21 Co 172/2025-196 — Krajský soud v Praze

1. Soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 528 918,95 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 255 594,47 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 14,75 % ročně z částky 273 324,48 Kč od , datum, do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč (výrok I. rozsudku), zamítl žalobu o zaplacení částky 809,37 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok II. rozsudku), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 122 007,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III. rozsudku), a konečně žalované uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Berouně na náhradě nákladů státu částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení (výrok IV. rozsudku).2. Soud prvního stupně zjistil, že účastnice uzavřely v průběhu srpna 2023 smlouvu o dílo, na základě které se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést odvoz a ekologickou likvidaci odpadu z objektu , adresa, , a to minerální izolační vaty s kódem odpadu , Anonymizováno, za částku 3 000 Kč bez DPH za tunu a stavební suti bez příměsí označené kódem odpadu , Anonymizováno, za částku 700 Kč bez DPH za tunu a směsného odpadu stavebního a demoličního s kódem odpadu , Anonymizováno, za částku 2 100 Kč bez DPH za tunu. Pro případ znečištění stavebních sutí jiným odpadním materiálem měl být odpad překvalifikován žalobkyní na odpad s kódem , Anonymizováno, . Žalobkyně pro žalovanou odvezla a ekologicky zlikvidovala odpad jeho uložením na skládce v době od srpna 2023 do února 2024 a toto plnění vyúčtovala žalované fakturami vystavovanými vždy za každý měsíc. Žalovaná uhradila žalobkyni práce, které byly provedeny až do prosince 2023, nicméně za leden a únor 2024 je odmítla uhradit. V době od , datum, do , datum, žalobkyně pro žalovanou odvezla a ekologicky zlikvidovala odpad v rozsahu celkem 76,94 tun a od , datum, do , datum, v rozsahu celkem 54,3 tun, přičemž se jednalo o odpad označený kódem , Anonymizováno, , tedy o suť s příměsí, tedy nikoliv pouze o cihly, a dále byl zlikvidován dne , datum, odpad – minerální izolační vata s kódem , Anonymizováno, v množství 9,64 tun. Cena za přistavení kontejneru v lednu 2024 činila 60 089,93 Kč, včetně DPH a v únoru 2024 činila 100 354,98 Kč, včetně DPH. Žalobkyně tato plnění vyúčtovala fakturou č. , hodnota, , a to za leden 2024 a fakturou č. , hodnota, za únor 2024, které žalovaná odmítla uhradit. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně právně hodnotil podle ustanovení § 2586 odst. 1 o.z. a následujících, jenž upravují smlouvu o dílo. Konstatoval, že na základě objednávek žalované z , datum, a , datum, byly mezi stranami platně uzavřeny smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 o.z., kdy v prvním případě dílo spočívalo v odvozu a ekologické likvidaci minerální izolační vaty žalobkyní pro žalovanou, tedy odpadu označeného kódem , Anonymizováno, za částku 3 000 Kč bez DPH za tunu a ve druhém případě dílo spočívalo v odvozu a ekologické likvidaci stavební suti umístěné v objektu , adresa, , a to buď stavební suti bez příměsí, která byla označena kódem odpadu , Anonymizováno, za částku 700 Kč bez DPH za tunu, anebo v případě, že by v této suti byly přimíchány jiné materiály než cihly, pak měl být odpad překvalifikován žalobkyní na odpad s kódem , Anonymizováno, – směsný odpad stavební a demoliční, a v tomto případě byla žalobkyně oprávněna účtovat žalované částku 2 100 Kč bez DPH za tunu. K námitce žalované, že neodsouhlasila překvalifikaci odpadu s kódem , Anonymizováno, na odpad s kódem , Anonymizováno, , soud prvního stupně konstatoval, že taková překvalifikace nevyžadovala souhlas žalované, když ta již v době uzavření smlouvy o dílo v srpnu 2023 věděla a souhlasila s tím, že žalobkyně překvalifikuje druh odpadu v případě, že dojde ke smísení cihel s dalším materiálem. Záleželo pouze na tom, jaký druh odpadu bude do kontejneru fakticky naložen. Ve vztahu k námitce žalované, že časové údaje na vážních listech a GPS souřadnicích neodpovídají, soud prvního stupně uvedl, že v případě GPS souřadnic byl v přehledu zobrazen pouze jediný časový okamžik z jednoho bodu, kde se vozidlo v tomto okamžiku nacházelo, přestože je zřejmé, že vozidlo muselo jet delší dobu. Tato okolnost tak nevylučuje, že přijelo na skládku v době, která je zaznamenána na vážních listech. Tuto námitku proto soud prvního stupně nepovažoval za důvodnou, stejně jako poukaz žalované na fakturu společnosti , právnická osoba, , ze které vyplývá, že byly odváženy i pouze cihly bez příměsi, k čemuž soud prvního stupně uvedl, že tato okolnost nemá na posouzení věci vliv, neboť se jednalo o odpad, který byl odvážen až v následujícím období březnu 2024, tedy o měsíc později. Soud prvního stupně tak uzavřel, že jelikož mezi stranami byla sjednána cena služby v závislosti na druhu odpadu, přičemž závazek žalobkyně spočíval v odvozu a likvidaci odpadu dle jeho skutečné povahy a žalovaná se zavázala za tuto službu žalobkyně zaplatit na základě doloženého a skutečně odvezeného množství, přičemž mezi účastníky o tomto množství nebylo sporu, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni za likvidaci směsného odpadu stavebního a demoličního za leden 2024 v rozsahu 76,94 tun á 2 100 Kč bez DPH za tunu, tj. celkem 161 574 Kč bez DPH, 33 930,54 Kč jako DPH a za přistavení kontejneru v lednu 2024 60 089,93 Kč, včetně DPH, tedy celkem 255 594,47 Kč. Za únor 2024 pak v rozsahu celkem 54,3 tun rovněž á 2 100 Kč bez DPH za tunu, tj. 114 030 Kč bez DPH, dále DPH ve výši 23 946,30 Kč, za likvidaci minerální izolační vaty v množství 9,64 tun á 3 000 Kč bez DPH za tunu, tj. 28 920 Kč bez DPH, dále DPH ve výši 6 073,20 Kč a za přistavení kontejneru v únoru 2024 100 354,98 Kč, včetně DPH, tedy celkem 273 324,48 Kč. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl co do částky 528 918,95 Kč jako součtu částek fakturovaných za leden a únor 2024. Ve zbylém rozsahu 809,37 Kč pak žalobu výrokem II. rozsudku zamítnul. Soud dále žalobkyni přiznal také úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o.z., a to za dobu prodlení z fakturovaných částek vždy ode dne následujícího po splatnosti příslušných faktur. Výši úroku z prodlení soud prvního stupně stanovil s odkazem na ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že k , datum, a , datum, činila 14,75 % ročně. Konečně soud prvního stupně přiznal žalobkyni i částku 2× 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky ve smyslu ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla úspěšná pouze v nepatrné části, a proto jí soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Ohledně výše náhrady soud prvního stupně konstatoval, že náklady řízení jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 21 190 Kč odměnou advokáta dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) za 7 úkonů po 10 420 Kč a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do , datum, a náhradou hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od , datum, a dále náhradou cestovních výdajů za cestu zástupce žalobkyně osobním automobilem k jednání soudu prvního stupně ve dnech , datum, a , datum, na trase , adresa, a zpět ve výši celkem 2 640,22 Kč, a to včetně náhrady za ztrátu času cestou k jednáním a zpět za 16 půlhodin po 150 Kč, to vše zvýšeno o DPH ve výši 21 % ve výši 17 497,29 Kč. Celkem tak soud prvního stupně přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 122 007,73 Kč. S odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. pak soud prvního stupně dle výsledku řízení rozhodl o nákladech státu tak, že žalované tyto uložil nahradit v plném rozsahu s tím, že jejich konkrétní výše bude uvedena v samostatném usnesení.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to výlučně proti výrokům I., III. a IV. podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém předně namítla, že soud prvního stupně nesprávně posoudil ujednání objednávky č. , hodnota, ze dne , datum, , a to zejména ustanovení ujednání o překvalifikaci druhu odpadu určeného k odvozu a ekologické likvidaci. Dále žalovaná nesprávnost rozsudku soudu prvního stupně spatřovala v tom, že ten údajně na základě provedených důkazu dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když pro určení druhu odpadu, který byl v souvislosti s objednávkou v předmětném období měsíce ledna a února 2024 žalobkyní v rámci dílčích plnění odvážen a likvidován, žalobkyně předložila důkazy v podobě žalovanou nepodepsaných dodacích listů (s výjimkou ze dne , datum, ) a též vážních lístků vystavených společností , právnická osoba, , kdy žalobkyně dle žalované disponovala více rozdílnými variantami těchto vážních lístků a soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečn