229 C 135/2021-87 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. částečně zastavil řízení co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 101 850 Kč od 15. 8. 2021 do 25. 9. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 350 Kč od 26. 9. 2021 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 101 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářní pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to z částky 101 500 Kč od 26. 9. 2021 do zaplacení, výrokem III. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výrokem IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky [číslo] bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 1 001 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém rozsahu, podala žalobkyně včasné odvolání. Považuje za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by žalovaný nebyl provozovatelem vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka] (dále též jen„ předmětné vozidlo nebo„ odtažené vozidlo“), když z kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2018 se podává pouze to, že žalovaný byl vlastníkem odtaženého vozidla ke dni uzavření kupní smlouvy a nikoli ke dni odtažení vozidla. V prvé řadě namítá, že z logiky věci je vlastník vozidla i jeho provozovatelem, pokud se neprokáže opak. Ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, obsahuje definici provozovatele vozidla, podle níž je provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidence jiného státu. Ze systematiky tohoto ustanovení je zřejmé, že za provozovatele se v prvé řadě považuje vlastník a až následně připouští variantu, že provozovatelem může být i jiná osoba odlišná od vlastníka, která je zapsána jako provozovatel v registru vozidel (z logiky věci se souhlasem vlastníka). V daném případě bylo kupní smlouvou prokázáno, že vlastníkem vozidla je žalovaný a dle citovaného zákonného ustanovení tedy odpovídá za náklady na odtah a parkovné vozidla. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, nenamítal, že by nebyl vlastníkem nebo provozovatelem. Soud prvního stupně tedy nahrazoval chybějící obranu žalovaného, aniž by však měl pro svůj závěr, že žalovaný nebyl provozovatelem vozidla, jediný důkaz. Jinými slovy, nebyl proveden žádný důkaz, který by vyvrátil tvrzení žalobce, že žalovaný se stal vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla na základě předložené kupní smlouvy. Zároveň žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu (dále též jen„ NS“) sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 a 25 Cdo 2032/2021. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 3. Proti rozsudku podal včasné odvolání i žalobce. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací stran odvolání žalovaného dospěl k závěru, že jsou zde důvody pro jeho odmítnutí. Napadený rozsudek obsahoval více výroků způsobilých samostatně nabýt právní moci a za této situace, pokud v odvolání žalovaného nebylo uvedeno, proti kterému výroku jeho odvolání směřuje tak, aby bylo zřejmé, který z výroků má být podle něj předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu (zejména za situace, kdy žaloba byla zamítnuta), nemělo jeho odvolání náležitosti předepsané ustanovením § 205 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl proto usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 5. 2022, č. j. 229 C 135/2021-62 správně vyzván, aby odvolání doplnil o to, v jakém rozsahu je rozsudek napadán (které výroky), v čem spatřuje nesprávnost napadených výroků nebo postupu soudu prvního stupně a jaký je jeho odvolací návrh. Pro doplnění odvolání určil soud prvního stupně lhůtu tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Usnesení bylo žalovanému doručeno dne 25. 5. 2022. Právní moci nabylo usnesení dne 10. 6. 2022. Jelikož žalovaný zůstal nečinný, náležitosti odvolání nedoplnil, odvolací soud za použití ustanovení § 211 o. s. ř. postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 věty první o. s. ř. a odvolání žalovaného odmítl (výrok I. rozsudku). 5. Řízení o odvolání žalobkyně do výroku I. napadeného rozsudku odvolací soud zastavil podle ustanovení § 207 odst. 2 věty první za středníkem o. s. ř. vzhledem k tomu, že v tomto rozsahu žalobkyně před zahájením odvolacího jednání vzala své odvolání zpět (výrok II. rozsudku). 6. Následně odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. ve výrocích II., III. a IV. podle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 25. 9. 2021 žalobkyně podala žalobu, jíž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 101 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky od 15. 8. 2021 do zaplacení. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 350 Kč a co do úroku z prodlení z částky 101 850 Kč od 15. 8. 2021 do 25. 9. 2021 a z částky 350 Kč od 26. 9. 2021 do zaplacení. Předmětem řízení tak zůstala částka 101 500 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 26. 9. 2021 do zaplacení. Dne 16. 9. 2019 provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka] na základě žádosti [anonymizována dvě slova] [územní celek] podle ustanovení § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o obecní policii“). Žalovaná částka představovala náklady za odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní za období od 16. 9. 2019 do 25. 9. 2021. Žalovaný byl o odtahu informován písemně a byl vyzván k úhradě částky za odtah a za parkovné. 8. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 9. Dne 6. 4. 2022 proběhlo první jednání ve věci bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., když tito se k jednání bez omluvy nedostavili. Z listin předložených žalobkyní byla soudem prvního stupně učiněna následující zjištění. Ze zřizovací listiny příspěvkové organizace Správa služeb hlavního města Prahy ze dne 21. 6. 2018 bylo zjištěno, že dle čl. VI odst. 2 bod [číslo] je žalobkyně oprávněna ve smyslu § 17a odst. 6 zákona o obecní policii k odstranění vozidla z komunikace, včetně jeho hlídání. Z nařízení hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013, ve znění účinném od 1. 4. 2013, vyplývá, že v případě úplného odtahu činí cena 1 900 Kč. Dále jsou v nařízení uvedeny ceny za služby odtahových parkovišť, a to 250 Kč za první až třetí započatý den, 400 Kč za čtvrtý až sto osmdesátý den a 50 Kč za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Dle kupní smlouvy o prodeji motorového vozidla ze dne 28. 12. 2018 [jméno] [příjmení] jako prodávající prodala žalovanému [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] (lustrací v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že u žalovaného došlo k změně jména na [jméno]), vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka], za kupní cenu 18 000 Kč. Vozidlo bylo žalovanému předáno oproti zaplacení kupní ceny. Z protokolu o odtahu vozidla [číslo] bylo zjištěno, že ve smyslu ustanovení § 17 odst. 6 zákona o obecní policii bylo dne 16. 9. 2019 v 10:10 hodin odtaženo předmětné vozidlo z ulice [ulice a číslo], [obec]. Výzvou ze dne 10. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky za odtah a parkovné. Dle dodejky byla výzva odeslána dne 13. 8. 2021. 10. Soud prvního stupně měl za to, že navrženými důkazy nebylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodné době, tj. v době provedení odtahu dne 16. 9. 2019 a následného umístění vozidla na odstavném parkovišti od 16. 9. 2019 do 25. 9. 2021, provozovatelem předmětného vozidla. Poučení podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o nesplnění důkazní povinnosti nemohl žalobkyni poskytnout, protože tato se k jednání nedostavila. 11. Soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav podle ustanovení § 17a odst. 6 zákona o obecní policii a dospěl k závěru, že žalobkyně navrženými důkazy neprokázala své tvrzení o tom, že by žalovaný byl v rozhodné době provozovatelem vozidla, když z kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2018 se podává pouze to, že ke dni uzavření kupní smlouvy se stal žalovaný vlastníkem předmětného vozidla, daná listina však neprokazuje, že by žalovaný byl provozovatelem vozidla v rozhodném období. Pro neunesení důkazního břemene ohledně pasivní legitimace žalovaného žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje. 13. Podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprá