28 CO 262/2021-132 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 15 065 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Tvrdila, že účastníci jsou spoluvlastníky chovné feny [jméno] ze [obec], trpasličího drsnosrstého jezevčíka tetovací [číslo] ze které se [datum] narodila tři štěňata, která žalovaný v rozporu s původní dohodou účastníků prodal za celkem 36 000 Kč třetím osobám. Neplatnost kupních smluv nenamítala a požadovalo polovinu kupní ceny po odečtení nákladů vynaložených žalovaným ve výši 5 870 Kč. Žalovaný namítal, že žalobkyně ani neprojevila snahu podílet se na nákladech na poplatky ze psů, odměnu za krytí, vakcinaci štěňat a vystavení průkazů původu, proto se také rozhodl štěňata prodat. Namítal také, že žalobkyně v letech 2018 a 2019 sama prodala šest štěňat ze stejné chovné feny a s žalovaným se přes výzvu písemně nevyrovnala. Jako obranu proti návrhu žalobkyně uplatnil k započtení svou pohledávku na zaplacení celkem 32 500 Kč s tím, že jde o polovinu částky, kterou žalobkyně inkasovala za prodej pěti štěňat v roce 2018 a jednoho štěněte v roce 2019 (Fifi za 12 000 Kč, Fatty za 12 000 Kč, [příjmení] za 12 000 Kč, [jméno] za 11 000 Kč, štěně s číslem tetování [číslo] za 6 000 Kč a štěně s číslem tetování 99671 Kč za 12 000 Kč). K obraně žalovaného žalobkyně uvedla, že výtěžek z prodeje štěňat v roce 2018 a 2019 si účastníci okamžitě rozdělili, započítávanou pohledávku označila za nejistou (spornou). V části týkající se 940 Kč s příslušenstvím vzala v průběhu řízení žalobu zpět, neboť žalovaný uplatnil další náklady spojené s prodanými štěňaty, a to ve výši 1 880 Kč, které žalobkyně nerozporovala. 2. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení ohledně částky 940 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 764 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.). 3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí z následujících skutkových zjištění. Žalobkyně a žalovaný byli spoluvlastníky chovné feny [jméno] ze [obec], narozené [datum]. Z feny se dne [datum] narodila tři štěňata. Žalovaný prodal všechna štěňata třetím osobám za kupní cenu 12 000 Kč za štěně, ač byl s žalobkyní dohodnut na způsobu vypořádání štěňat tak, že žalobkyni předá polovinu narozených štěňat a případně ještě dojde k finančnímu vyrovnání. K obraně žalované soud prvního stupně uvedl, že žalovaný neprokázal existenci pohledávky vůči žalobkyni a své tvrzení uplatnil účelově až v průběhu řízení. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1140 a § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalovaný prodal tři společná štěňata třetím osobám, ač byl se žalobkyní dohodnutý, že jí jedno štěně přenechá, zaniklo spoluvlastnictví účastníků k těmto štěňatům a nelze je vypořádat. Na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat, a to ve výši poloviny získané kupní ceny po odečtení nákladů, u kterých žalobkyně uznala, že je žalovaný vynaložil na péči o štěňata. Dále soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z přisouzené částky, a to ode dne následujícího po změně žaloby (od [datum]). Námitku započtení považuje soud prvního stupně za uplatněnou v rozporu s § 1987 o. z., a tedy nedůvodnou. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odůvodněn, nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalobkyně, která vynaložila náklady na soudní poplatek a právní zastoupení. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy, přesto uzavřel, že žalovaný neprokázal existenci pohledávky vůči žalobkyni. Žalovaný nesouhlasil s tím, že jeho obrana je účelová, neboť byla uplatněna až v průběhu řízení, a poukazoval na to, že z předložené výzvy je zřejmé, že svou pohledávku vůči žalobkyni uplatnil již [datum], tedy ještě před tím, než žalobkyně navrhla změnu žaloby na zaplacení peněžité částky. Soudu prvního stupně také vytýkal, že z odůvodnění rozsudku nelze zjistit, zda soud dospěl k závěru, že žalovaný pohledávky vůči žalobkyni nemá anebo je má, ale není možné je z důvodů uvedených v § 1987 o. z. započíst. Dodal, že rozchod účastníků probíhal dramaticky a původně neměl v úmyslu jakoukoli pohledávku vůči žalobkyni uplatňovat, svůj názor změnil až poté, co proti němu žalobkyně zahájila soudní řízení. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. 6. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že uplatnila nárok z titulu spoluvlastnictví zvířete, včetně spoluvlastnictví štěňat. S posouzením nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení nesouhlasí, rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé však považuje za správné. Akcentovala, že žalovaný ve svém odvolání nijak nezpochybnil závěry soudu prvního stupně o existenci pohledávky žalobkyně vůči žalovanému, přestože před zahájením řízení nijak nereagoval na výzvy žalobkyně a v průběhu řízení popíral spoluvlastnický režim fenky [jméno] ze [obec]. Námitka započtení byla podle žalobkyně uplatněna v rozporu s § 1897 o. z., a to vzhledem k nejistému charakteru uplatněné vzájemné pohledávky. Žalovaný pohledávku z prodeje štěňat z let 2018 a 2019 nemá; v té době vedli oba účastníci společnou domácnost a podíleli se na nákladech vedení společné domácnosti dohodnutým způsobem. V okamžiku ukončení společného soužití měl žalovaný vůči žalobkyni naopak dluh z titulu společného hospodaření, tento dluh sám žalovaný chtěl žalobkyni uhradit za přítomnosti Policie České republiky. Připomněla, že žalovaný ignoroval dohody uzavřené s žalobkyní ohledně držení jejich společné feny a o rozdělení štěňat narozených z jejich společné feny, tato štěňata zatajil a bez jejího vědomí prodal, ač věděl, že žalobkyně má dle uzavřené smlouvy právo na vydání sjednaného počtu štěňat, resp. na vypořádání celého vrhu. Navrhovala, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrzen. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok II. nebyl odvolacím soudem věcně přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 8. Žalovaný podáním ze dne [datum], označeným jako vzájemný návrh, požadoval, aby soud, pokud bude nárok žalobkyně shledán jako oprávněný, uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 875 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, a pro případ, že by návrhu žalobkyně vyhověno nebylo, aby jí bylo uloženo zaplatit částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. 9. Podle § 97 odst. 1 o. s. ř. může žalovaný za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. 10. Podle § 98 o. s. ř. je vzájemným návrhem i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. 11. Podle § 216 odst. 1 o. s. ř. ustanovení § 92, 97 a 98 pro odvolací řízení neplatí. V odvolacím řízení nelze podle § 216 odst. 2 o. s. ř. uplatnit nový nárok. 12. Z uvedeného tedy vyplývá, že žalovaný nemůže za odvolacího řízení uplatnit svá práva proti žalobkyni vzájemnou žalobou, neboť se jedná o nový nárok, jehož přezkum je v odvolacím řízení vyloučen. Vzájemná žaloba uplatněná žalovaným za odvolacího řízení je úkonem, který nemá procesní účinky a jako k nepřípustnému procesnímu úkonu k němu proto odvolací soud nepřihlížel (§ 41a odst. 3 o. s. ř.). 13. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním, na které odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Je nesporné, že účastníci jsou spoluvlastníky chovné feny [jméno] ze [obec], a to každý jedné ideální poloviny. 14. Podle § 494 o. z. má živé zvíře zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor. Živé zvíře není věcí a ustanovení o věcech se na živé zvíře použije obdobně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze. 15. Podle § 1073 o. z. plody, které vydává zvíře, náleží vlastníku zvířete. 16. Podle § 1120 odst. 1 o. z. se plody a užitky ze společné věci dělí podle poměru podílů. Podle odst. 2 téhož ustanovení dohoda s