22 Co 125/2024-120 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 684 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 684 075 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem II. rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 85 556,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání. Neuznává nárok žalobkyně na zaplacení ceny díla, když nebylo prokázáno znění smlouvy o dílo a její obsah nebyl tvrzen ani v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Nedošlo k předložení žádné smlouvy o dílo. Vytkl soudu prvního stupně, že neprovedl posouzení souladu dohody o narovnání s původním závazkem, jakož i s dobrými mravy a že nebyl naplněn účel dohody o narovnání, když její uzavření slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům. Tento účel nebyl naplněn, když dohoda byla uzavřena až po zahájení řízení. Dále se soud prvního stupně důkladně nezabýval okolnostmi vzniku, uzavření a platností předmětné dohody. Neobstojí dle něj ani závěr, že by jednotlivými platbami na fakturu došlo k uznání zbytku dluhu, když soud prvního stupně v rozsudku neuvádí, z jakých dalších okolností lze usoudit, že tímto plněním měl žalovaný uznat zbytek dluhu. Nakonec žalovaný soudu prvního stupně vytkl vady řízení. Jednak, že s podanou námitkou podjatosti soudce naložil v rozporu s o. s. ř., když ji nepředložil svému nadřízenému soudu, aby o ní rozhodl (§ 15b odst. 1 o. s. ř.) a dále, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, když nebylo vyhověno jeho včasné a důvodné žádosti o odročení jednání a soud tak postupoval v rozporu s § 101 odst. 3 o. s. ř.3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Žalovaný nikdy nerozporoval fakturu vystavenou žalobkyní jako zhotovitelkou stavebních prací, na fakturu zaplatil celkem 850 000 Kč (jednotlivými postupnými platbami). Smlouva o dílo byla uzavřena ústně a mezi účastníky byly sjednány její podstatné náležitosti. Jelikož cena díla nebyla uhrazena celá, byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V návaznosti na zahájené řízení byla uzavřena dohoda o narovnání, v níž žalovaný akceptoval existenci smlouvy o dílo i nárok žalobkyně na uhrazení zůstatku ceny díla (dílo bylo specifikováno odkazem na příslušnou fakturu) a byl srozuměn s tím, že ve věci je již vedeno soudní řízení. Soud prvního stupně měl ke zjištění skutkového stavu k dispozici fakturu, dohodu o narovnání a výpis z účtu s částí plateb žalovaného zaplacených v roce 2022 na předmětnou fakturu (platby označeny číslem faktury). Pro přehled žalobkyně zrekapitulovala, že žalovaný na závazek uhradil dne 9. 12. 2020 částku 400 000 Kč, dne 3. 6. 2021 částku 200 000 Kč, dne 10. 3. 2022 částku 100 000 Kč, dne 3. 6. 2022 částku 100 000 Kč, dne 6. 10. 2022 částku 50 000 Kč, dne 1. 11. 2022 částku 50 000 Kč, celkem 900 000 Kč. Po zahájení soudního řízení dne 6. 2. 2023 a uzavření dohody o narovnání dne 15. 2. 2023 byla dne 6. 4. 2023 žalovaným uhrazena ještě částka 50 000 Kč.4. Vzhledem k tomu, že žalovaný dne 6. 4. 2023 zaplatil žalobkyni na fakturu 50 000 Kč, vzala žalobkyně po zahájení odvolacího jednání žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 684 075 Kč od 7. 2. 2020 do 31. 10. 2020 představující částku 50 000 Kč, s čímž žalovaný vyslovil souhlas a Krajský soud v Praze jako soud odvolací v souladu s § 222a odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. pro úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 684 075 Kč od 7. 2. 2020 do 31. 10. 2020 zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil.5. Následně odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích ustanovení § 212 věty první o. s. ř. ve zbývajícím rozsahu výroku I. a závislém nákladovém výroku II. podle § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobkyně podala dne 6. 2. 2023 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 734 075 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 7. 2. 2020 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobkyně provedla pro žalovaného stavební práce, které byly vyspecifikovány ve faktuře, a to za cenu díla, která byla danou fakturou vyúčtována. Žalovaný na tuto fakturu žalobkyni zaplatil postupně 850 000 Kč, zbytek neuhradil, nereklamoval vady díla. Následně žalobkyně doplnila, že mezi účastníky byla dne 15. 2. 2023 uzavřena dohoda o narovnání, na základě níž měl žalovaný uhradit 684 075 Kč. Žalobkyně proto vzala zpět žalobu co do částky 50 000 Kč včetně příslušného úroku z prodlení z této částky od 7. 2. 2020 do zaplacení a soud prvního stupně řízení částečně zastavil (§ 96 odst. 2 věta první o. s. ř.).7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že žalobkyně neprokázala úplné znění původně ústně uzavřené smlouvy o dílo. Současně však uvedl, že předmětnou fakturu ve větší části již uhradil a byla zaplacena i další část.8. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami z nichž učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně na základě faktury - daňového dokladu č. , číslo faktury, ze dne 15. 1. 2020 znějící celkem na 1 584 075 Kč se splatností do 6. 2. 2020 vyúčtovala žalovanému podle dohody stavební práce na objektu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, . Dle specifikace ve faktuře uvedené včetně množstevních údajů se jednalo o pronájem brousící techniky v částce 99 360 Kč, betonová mazanina v částce 132 300 Kč, pokládka keramzit betonu v částce 147 645 Kč, vyrovnání povrchu pavlačí a balkónu v částce 130 275 Kč, lepidlo pro vyrovnávku v částce 61 200 Kč, D+M hydroizolace v částce 277 920 Kč, lišta okapová AL šedá v částce 84 000 Kč a D+M dlažby rako taurus v částce 651 375 Kč (faktura na č. l. 14 spisu). Dle výpisu z účtu žalovaný na uvedenou vystavenou fakturu zaplatil dílčí platby dne 1. 11. 2022 v částce 50 000 Kč, dne 6. 10. 2022 v částce 50 000 Kč, dne 3. 6. 2022 v částce 100 000 Kč a dne 10. 3. 2022 v částce 100 000 Kč (příchozí tuzemské, zahraniční a , Anonymizováno, platby na č. l. 14 p. v.). Žalovaný v reakci na vedené soudní řízení v této věci dne 15. 2. 2023 vlastnoručně podepsal dohodu o narovnání s žalobkyní, jejíž podpis je datován k 8. 2. 2023. Podle obsahu uvedené dohody žalovaný sporoval výši příslušenství žalobou uplatněného nároku, přičemž předmětem dohody účastníků bylo vyřešit daný spor mimosoudně a umožnit žalovanému zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě. Proto se účastníci dohodli na narovnání svých veškerých vzájemných práv a závazků z uzavřené smlouvy o dílo tak, že se nahrazují závazkem novým, podle kterého se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 684 075 Kč nejpozději do 31. 3. 2023 a náhradu dosavadních nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem ve výši 27 492 Kč nejpozději do 1. 4. 2023. Jen v případě včasného uhrazení těchto závazků by žalovaný nebyl povinen uhradit žalobkyni též příslušenství pohledávky, resp. částku odpovídající zákonnému úroku prodlení ve výši 10 % ročně z částky 648 075 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení (dohoda o narovnání na č. l. 24 spisu). Žalovaný žalobou uplatněnou pohledávku neuhradil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by tak učinil nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.9. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah ze smlouvy o dílo podle § 2586 odst. 1 o. z., z něhož žalobkyni vzniklo právo na zaplacení ceny díla. Žalovaný zaplatil dluh zčásti dílčími platbami, celkem ve výši 900 000 Kč, čímž dle soudu prvního stupně došlo ke konkludentnímu uznání dluhu ve zbývajícím rozsahu podle § 2054 odst. 2 o. z. Na základě dohody o narovnání došlo ke změně obsahu závazku ve smyslu § 1903 odst. 1 věty první o. z. a jelikož žalovaný neuhradil sjednanou částku v nově sjednané lhůtě, soud prvního stupně kromě této částky žalobkyni přiznal též úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná jen v nepatrné části.10. Pokud jde o namítané procesní vady, odvolací soud uvádí, že v postupu soudu prvního stupně žádné zmatečnostní ani jiné vady mající z následek nesprávné rozhodnutí ve věci nezjistil a důvod pro zrušení rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak neshledal.11. Ve vztahu k postupu soudce ohledně námitky o jeho podjatosti žalovaný uvedl, že soudce je vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci, neboť má k této věci nebo účastníkům poměr spočívající v tom, že v minulosti rozhodoval jiné spory žalobkyně, dále ž