103 Co 14/2024-273 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem č.j. 5 C 367/2023-176 ze dne 20. 2. 2024 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) rozhodl, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a to pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, , pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, , pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, , pozemku parcela č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, , pozemku parcela č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, a pozemku parcela č. , hodnota, v katastrálním území a obci , adresa, , to vše , adresa, , coby náhradních pozemků podle § 11a zákona o půdě, na uspokojení restitučních nároků žalobců, v blíže uvedeném znění (výrok I.). Současně rozhodl, že v řízení se zastavuje „v části, v níž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle specifikovaného ve výroku I. ve vztahu“ k pozemku parcela č. , hodnota, , orná , Anonymizováno, , a pozemku parcela č. , hodnota, , orná , Anonymizováno, , oběma v katastrálním území a obci , adresa, (výrok II.). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení 39 089 Kč, zaplatit žalobci b) náhrada nákladů řízení 26 769 Kč a zaplatit žalobci c) náhradu nákladů řízení 26 769 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám zástupce žalobců (výroky III., IV. a V.).2. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále též jen „zákon o půdě“), s nárokem podle § 11a odst. 1 citovaného zákona na vydání náhradních pozemků na uspokojení svých neuspokojených restitučních nároků za pozemky nevydané. Žalobkyně a) byla oprávněnou osobou (rovným dílem) spolu s právní předchůdkyní žalobců b) a c) paní , jméno FO, , jejíž jsou žalobci b) a c) dědici. Žalobkyně a) a právní předchůdce žalobců b) a c) se počínaje rokem 2009 začali nejprve formou výzev u žalované (jejího předchůdce , právnická osoba, ) domáhat vydání rozhodnutí o (ne)vrácení odňatých pozemků, o kterých dosud nebylo rozhodnuto, a převodu náhradních pozemků za pozemky nevydané. V letech 2015 až 2018 podaly 10 přihlášek do veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků. Ze sdělení žalované ze dne 23. 9. 2015 a z rozhodnutí o nabídkách učiněných dne 5. 12. 2018 se podává, že „minimálně k těmto datům žalovaná považovala restituční nároky oprávněných osob za dostatečně uspokojené“, proto k jejich nabídkám, účasti v nabídkovém řízení pro možné přečerpání nároků nepřihlížela. Dále zjistil, že všechny náhradní pozemky, jejichž vydání se žalobci v konečném znění domáhají, jsou ve vlastnictví státu, přičemž celková hodnota pozemků vydaných výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně představuje částku 514 186,76 Kč. Od roku 2003 bylo ze strany žalované vydáno celkem , hodnota, rozhodnutí, která zakládala právo žalobců na vydání náhradních pozemků. Existuje nejméně 9 rozhodnutí vydaných v letech 2009-2019, k jejichž vydání se váže vznik práva na vydání náhradních pozemků, přičemž tyto nároky žalobců dosud nejsou zcela uspokojeny. K přecenění restitučního nároku žalobců ze strany žalované došlo až v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná předtím evidovala celkovou výši restitučních nároků žalobců v rozsahu 97 034,66 Kč, v průběhu řízení došlo z její strany k přecenění nároků na celkovou hodnotu 4 538 304,86 Kč; řízení přitom bylo zahájeno až v září 2023. Do té doby žalovaná evidovala restituční nároky žalobců ve výši mnohonásobně nižší. Tím ztěžovala uspokojení nároků žalobců. Žalovanou nabízené pozemky, z hlediska do té doby žalovanou evidované výše neuspokojených restitučních nároků žalobců, tak nemohly být adekvátní náhradou za pozemky odňaté. Možnosti žalobců pro případné účasti ve veřejných nabídkách byly limitované výší jejich žalovanou v nesprávné výši evidovaného restitučního nároku. To plyne ostatně i z neúspěšných účastí žalobců [či právní předchůdkyně žalobců b) a c)] ve veřejných nabídkách, ve kterých byly přihlášky žalobců shledány neplatnými, neboť dle žalované neměli disponovat potřebnou výší restitučního nároku k vydání jimi požadovaných pozemků. Soud prvního stupně uzavřel, že „za nesprávného ocenění restitučních nároků všech žalobců nebylo možno po žalobcích spravedlivě požadovat, aby se nadále veřejných nabídek účastnili, neboť by evidentně i nadále zaznamenávali neúspěch, s ohledem na nesprávné ocenění jejich nároku žalovanou. Kvantitativně a kvalitativně omezené parametry veřejných nabídek žalované tak nebyly způsobilé uspokojit relevantní nároky žalobců v přiměřené lhůtě předpokládaným způsobem, tj. právě prostřednictvím veřejné nabídky“. I případná „nepříliš vysoká předchozí aktivita žalobců v účastech na veřejných nabídkách“ je za „nesprávného ocenění nároků žalobců a lpění žalované na takovém nesprávném ocenění“ dostatečnou. Postup žalované při uspokojování restitučních nároků žalobců je proto třeba považovat za liknavý až svévolný. Je mimo jiné povinností žalované nároky oprávněných osob evidovat ve správné výši a nelze po oprávněných osobách spravedlivě požadovat, aby ohledně určení výše jejich nároků nahrazovaly v tomto směru nedostatečnou činnost žalované. Byla to žalovaná, kdo bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků oprávněných osob jeho nesprávným ohodnocením, t.j nesprávným určením ceny oprávněné osobě (jejímu předchůdci) odňatých pozemků a nevydaných pozemků. Hodnota neuspokojených restitučních nároků žalobců představuje, podle shodných tvrzení účastníků, nejméně 800 000 Kč (bez zohlednění hodnoty pozemků, které jsou předmětem výroku I. rozsudku soudu prvního stupně). Vydáním předmětných pozemků v celkové hodnotě 514 186,76 Kč tak nebudou jejich restituční nároky přečerpány. Vzhledem k tomu, že liknavost, příp. svévole žalované se týká i rozhodnutí o nárocích vydaných v letech 2009 - 2019, „k jejichž vydání se váže vznik práva na vydání náhradních pozemků“, není třeba řešit otázku „případného uspokojení nároku žalobců z rozhodnutí vydaných v letech 2003-2005 a případného promlčení (práva) na přecenění těchto nároků“. Ohledně vydávaných náhradních pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně pak nejsou dány žádné zákonné výluky ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, ani další okolnosti, které by bránily vydání těchto pozemků. Vydávané náhradní pozemky zvolené žalobci – předmětné pozemky – jsou k uspokojení restitučního nároku žalobců, coby náhradní pozemky, vhodné.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, kterým jej napadla v rozsahu jeho výroku I. co do pozemku parcela č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, a pozemku parcela č. , Anonymizováno, v katastrálním území a obci , adresa, (dále též jen „odvoláním dotčené pozemky“) a ve výrocích III., IV. a V. Ve svém odvolání namítá, že s odvoláním dotřenými pozemky je počítáno pro budoucí komplexní pozemkové úpravy, jak již namítala v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Jsou pro plánované komplexní pozemkové úpravy zapotřebí a „v brzké době se stanou nepřevoditelnými ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb.“. Proto jsou nevhodné coby pozemky náhradní k uspokojení restitučních nároků žalobců, navzdory skutečnosti, že v současné době zatím poznámka o zahání komplexních pozemkových úprav ve vztahu k těmto pozemkům zapsána v evidenci katastru nemovitostí není. Judikatura Nejvyššího soudu přitom klade zvýšené nároky na důkladné prověření pozemků požadovaných jako pozemky náhradní ze strany soudů. Zde odkázala například na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 403/2018 ze dne 27. 2. 2018. Dále žalovaná zdůraznila, že restituční nárok žalobců v průběhu soudního řízení přecenila, „a zcela tak odpadl důvod vedení soudního řízení“. Žalobci se tak mohli a mohou nadále účastnit veřejných nabídek žalované a získat náhradní pozemky postupem podle § 11a zákona o půdě. Dle žalované po přecenění celkový restituční nárok žalobců představuje částku 4 538 304,84 Kč, na nějž čerpali (se zohledněním též všech předmětných pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) částku 4 203 646,19 Kč; zůstatek jejich nároků při zohlednění i předmětných vydávaných pozemků (uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně) tak činí 334 840,65 Kč; bez zohlednění předmětných pozemků je zůstatek restitučních nároků žalobců dán ve výši 849 027,41 Kč. Ohledně odvoláním dotčených pozemků dosud v katastru nemovitostí není poznámka o zahájení komplexních pozemkových úprav vyznačena. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení pak měl soud prvního stupně postupovat podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když „zcela pominul, že žalobci v průběhu soudního řízen