12. Podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené [anonymizováno] národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 13. Podle § 419 o. z. Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 14. Podle § 1812 odst. 1 o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá (§ 1815 o. z.). 15. Podle čl. 22 odst. 2 [anonymizována dvě slova] parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen [anonymizováno]) členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující (čl. 23 [anonymizováno]) 16. Soudem schválený smír je svou povahou dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, procesní dohodou, která má jednak povahu hmotněprávního určení příslušných práv a povinností (res transacta), jednak i účinky pravomocného rozsudku (res iudicata). Hmotněprávním podkladem soudního smíru může být jakákoliv dohoda účastníků, která má význam pro jeho uzavření; nejčastěji to bývá narovnání, privativní novace, započtení nebo vzdání se práva nebo dluhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4406/2009, dostupné na [webová adresa]). 17. Smír je v rozporu s hmotným právem, je-li v rozporu s obecnými požadavky kladenými zákonem na náležitosti právních jednání nebo pomíjí-li náležitosti jednání, stanovené pro vznik, změnu nebo zánik právního vztahu, případně je jinak v rozporu s kogentními ustanoveními hmotného práva nebo tato ustanovení obchází, resp. je v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2319/2019, dostupné na [webová adresa]). 18. Soudní smír je procesní smlouvou směřující k ukončení řízení, která má i své hmotněprávní důsledky, je-li platná. Existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv mezi stranami se při uzavření smíru předpokládá, předmětem smíru prot