30 CO 60/2021-537 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem z 24. 3. 2021, č. j. 10 C 161/2016-357, zamítl soud prvního stupně návrh žalovaných, aby bylo žalobkyni uloženo zdržet se zásahů do vlastnického práva žalovaných spočívajících ve stínění, spadu prachu a pylu přerůstání větví a kořenů, vše pocházející z živého plotu tvořeného tújemi umístěného na jihozápadní straně pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a dále zásahu do vlastnického práva spočívajícího v působení hluku ze zavlažovacího systému umístněného na pozemku žalobkyně [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] v době mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Rozsudkem 29. 12. 2021, č. j. 10 C 161/2016-484, pak soud prvního stupně rozsudek doplnil tak, že zamítl návrh žalovaných zdržet se imisí spočívajících v ptačím zpěvu a spadu trusu pocházejícího ze živého plotu žalobkyně tvořeného tújemi na jihozápadní straně jejího pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a rozhodl o nákladech řízení. 2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně se svým návrhem domáhala odstranění plastové zástěny umístěné žalovanými na plotu žalobkyně na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] O povinnosti odstranit plastovou zástěnu bylo pravomocně rozhodnuto. Žalovaní podali vzájemný návrh, kterým se domáhali zdržení se zásahů do jejich vlastnického práva spočívajících ve stínění, spadu prachu a pylu, přerůstání větví a kořenů, vše z živého plotu tvořeného tújemi umístněného na pozemku žalobkyně, a dále v působení hluku ze zavlažovacího systému umístěného na pozemku žalobkyně v době mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Tvrdili, že se s žalobkyní snažili domluvit, aby plot z tújí udržovala do výšky 2,5 m, což považují za obvyklou výši, žalobkyně však údržbu plotu dlouhodobě zanedbává, na svépomocné ostříhání túji ze strany 1. žalovaného reagovala trestním oznámením, které bylo odloženo. V roce 2018 dosahovaly túje výšky 6 m, v roce 2020 byly zkráceny na 4,5 m. Ostatní ploty v oblasti, včetně živých, jsou vysoké kolem 2 m, maximálně 3 m. Živý plot obtěžuje žalované imisemi v míře, která místním poměrům neodpovídá. Žalovaný je lékař, je mu známo, že prach, pyl a trus způsobuje zdravotní problémy, 2. žalovaná alergické problémy související s tújemi má. Mezi živým plotem a pevným plotem žalovaných je prostor o šíři 0,6-1,4 m ve vlastnictví žalovaných, dřevěný plot žalobkyně u živého plotu se rozpadá, podrosty přilehlý pozemek žalovaných znehodnotily, poškodily úrodnost pozemku žalovaných, túje rovněž stíní. Zavlažovací systém na pozemku žalobkyně běží dle žalovaných od 23 hodin večer do 4 hodin ráno, je umístěn pod okny ložnice 2. žalované, kterou ruší, v noci nemůže ani otevřít okno. Při úbytku zelené masy tvořené tújemi lze předpokládat zlepšení zdravotního stavu 2. žalované. 3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí ze znaleckých posudků znalců se specializací dendrologie, oslunění a osvětlení a akustika. Z nich zjistil, že túje jsou zanedbány, kořenový systém živého plotu však tvoří pouze jemné vlásečnice, které okolní prostředí nenarušují, pruh mezi zděným oplocením žalovaných a živým plotem je dosti zastíněný a málo zavlažovaný, nelze jej proto jakkoli využít, na pozemek žalovaných nezasahují ani větve živého plotu. Prach stromy a keře zadržují, nikoli produkují, navíc slouží jako větrolamy, produkce pylu rostlin včetně tújí je obecně známá. Oslunění pozemku žalovaných splňuje požadavky normy, k 1. 3. je více než polovina plochy osluněná více než 3 hodiny, živý plot s výškou 4,6 m nepřiměřené zastínění pozemku, které by bylo vyšší než je obvyklé v dané lokalitě, nezpůsobuje. Hluky ze zavlažovacího systému jsou hluky související s běžným užíváním domu a pozemku k němu náležejícího, proto se nehodnotí. 4. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně podle § 1012 a § 1013 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že nedochází k nadměrnému zastínění pozemku žalovaných živým plotem žalobkyně, kořenový systém tohoto živého plotu okolní prostředí nenarušuje, větve na pozemek žalovaných nezasahují, navíc pruh mezi živým a pevným plotem má jen velmi omezené využití. Túje sice produkují pyl, nicméně slouží jako větrolamy a znemožňují další šíření prachu, navíc z fotografií a výslechu 1. žalovaného je zřejmé, že živé ploty z tújí se vyskytují u dalších nemovitostí v sousedství, jde tedy o obvyklý jev, a nelze proto tvrdit, že zdravotní problémy 2. žalované jsou způsobeny živým plotem žalobkyně, invalidita 2. žalované s alergií nesouvisí. Rušení závlahovým systém jsou podle názoru soudu prvního stupně žalovaní s ohledem na povahu takového hluku povinni snášet, jde o hluk pocházející z běžné činnosti, kterou nelze zakázat. Namítané zneužití práva nebo šikanózní postup žalobkyně soud prvního stupně neshledal, u zavlažovacího systému poukázal na nedostatečný tlak vody v denních hodinách. 5. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. Namítali, že soud prvního stupně nerespektoval závazný pokyn Nejvyššího soudu, když se nezabýval tím, zda je plot z tújí svými rozměry přiměřený místním poměrům, a tím i dispozicemi plotu k působení imisí. Žalovaní přitom k prokázání toho, že živý plot žalobkyně je v hrubém nepoměru k ostatním živým plotům v obci navrhovali místní šetření. V oblasti sice existují i jiné živé ploty, nikoli však takových rozměrů. Soud prvního stupně se nezabýval ani vztahem imisí a zdravotním stavem 2. žalované, ačkoli byl navrhován posudek z oboru zdravotnictví. Invalidita 2. žalované sice souvisí s duševním zdravím, avšak právě nedostatek oslunění a osvětlení a hluk v nočních hodinách žalované přitěžují a na zhoršení jejího zdravotního stavu se mohly dokonce značnou měrou podílet. Nedostatek světla, klidu a spánku jsou totiž faktory zatěžující mentální zdraví. Na zkoumání míry alergenů soud prvního stupně zcela rezignoval, a to přes jedovatost pylu túje a skutečnost, že v takovém objemu túje je produkce jedovatého pylu vyšší než obvyklá a okna žalovaných jsou přímo u plotu, a to i do místností, kde se manipuluje s jídlem. Soudu prvního stupně žalovaní dále vytýkali, že míru imise hluku ani nezjišťoval, a to v přímém rozporu s pokynem vyššího soudu. Žalovaní poukázali i na to, že soud prvního stupně neprovedl výslech znalců, kteří podali znalecké posudky. Nedostatečná nebo nesprávná skutková zjištění se promítla i do nesprávného právního posouzení, včetně nesprávného závěru o tom, že hluk související s běžným užíváním nemovitostí se nehodnotí při posouzení míry imisí dle občanského zákoníku. Podle názoru žalovaných netvoří místní poměry jen daleké okolí, k poměrům, ke kterým je tedy v dané věci třeba přihlížet, patří i onemocnění žalované. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně k odvolání uvedla, že šetření provedené znalcem [příjmení] [příjmení] bylo dostatečné a proběhlo za účasti žalovaného. Namítala také, že Nejvyšší soud neuložil soudům povinnost zabývat se přiměřeností velikosti živého plotu, ale mírou imisí v dané věci. V řízení bylo dle žalobkyně prokázáno, že imise jsou nejen v normě stavené právními předpisy, ale také v souladu s místními poměry a obvyklé užívání pozemku podstatně neomezují. Případný specifický zdravotní stav žalované není pro posouzení přiměřenosti imisí relevantní, neboť invalidita II. či III. stupně není v populačním měřítku obvyklá. Ze znaleckého posudku ani neplyne, že pyl túje je jedovatý, znalec uvedl, že určité části rostlin túje jsou toxické při požití (konzumaci). Žalobkyně považuje za správný také závěr soudu prvního stupně o tom, že hluk ze zavlažovacího systému se nehodnotí. Navrhovala, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Část rozsudku soudu prvního stupně, kterou bylo ve spojení s doplňujícím rozsudkem rozhodnuto o zamítnutí žaloby na zdržení se imise ptačího zpěvu a trusu, nebyla vzhledem k tomu, že tento výrok žalovaní odvoláním nenapadli, odvolacím soudem přezkoumávána, v této části nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 8. Podle § 1012 občanského zákoníku (dále jen o. z.) vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je ji