28 Co 92/2024-349 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , jméno FO, (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky , částka, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok II.) a dále rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly stavební úpravy nemovitosti žalobkyně, vymezené v článku II. smlouvy, cena díla byla pevně určena dohodou stran ve výši , částka, včetně daně z přidané hodnoty. Doba provedení díla byla sjednána do , datum, . Dle článku IX. odst. 1 a 3 smlouvy o dílo byla sjednána smluvní pokuta za prodlení se splněním povinnosti předat objednateli dokončené dílo ve výši , částka, za každý den prodlení se splatností do 21 dnů od doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty. Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, došlo na základě dohody smluvních stran k rozšíření a úpravě předmětu díla, a to zesílení konstrukce krovu, výměně střešního pláště předmětné stavby, a cena díla byla navýšena o pevně stanovenou částku , částka, bez daně z přidané hodnoty. Termín realizace díla byl stanoven na , datum, . Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná učinila několik pokusů o předání díla, které považovala za dokončené, žalobkyni. Žalobkyně dílo odmítla převzít, jednak s odkazem na finanční nesrovnalosti, jednak s ohledem na vady a nedodělky, které dílo vykazovalo. Soud prvního stupně dále uzavřel, že dřevěné konstrukce, které byly předmětem díla, nebyly dostatečně ošetřeny pro biotickým škůdcům, ač nátěry dřevěných konstrukcí Bochemitem QB byly předmětem díla a žalovaná si tyto práce vyfakturovala, a podle soudu první stupně se jednalo o vadu, kterou nelze považovat za drobnou či ojedinělou. Vážnou technickou vadou s negativním vlivem na stabilitu a bezpečnost konstrukce byla montáž pozednice do zdiva, které pro ukotvení pozednice nebylo dostatečně pevné. Soud prvního stupně uvedl, že dalšími vadami, které nelze považovat pouze za drobné či ojedinělé, a naopak byly znalcem hodnoceny jako vážné technické vady, jsou absence větrací mřížky u okraje střechy a okapové hrany, absence jakéhokoli ošetření kovových částí, kterými byly zvenku zachyceny v 17 otvorech ocelové pruty ke kotvení stropní desky či nezapravené vysekané drážky v půdní nadezdívce, které oslabují průřez podezdívky a mají negativní vliv na pevnost a prostorovou tuhost objektu.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle § 609, § 619, § 2048 a § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně uzavřel, že se ohledem na existenci výše uvedených vad, které nejsou vadami ojedinělými či drobnými, byla žalobkyně oprávněna převzetí díla odepřít. Dílo nebylo dosud dokončeno a předáno a trvá povinnost žalované dílo řádně provést. S ohledem na existenci podstatných vad bránících převzetí díla nemohlo podle soudu prvního stupně obstát tvrzení žalované o konkludentním převzetí díla, k němuž mělo dojít v listopadu 2016 po marných výzvách žalované k převzetí díla žalobkyní. , jméno FO, žalovaná namítala, že dokazování a rozhodnutí ve věci sp. zn. , spisová značka, , na které se soud prvního stupně odkazoval, nemůže být podkladem pro rozhodnutí v nyní souzené věci s ohledem na jiný předmět řízení, soud prvního stupně uvedl, že sice v řízení sp. zn. , spisová značka, byl předmětem nárok na doplacení ceny díla, nicméně i tam musela být jako předběžná otázka řešena platnost smlouvy o dílo, zda bylo dílo řádně a včas dokončeno a předáno, zda vykazovalo podstatné vady, pro které byla žalobkyně oprávněna převzetí díla odepřít. Soud prvního stupně dále uvedl, že mohl podle § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), z rozhodnutí ve věci sp. zn. , spisová značka, vycházet, zvlášť když závěry citovaných rozhodnutí byly v souladu s důkazy, které soud prvního stupně provedl v nyní souzené věci. Další dokazování navrhované žalovanou směřovalo především ke zpochybnění výsledků předchozího řízení, proti němuž žalovaná brojila i v dovolacím řízení a řízení o ústavní stížnosti. Soud prvního stupně konstatoval, že dílo nebylo ve stanoveném termínu (a ani později) předáno a převzato z důvodu existence podstatných vad a nedodělků, žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná vznesla námitku promlčení celého nároku a soud prvního stupně tuto shledal důvodnou ve vztahu k částce , částka, za období od , datum, do , datum, , neboť požadavek na zaplacení této částky byl uplatněn téměř po sedmi letech od vzniku nároku na smluvní pokutu; zbylý nárok však byl podle soudu prvního stupně uplatněn včas. Soud prvního stupně konstatoval, že nárok na smluvní pokutu mohl být uplatňován ode dne následujícího po marném uplynutí sjednané doby dokončení díla, tedy od , datum, . Nárok na smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, byl uplatněn včas, stejně tak nárok na část smluvní pokuty za období od , datum, do , datum, , proto soud prvního stupně žalobě co do částky , částka, vyhověl, ohledně smluvní pokuty ve výši , částka, soud prvního stupně žalobu zamítl. Úrok z prodlení soud prvního stupně přiznal pouze za období od , datum, , neboť smluvní pokuta byla podle smluvního ujednání účastníků splatná do 21 dnů od doručení písemné výzvy, přičemž žalovaná byla k zaplacení smluvní pokuty vyzvána výzvou doručenou žalované dne , datum, .4. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 96 %, právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech zastoupení žalobkyně advokátem.5. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání žalobkyně i žalovaná.6. Žalobkyně brojila proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně a namítala, že soud prvního stupně nedostatečně hodnotil důvod, pro který žalobkyně začala své nároky ze smluvní pokuty vymáhat až po skončení řízení, které bylo mezi účastníky vedeno od roku 2017 do prosince 2021, kdy byl žalobkyni doručen rozsudek dovolacího soudu, jímž byla v tomto sporu zcela úspěšná. Podle žalobkyně po ní nemohlo být spravedlivě žádáno, aby zahajovala nové a finančně náročné řízení o zaplacení smluvní pokuty v situaci, kdy probíhalo jiné soudní řízení, v němž byla řešena jak otázka platnosti smlouvy, tak i otázka údajného dokončení díla žalovanou. Za této situace je podle žalobkyně nutné považovat námitku promlčení vznesenou žalovanou za zneužití práva, přičemž žalobkyně připomněla, že podle ustálené judikatury je námitka promlčení zneužitím práva, pokud by za konkrétní situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem uplatňovaného práva s důvody, pro které účastník své právo včas neuplatnil. Postup žalobkyně lze podle ní považovat za racionální a vedený zásadou procesní ekonomie. Žalobkyně dále uvedla, že je v legitimním očekávání, že obchodní závazkové vztahy ovládá princip smluvní volnosti a zároveň pevnosti těchto vztahů, který neumožňuje od sjednaného plnění ve smlouvě odstoupit, čímž je i legitimním očekávání naplnění všech závazků žalované ze smlouvy o dílo, tedy i zaplacení smluvní pokuty, a předmětem ochrany je nejen nabytý majetek, ale také legitimní očekávání nabytí takového majetku. Žalobkyně je nad to přesvědčena, že zamítnutá část smluvní pokuty promlčena není. , jméno FO, je žalovaná povinna vady a nedodělky díla napravit, a povinnost žalované dílo zhotovit stále trvá, musí stále trvat i povinnost žalované zaplatit sjednanou pokutu za celou dobu platnosti smlouvy, čímž je žalobkyně v legitimním očekávání, že promlčecí doba jejího nároku počíná běžet až datem naplnění, resp. ukončení smlouvy o dílo předáním a převzetím předmětu díla, protože smlouva byla uzavřena s predikcí bezvadného zhotovení díla, nikoli zhotovení vad a nedodělků, či nepředání a nepřevzetí díla. , jméno FO, tak žalovaná dosud neučinila, jedná podle žalobkyně v rozporu s hmotným právem, s úmyslem se promlčením protiprávně zaštiťovat.7. Žalovaná napadla rozsudek v celém rozsahu. Uvedla, že soud prvního stupně se věcí dostatečně nezabýval, když vedení celého řízení včetně průběhu dokazování a zjištění podstatných skutečností vystavěl a přizpůsobil soudnímu řízení, které již mezi účastníky řízení proběhlo, aniž by provedl navrhované důkazy a zjistil skutkovou podstatu věci ve zdejším řízení. Soud prvního stupně se podle žalované dopustil přespřílišného formalismu, aniž by hledal mezi účastníky spravedlnost a nezabýval se rozporem nároku žalobkyně s dobrými mravy. Soud prvního stupně neprovedl