27 Co 158/2024-121 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), uložil žalované ve výroku I. zaplatit žalobkyni 20 026,05 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. naopak zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 14 057,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 728,69 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 441,79 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 283,97 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,78 Kč, úrokem ve výši 23,2 % ročně z částky 27 502,92 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 987,92 Kč od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 21,2 % ročně z částky 3 195,8 Kč od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 095,8 Kč od , datum, do zaplacení. Výrokem III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Předmětem řízení byly dva uplatněné nároky na zaplacení dluhu, a to jednak ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou žalovaná jako spotřebitelka uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále též jen „poskytovatel úvěru“) a na základě níž byla žalované poskytnuta na úvěr částka 30 000 Kč, a jednak ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , kterou žalovaná jako spotřebitelka uzavřela se stejným poskytovatelem úvěru a na základě níž byla žalované poskytnuta na úvěr částka 5 000 Kč. Poskytovatel úvěru své pohledávky na zaplacení zůstatků dluhů za žalovanou z uvedených smluv postoupil na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek, na což však nereagovala a dluh nezaplatila. Soud prvního stupně věc posuzoval jednak za použití zejména § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.z.“ nebo „občanský zákoník“) a jednak za použití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné, a to v důsledku toho, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V řízení bylo prokázáno, že žalované bylo na základě daných neplatných smluv poskytnuto 30 000 Kč a 5 000 Kč. Na první z uvedených úvěrů žalovaná zaplatila celkem 12 395,29 Kč, a zbývá tak k vrácení poskytnuté jistiny 17 604,71 Kč. Z jistiny 5 000 Kč pak bylo zaplaceno 2 578,66 Kč, zůstatek dluhu zde činí 2 421,34 Kč. Tyto zůstatky dlužných částek (celkem 20 026,05 Kč) soud prvního stupně žalobkyni přiznal, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, a to včetně uplatněného úroku z prodlení. To odůvodnil odkazem na § 87 odst. 1 ZSÚ s tím, že žalovaná je oprávněna vrátit jistinu v době přiměřené jejím možnostem. S odkazem též na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, soud dále uvedl, že nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové „přiměřené“ době. O nákladech řízení soud rozhodl za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně byl jen nepatrný, a proto nemá žádný z účastníků nárok na jejich náhradu.3. Proti části výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, a to co do zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 20 026,05 Kč od , datum, do zaplacení. Závěr soudu o absolutní neplatnosti daných úvěrových smluv nesporovala. Předmětem odvolacího řízení tak učinila pouze uplatněný nárok na zákonný úrok z prodlení, omezený v odvolání jen ve vztahu k částce přiznané soudem prvního stupně, ode dne , datum, do zaplacení. Zdůraznila, že žalovaná byla vyzvána ke splnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , jež jí bylo odesláno , datum, . Nejpozději třetí den po odeslání se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované, a po marném uplynutí 10denní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se dostala od , datum, do prodlení, v souvislosti s nímž vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. Poté byla žalovaná upomenuta o zaplacení ještě předžalobní upomínkou ze dne , datum, , žaloba byla následně podána v květnu 2023. Žalovaná tak měla dle žalobkyně dostatečný prostor vrátit minimálně poskytnutou jistinu, což však neučinila. Žalobkyně dále zdůraznila, že žalovaná v řízení ani netvrdila, ani neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti, a je proto na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil. Navrhovala proto změnu rozsudku soudu prvního stupně v části výroku II. tak, že žalobkyni bude přiznán zákonný úrok z prodlení ze soudem prvního stupně již přiznané částky od , datum, do zaplacení, a požadovala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila a i v odvolacím řízení zůstala zcela pasivní.5. Ve zbývající zamítnuté části zůstal výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako výrok I., odvoláním nedotčen, nabyl tak samostatně právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně důvodným.7. Soud prvního stupně správně v řízení zjistil, že žalovaná čerpala od právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřených smluv o úvěru částky 30 000 Kč a 5 000 Kč, z nichž však (dle tvrzení žalobkyně ve prospěch žalované) vrátila pouze část zpět a dosud zbývá na zůstatku nevráceného dluhu k úhradě celkem 20 026,05 Kč. Soud prvního stupně věc správně posuzoval po právní stránce podle občanského zákoníku a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy správně též dovodil absolutní neplatnost předmětných úvěrových smluv v důsledku nesplnění povinnosti předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované. V daném směru žalobkyně ostatně svým odvoláním ani rozsudek soudu prvního stupně nezpochybňovala a nenapadala.8. Ve vztahu k otázce prodlení žalované s úhradou předmětného dluhu, která je vlastním předmětem odvolání žalobkyně, však odvolací soud nesdílí právní závěry soudu prvního stupně týkající se prodlení dlužníka. Naopak se částečně ztotožňuje s odvolací argumentací žalobkyně.9. Odvolací soud zopakoval dokazování o žalobkyni akcentované oznámení o postoupení pohledávky datované , datum, , spolu s podacím lístkem ze dne , datum, , z nichž bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, ., oznámila žalované, že postoupila předmětné pohledávky ze shora uvedených úvěrových smluv na žalobkyni. Současně žalovanou požádala, aby veškerá svá plnění na úhradu svého dluhu platila na účet žalobkyně specifikovaný v daném oznámení postoupení, odeslaném žalované dne , datum, . Obsahem tohoto oznámení však nebyla konkrétní výzva k zaplacení konkrétního dluhu žalované vzniklého na základě uvedených smluv do určité doby, jak tvrdila žalobkyně. V souvislosti s doručením pouze tohoto oznámení o postoupení pohledávky tak nelze dovozovat počátek prodlení se zaplacením vymáhané částky.10. Odvolací soud však současně přihlížel již ke skutkovému zjištění soudu prvního stupně o tom, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Tato předžalobní upomínka byla žalované odeslána dle předloženého podacího lístku dne , datum, . V samotné výzvě k plnění obsažené v této předžalobní upomínce byla žalobkyní určena lhůta k plnění do , datum, (viz uvedená výzva na čl. 105 spisu). Současně byla žalovaná upozorněna, že žalobkyně poté bude vymáhat dlužnou částku soudní cestou. Za situace prokázaného odeslání uvedené výzvy je na místě použití § 573 o.z. upravující domněnku doby dojití, podle níž se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání.11. Vzhledem ke shora uvedenému posouzení věci jakožto nároku z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatné spotřebitelské smlouvy o úvěru, je pak pro určení doby plnění stěžejní výklad speciální úpravy obsažené v § 87 ZSÚ.12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětných smluv, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.