27 Co 172/2024-232 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 4. 2024, č. j. 7 C 57/2023-181 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla zamítnuta žaloba, že žalovaní jsou povinni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku odstranit část oplocení pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to v části, kde toto oplocení přechází přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , obec Kutná hora, zapsaného na LV č. , hodnota, , u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , a to na základě prostorového vymezení těchto pozemků, tak jak je evidováno v katastrální mapě Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a jsou povinni ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit část pozemku parc. č. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, , u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jenž je ve vlastnictví žalobce, a to v rozsahu, jak je tato část pozemku k vyklizení specifikována v geometrickém plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 15. 9. 2020, který zpracovala , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (výrok I.). Žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 61 719,63 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám právního zástupce žalovaných (výrok II.).2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že bylo zjištěno, že právní předchůdci žalovaných, manželé , jméno FO, , dotčenou část pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , jak je v současné době oplocen, vydrželi, neboť splnili veškeré zákonné podmínky pro vydržení. V řízení nebylo prokázáno, že by se manželé , jméno FO, chopili držby ve zlém úmyslu, naopak, provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že právní předchůdci žalovaných byly od 70. let 20. století do roku 2019, v dobré víře, že dotčená část pozemku je jejich. Manželé , jméno FO, o pozemek pečovali více než 10 let a užívali ho. Nadto s ohledem na poměry v dané lokalitě, zejména shodné oplocení celého bloku domů, neměli nejmenší důvod se domnívat, že užívají cizí pozemek. Skutečnost, že technika dostupná v 70. letech 20. století neodpovídá přesností současným měřicím přístrojům, nemůže být přičítána k tíži právních předchůdců žalovaných. Doba držení pozemku a ostatní okolnosti případu by odůvodňovaly i mimořádné vydržení v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), které zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník neznal. V řízení vyšlo najevo, že v roce 2019, po smrti manželů , jméno FO, , se žalobce obrátil na syny manželů , jméno FO, , kteří v té době vlastnili pozemek parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , s tím, že oplocení jejich pozemku stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Synové manželů , jméno FO, s tímto nesouhlasili a domáhali se u Katastrálního úřadu opravy chyby v katastrálním operátu, čemuž však nebylo vyhověno. Žalovaní se stali vlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , na základě kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2020 uzavřené s , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaní o tomto sporu věděli a mělo to vliv na konečnou cenu nemovitosti. Ve věci bylo prokázáno, že žalobci nesvědčí tvrzené vlastnické právo ke sporné části pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , neb toto řádně vydrželi právní předchůdci žalovaných, kteří vykonávali oprávněnou držbu tohoto pozemku po dobu delší 10 let a po zohlednění všech zjištěných okolností lze uzavřít, že po celou tuto dobu byli v dobré víře, že jim dotčená část pozemku zastavěná jejich oplocením patří. Dotčená část pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, sice není ve vlastnictví žalovaných, ale současně není ani ve vlastnictví žalobce. Soud prvního stupně proto žalobu o vyklizení a odstranění stavby jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítl, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zdůraznil, že zakreslení pozemku parc. č. , Anonymizováno, v geometrickém plánu ze dne 21. 8. 1974, který zpracovalo Středisko geodezie v Kutné Hoře, č. z. , Anonymizováno, (dále jen „Geometrický plán“) odpovídalo původnímu vytyčení hranic v terénu, přičemž, jak vytyčení původních hranic pozemku parc. č. , Anonymizováno, , tak „přenesení“ hranic pozemku parc. č. , Anonymizováno, vytyčených v terénu provedl profesně standardním způsobem geodet, , tituly před jménem, , jméno FO, , tedy osoba s dostatečnými odbornými znalostmi, u které se předpokládá jednání se znalostí a pečlivostí odborné osoby. Skutečný stav oplocení pozemku parc. č. , Anonymizováno, v současnosti neodpovídá Geometrickému plánu, ani zakreslení v katastrální mapě, jak potvrdil Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, v pravomocném rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , ze dne 15.6.2020, kterým zamítl návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, viz příloha žaloby (dále jen „Rozhodnutí katastrálního úřadu“). Žalobce prokázal, že domnělí vydržitelé museli umístit plot jinak než podle původně vytyčených (a jednoznačně viditelných) hranic v území označených kolíky a trubkami a Geometrického plánu, který měli v době budování oplocení k dispozici, když tento je přílohou dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 28. 1. 1975 uzavřené mezi , jméno FO, a , jméno FO, a Městským národním výborem v Kutné Hoře (dále jen „Dohoda o právu osobního užívání“), a proto nemohli být v dobré víře a museli jednat v nepoctivém úmyslu vetřít se v držbu cizí věci (části pozemku, se kterým tehdy disponovala církev). Kromě pochybení v rovině hodnocení tvrzení a důkazů a v rovině zjištění skutkového stavu, soud prvního stupně rovněž nesprávně právně posoudil rozložení důkazního břemene mezi žalobce a žalované a rozsah podmínek řádného vydržení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč.zák.“) a podmínek mimořádného vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Svědeckou výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , geodeta, který zaměřoval v 70. letech hranice pozemku, že hranice jsou vyměřeny s přesností 3, tedy přesností, kde odchylka činí 0,14 m a kterou pro vymezení pozemků akceptuje i současné znění vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (viz část 13 přílohy vyhlášky). Svědek velmi přesně popsal, že postupoval s náležitou pečlivostí a odborností, používal tehdy obvyklé zeměměřické vybavení vyhovující tehdejším předpisům, a zaměřoval s přesností 3, tedy jak je uvedenou výše s odchylkou souřadnic 0,14 m, zatímco skutečný rozdíl mezi hranicí pozemku a oplocením činí zhruba 5 m. , adresa, pozemku parc. č. , Anonymizováno, v terénu vytyčené viditelně kolíky a trubkami v terénu v 70. letech odpovídají zcela Geometrickému plánu, který byl podle nich následně vypracován a který se vypracovával až po vytyčení hranic geodetem v terénu. Skutečný stav oplocení pozemku parc. č. , Anonymizováno, v současnosti neodpovídá Geometrickému plánu ani katastrální mapě Je nepochybné, že k umístění oplocení jinam, než kde ležela kolíky a trubkami označená hranice pozemků, mohlo být způsobeno pouze a toliko buď nerespektováním těchto jasně viditelných hranic a Geometrického plánu ze strany právního předchůdce žalovaných při původní výstavbě oplocení v 70. letech, nebo posunutím tohoto oplocení od 70. let do dne provedení místního šetření, které proběhlo dne 13.3.2024, přičemž přemístění plotu mohli provést (či dát pokyn k jejich provedení) pouze vlastníci (uživatelé) pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil skutková tvrzení žalobce a provedené důkazy výpověďmi svědků a zcela opomenul, že vytyčení pozemku učinil geodet a nikoliv domnělí vydržitelé, kteří pouze zbudovali oplocení. Nelze tudíž směšovat vytyčení hranic pozemku geodetem a Geometrickým plánem a zbudování oplocení domnělými vydržiteli, jak ve svém odůvodnění nesprávně uvádí soud prvního stupně, když se navíc jedná o dva okamžiky od sebe značně časově vzdálené. Skutečnost, že domnělí vydržitelé měli tento plán k dispozici ještě neznamená, že podle něj oplocení skutečně vybudovali. Žalovaný umístění oplocení na podkladě Geometrického plánu v řízení neprokázal. Naopak žalobce prokázal, že právní předchůdce žalovaných měl v době, kdy prováděl oplocení pozemku, k dispozici Geometrický plán, ze kterého samotného (i kdyby hranice pozemku v terénu vytyčeny nebyly) měl zjistit, nebo alespoň měl nabýt