27 Co 102/2024-95 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Příbrami rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), tak, že ve výroku I. zamítl žalobu ze dne 15.5.2023, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 80 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27.4.2021 do zaplacení. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení, kdy neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na jejich náhradě 22 458 Kč k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobkyně se daného peněžitého nároku domáhala proti žalovanému jakožto právnímu nástupci (jednom z dědiců) po jeho matce , jméno FO, , zemřelé dne 31.10.2021, jíž dle tvrzení žalobkyně v žalobě vzniklo vymáhané bezdůvodné obohacení bezesmluvním užíváním nemovitostí ve vlastnictví (příp. spoluvlastnictví) žalobkyně, a to pozemku parc.č.st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, - objekt bydlení, pozemku parc.č. st. , Anonymizováno, , parc.č. , hodnota, zahrada, spoluvlastnického podílu ½ na pozemku parc.č.st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. - garáž, spoluvlastnického podílu ve výši ½ na pozemku parc.č. , Anonymizováno, a spoluvlastnického podílu ¾ na pozemku parc.č.st. , Anonymizováno, , to vše zapsané na listech vlastnictví č. , hodnota, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , za období od 13.5.2020 do 26.4.2021, kdy žalobkyně uvedené nemovitosti žalovanému prodala. Obvyklá cena užívání uvedených nemovitostí dle žalobkyně v daném období činila 7 000 Kč měsíčně, což za uplatněné období činí žalovanou částku 80 220 Kč.3. Při zamítnutí žaloby vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně uplatnila obdobný nárok proti shodnému žalovanému za zčásti shodné (avšak delší) období u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 5 C 213/2021. Soud prvního stupně uvedl, že v daném případě sice je žalovaný ve sporu pasivně legitimován, neboť je jedním ze zákonných dědiců po , jméno FO, , a ani není dána překážka litispendence, neboť nárok je proti němu uplatněn s jiným tvrzeným důvodem. Tím je odlišně od druhého uvedeného řízení nyní tvrzené užívání daných nemovitostí v uplatněném období právě matkou žalovaného, zmiňovanou , jméno FO, , nikoli přímo žalovaným. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), logicky nevysvětlila odlišná tvrzení v projednávaném sporu o užívání předmětných nemovitostí v porovnání s řízením vedeným pod sp.zn. 5 C 213/2021. Konstatoval, že „[ž]alobkyně se tedy fakticky domáhá současně zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 14 000 Kč měsíčně, ačkoli sama tvrdí a prokazuje, že výše tohoto činí toliko 7 000 Kč měsíčně. Jinými slovy bez ohledu na počet soudních řízení a tvrzení žalobkyně, může být tato úspěšná maximálně do částky 7 000 Kč měsíčně. Z důvodu rozdílných a nelogických tvrzení soud považuje žalobu za účelovou s cílem žalobkyně nahradit zatímní neúspěch ve věci 5 C 213/2021, resp. být v obou řízeních úspěšná, proto soud neprováděl další dokazování a žalobu jako celek zamítl“. O nákladech řízení rozhodl v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci.4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že řízení vedené žalobkyní pod sp.zn. 5 C 213/2021 se liší od současného předmětu řízení nejen skutkovým základem, ale i okruhem nemovitostí, za jejichž užívání se žalobkyně zaplacení žalovaných částek domáhá. V tomto řízení je uplatňován nárok z titulu užívání (především) stavby č.p. , Anonymizováno, matkou žalovaného jakožto jeho právní předchůdkyní. Žalovaný je nyní, na rozdíl od uvedeného paralelního řízení, žalován nikoli jako prvotní subjekt vzájemných vztahů, ale jako nástupce po své matce. Vysvětlovala, že podáním žaloby v této věci reagovala na průběh dokazování v uvedeném řízení sp.zn. 5 C 213/2021. Měla zato, že v daném řízení bylo prokázáno, že matka žalovaného užívala předmětné nemovitosti až do své smrti, že s žalovaným žila ve společné domácnosti. Dle žalobkyně není na místě závěr soudu, že se jedná o dvojí uplatnění stejného nároku. K zamítnutí nároku žalobkyně došlo dle jejího názoru bez srozumitelného a přezkoumatelného odůvodnění. Dále poukazovala na to, že v řízení sp.zn. 5 C 213/2021 byl předchozí zamítavý rozsudek Okresního soudu v Příbrami odvolacím soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Posouzení věci soudem prvního stupně měla za nesprávné, a navrhovala proto zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně argumentoval tím, že žaloba neobsahuje řadu skutkových tvrzení, je nepřesná a neurčitá, a tedy nezpůsobilá k projednání. Poukazoval dále na to, že před Okresním soudem v Příbrami probíhají celkem tři soudní řízení, avšak ani jedno není dosud pravomocně skončeno. Dle žalovaného se žalobkyně uplatněním peněžitých nároků proti žalovanému pouze snaží oddalovat svou povinnost zaplatit žalovanému částku 313 000 Kč z vypořádání dědictví. Popíral tvrzení žalobkyně, že by žil ve společné domácnosti se svou matkou, ta dle jeho tvrzení žila s panem , jméno FO, , kdy společně pobývali jednak v Německu, jednak v Polsku, případně v domku u , Anonymizováno, , který pan , jméno FO, vlastní. Pokud žalovaného jeho matka občas na předmětných nemovitostech navštívila, neznamená to, že by dané nemovitosti užívala. Předmětné nemovitosti ani nebyly dle žalovaného vzhledem k jejich stavu způsobilé k užívání. Navrhoval potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a po doplnění dokazování podle § 213 odst. 4 o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.7. Odvolací soud předně podotýká, že se neztotožnil s posouzení věci soudem prvního stupně, kterému de facto postačilo k zamítnutí žaloby to, že se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení peněžité částky za užívání předmětných nemovitostí ve dvou řízeních, v nichž v jednom tento nárok uplatňuje přímo proti žalovanému (z důvodu užívání daných nemovitostí jeho osobou), zatímco nyní jakožto proti právnímu nástupci jeho zesnulé matky, která měla předmětné nemovitosti v uplatněném období sama (či též) užívat, a že tedy požaduje náhradu za bezdůvodné obohacení za totéž období v podstatě dvakrát. Je věcí žalobce, jaké nároky, proti komu a s jakým odůvodněním u soudu uplatní. Sám účastník nese též v obdobných případech riziko toho, že může být v některém z řízení, která zahájí, se svým nárokem neúspěšný. Nelze však žalobu zamítnout jen z toho důvodu, že žalobce uplatňuje obdobný (nikoli však totožný) nárok v jiném řízení, s jinou argumentací.8. V tomto případě žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení žalované částky za bezesmluvní užívání nemovitostí v období od 13.5.2020 do 26.4.2021, a to souhrnně za tvrzené užívání hned několika nemovitostí. Pouze část těchto nemovitostí však byla v daném období ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a zbývající část pouze v jejím spoluvlastnictví. Z obsahu spisu se přitom podává, že druhým spoluvlastníkem minimálně v případě jedné z předmětných nemovitostí byla matka žalovaného , jméno FO, (později , jméno FO, ), kdy právě její užívání předmětných nemovitostí bylo dle tvrzení žaloby důvodem vzniku nárokovaného bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně nevedl žalobkyni k upřesnění žaloby ohledně toho, v jaké části je žalovaná částka požadována za užívání té které nemovitosti (či alespoň souboru nemovitostí buď ve výlučném vlastnictví, či jen spoluvlastnictví žalobkyně), ačkoli tato okolnost byla významná pro další posuzování uplatněného nároku, a to zejména v případě tvrzeného užívání (popř. nadužívání) nemovitostí ve spoluvlastnickém režimu. Vzhledem k této okolnosti odvolací soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k nim ohledně toho, jakou konkrétní výši bezdůvodného obohacení na straně žalované tvrdí a uplatňuje v tomto řízení ve vztahu k jednotlivým nemovitostem, u nichž bezdůvodné obohacení dovozuje, zejména při rozlišení nároku uplatněného za užívání nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalobkyně a v jejím spoluvlastnictví, dále ohledně předchozí úpravy vztahů mezi předchozím vlastníkem předmětných nemovitostí, tzn. jejím právním předchůdcem (otcem žalovaného a předchozím manželem jeho matky , jméno FO, ), a matkou žalovaného jakožto tvrzenou předchozí uživatelkou daných nemovitostí a současně spoluvlastnicí části těchto nemovitostí, a dále k doplnění tvrzení, jakým způsobem měly být tyto nemovitosti užívány za tuto předchozí dobu, než vlastnictví či spoluvlastnictví daných nemovitostí nabyla žalobkyně, a jakým způsobem bylo řešeno toto užívání, zda na zá