25 Co 240/2024-125 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 8. 2024, č. j. 8 C 158/2024-101, zamítl žalobu (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.).2. Zamítnutí žaloby odůvodnil soud prvního stupně tím, že se v zásadě shodl se žalobkyní na splnění zákonných podmínek pro vyvození odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), neboť musela jako povinná čelit neoprávněně nařízené exekuci; nicméně žalovaná vznesla námitku promlčení. Tu soud prvního stupně posoudil jako důvodnou, jelikož žalobkyně mohla a měla vědět již od doby schválení oddlužení , jméno FO, (dále také jen „dlužnice“) v říjnu 2018, že jí zbytek pohledávky dlužnice neuspokojí, a to s ohledem na schválené distribuční schéma. Pokud žalobkyně podala žalobu až 14. 5. 2024, byla námitka žalované, jež by jinak za škodu odpovídala z titulu neoprávněně nařízené exekuce, důvodná, a proto soud prvního stupně promlčený nárok žalobkyně zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil odkazem na § 150 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), když shledal okolnosti výjimečně zřetele hodné a náhradu procesně úspěšné žalované nepřiznal, aby žalobkyně nedoznala další majetkovou újmu.3. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Uvedla, že nesouhlasí jak se skutkovými závěry, tak i s právním hodnocením soudu prvního stupně. Připomněla, že svůj nárok opírá o OdpŠk, který je v poměru speciality k občanskému zákoníku a odkázala na § 26 OdpŠk a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010, z nichž vyplývá, že není-li v OdpŠk uvedeno jinak, pak se řídí právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Zdůraznila, že ve věci je třeba použít občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), který platil v době, kdy bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o nařízení exekuce. Soud prvního stupně bez bližšího odůvodnění vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Otázka použití „správného“ občanského zákoníku je však velmi významná, neboť klíčový pojem „vznik škody“ (který OdpŠk nijak neupravuje), je v § 420 a § 442 obč. zák. vykládán zcela jinak než v § 2952 o. z. Uvedla, že odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci vydáním nezákonného rozhodnutí podle § 5 písm. a) OdpŠk je deliktní odpovědností a její podstatou je povinnost postupovat v občanském soudním řízení v souladu s právními předpisy. Pro aplikaci občanského zákoníku je tak rozhodný den vydání nezákonného rozhodnutí. Za nepřípadnou označila úvahu soudu prvního stupně obsaženou v bodě 24. odůvodnění rozsudku, neboť § 488 a § 489 o. z. se týkají závazkových právních vztahů. Není pochyb o tom, že uplatněný nárok žalobkyně spočívá v nákladech jejího zastoupení v exekučním řízení a za pojem „zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí“ lze považovat vydání usnesení o zastavení exekuce. Žalobkyně náklady právního zastoupení vynaložila právě na změnu nezákonného rozhodnutí. Tyto náklady zastoupení žalobkyně řádně uplatnila. Dle judikatury k § 31 odst. 2 OdpŠk je nárok na náhradu nákladů řízení vzniklý poškozenému proti protistraně nárokem primárním, který musí poškozený uplatnit a vymáhat. Nárok na náhradu nákladů vůči státu je pak nárokem sekundárním, který může uplatnit až v případě, že „nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit“. Dále uvedla, že se neztotožňuje s výkladem soudu prvního stupně první věty § 32 odst. 1 OdpŠk, jímž se stanoví subjektivní promlčecí doba na náhradu škody. Nelze souhlasit s tím, že se žalobkyně o výši škody dozvěděla již v okamžiku vydání usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne , spisová značka, -, právnická osoba, , jímž bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Zdůraznila, že rozhodnutí bylo vydáno na základě odhadu insolvenčního správce do budoucna, nejde o rozhodnutí jakkoli závazné pro účastníky řízení. V průběhu plnění oddlužení mohou nastat různé situace. Žalobkyně se tak mohla dozvědět o přesné výši škody až v okamžiku, kdy insolvenční soud vydal dne , spisová značka, , jímž dlužnici osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do splnění oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Úvaha o promlčení nároku opírajícího se o OdpŠk je tak nesprávná. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 196 989,78 Kč se zákonným úrokem prodlení od 21. 5. 2024 a dále náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání opodstatněným.5. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: Okresní soud v Rakovníku nařídil usnesením ze dne 5. 4. 2012, č. j. 26 EXE 1611/2012-16, exekuci ve prospěch oprávněné , jméno FO, (později již jen , jméno FO, ) proti povinnému , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen „exekuce“). Žalobkyně měla v exekuci účast z titulu manželky povinného. V otázce zastavení exekuce rozhodovaly Krajský soud v Praze, Nejvyšší soud i Ústavní soud. K pravomocnému zastavení exekuce došlo až v důsledku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. 20 Co 473/2015-272, proto, že oprávněné , jméno FO, nesvědčila aktivní věcná legitimace z důvodu, že na ni po právní stránce nepřešla exekvovaná pohledávka. Okresní soud v Rakovníku tak pochybil, pokud návrh na nařízení exekuce nezamítl. Usnesením, kterým Okresní soud v Rakovníku zastavil exekuci, přiznal žalobkyni (tehdejší povinné) právo na náhradu nákladů exekuce 213 021 Kč a Krajský soud v Praze, jako odvolací soud, pak právo na náhradu nákladů odvolacího (exekučního) řízení 61 845 Kč. Žalobkyně se po , jméno FO, domáhala zaplacení přiznané náhrady nákladů exekučně. Soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, , provedl prvotní úkony exekuce, kdy povinnou , jméno FO, vyrozuměl o zahájení exekuce a nařídil srážky z její mzdy, a žalobkyni jako oprávněné přiznal náhradu nákladů 12 124,20 Kč. Dne 17. 7. 2018 podala , jméno FO, (dále opět jen „dlužnice“) na svoji osobu ke Krajskému soudu v Plzni návrh na zahájení insolvenčního řízení. Insolvenční soud, Krajský soud v Plzni, zjistil usnesením ze dne , spisová značka, , úpadek dlužnice (dále jen „insolvenční řízení“) a povolil řešení úpadku dlužnice oddlužením. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku vůči dlužnici v celkové výši 286 990,20 Kč (213 021 Kč + 61 845 Kč + 12 124,20 Kč) v insolvenčním řízení dne 3. 9. 2018. Krajský soud v Plzni schválil usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, -, právnická osoba, , oddlužení dlužnice formou splátkového kalendáře. Krajský soud v Plzni rozhodl usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , o oddlužení dlužnice a o jejím osvobození od povinnosti plnit na zbytek nesplacených pohledávek. Pohledávka žalobkyně z titulu náhrady nákladů byla v insolvenčním řízení uspokojena v rozsahu 90 000,42 Kč. Protože pohledávka žalobkyně za dlužnicí z titulu nezaplacené náhrady nákladů exekučního řízení zůstala neuspokojena v rozsahu 196 989,78 Kč, uplatnila ji žalobkyně dopisem z 15. 11. 2023 u žalované, a to včetně náhrady nákladů za řízení dovolací a před Ústavním soudem. Žalovaná nárok dopisem ze dne 21. 2. 2024 odmítla pro jeho promlčení. Dne 9. 5. 2024 uzavřela žalobkyně se svým zástupcem dohodu o úhradě jeho právní služby, a to z částek, jež získala od žalované v řízeních vedených Okresním soudem v Rakovníku, a to pod sp. zn. 8 C 177/2021 ve výši 66 568,80 Kč a pod sp. zn. 8 C 118/2021 ve výši 96 745,07 Kč (v nichž úspěšně uplatnila jako poškozená proti žalované nárok na náhradu škody dle OdpŠk v důsledku neoprávněně vedené exekuce), a zbytek z jiných finanční zdrojů žalobkyně ve výši 33 675,91 Kč; celkem tedy 196 989,78 Kč, jež odpovídají součtem a odůvodněním nároku, který byl uplatněn v tomto řízení.6. S takto zjištěným skutkovým stavem se odvolací soud ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud se však neztotožňuje s jeho právním hodnocením provedeným soudem prvního stupně.7. Podle § 1 OdpŠk odpovídá stát za podmínek stanovených zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.8. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle OdpŠk nelze zprostit.9. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobenaa) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.b) nesprávným úře