21 Co 239/2025-182 — Krajský soud v Praze

1. Soud prvního stupně výrokem I. shora označeného rozsudku zamítl žalobu na určení, že ke dni , datum, byl pozemek parc. č. 373/4 o výměře 73 m², zahrada a pozemek parc. č. 373/5 o výměře 23 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, bez č. p./ č. e., jiná stavba dle geometrického plánu č. , hodnota, ze dne , datum, ve vlastnictví paní , jméno FO, , narozené , datum, , a výrokem II. byla žalobcům a vedlejšímu účastníku uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobci se domáhali určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni , datum, ve vlastnictví , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé , datum, (dále jen „zůstavitelka“). Žalobci tvrdili, že zůstavitelka nabyla k předmětným nemovitostem ke dni , datum, vlastnické právo vydržením, když ona i její právní předchůdci se vždy k nemovitostem chovali jako k vlastním a užívali je v dobré víře.3. Svůj naléhavý právní zájem na žádaném určení žalobci odvozovali z toho, že jsou dědicové zůstavitelky a bez soudního rozhodnutí nemohou podat návrh na vklad do katastru nemovitostí, který by odstranil nesoulad mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem. Vedlejší účastník na straně žalobců pak uváděl, že má zájem na výsledku řízení, neboť je vlastníkem pozemku parc. č. 370, užívá předmětný pozemek, přičemž žalovaným byla podána žaloba na jeho vyklizení, která je projednávána u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , kde vedlejší účastník vystupuje jako žalovaný. Z toho důvodu má zájem na tom, aby bylo postaveno najisto, komu svědčí vlastnické právo k předmětnému pozemku a na základě takového rozhodnutí byla žaloba o vyklizení nemovitostí soudem zamítnuta jako nedůvodná.4. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby s argumentem, že na žádaném určení nemohou mít žalobci naléhavý právní zájem, neboť pokud by zůstavitelka vydržela předmětné nemovitosti, byla by vlastníkem i ke dni své smrti, a i ke dni její smrti by se mohli žalobci domáhat žádaného určení jejího vlastnického práva, protože jen takový rozsudek by mohl být podkladem pro následné projednání dědictví po zůstavitelce.5. Soud prvního stupně zjistil, že zůstavitelka zemřela , datum, a žalobce je dědicem dvou třetin pozůstalosti a žalobkyně je dědičkou jedné třetiny pozůstalosti. Součástí pozůstalosti byl i pozemek parc. č. 370, tehdy parc. č. 16, který žalobci nabyli v uvedených podílech.6. Důkazy k prokázání vydržení zůstavitelkou soud prvního stupně s ohledem na svůj právní názor o nedostatku naléhavého právního zájmu na žádaném určení neprováděl pro nadbytečnost.7. V rámci právního hodnocení věci soud prvního stupně uvedl, že s ohledem na datum smrti zůstavitelky , datum, se pro dědické řízení použije procesní úprava účinná k tomuto datu, a to především zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) ve znění účinném do , datum, . S odkazem na ustálenou soudní praxi reprezentovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze , datum, , sp. zn. , spisová značka, a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uzavřel, že spor o tom, zda součástí dědictví po zůstaviteli určitá věc se v občanském soudním řízení typově řeší právě žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v den svého úmrtí vlastníkem věci, kdy soud v takovém případě rozhodnutím deklaruje stav, který zde byl v okamžiku zůstavitelovy smrti. Z uvedeného pak dovodil, že při užití právní úpravy dědického řízení účinné do , datum, je dán naléhavý právní zájem dědiců zůstavitele na určení vlastnictví zůstavitele pouze ke dni jeho smrti. K určení vlastnictví zůstavitele k jinému (dřívějšímu) datu naléhavý právní zájem dědiců být dán nemůže, neboť takové rozhodnutí by nemohlo být podkladem pro rozhodování soudu v dědickém řízení o tom, zda je věc součástí pozůstalosti zůstavitele. Uzavřel tak, že v projednávané věci by byl dán naléhavý právní zájem žalobců na určení vlastnického práva zůstavitelky pouze k datu , datum, . Skutečnost, že je vedeno proti vedlejšímu účastníku řízení o žalobě na vyklizení předmětného pozemku, pak označil za nerozhodnou pro naléhavý právní zájem žalobců, a to již proto, že žalobci nejsou účastníky řízení o vyklizení. Podmínka naléhavého právního zájmu pro vyhovění žalobě musí být splněna u žalobců a nikoli u vedlejšího účastníka na jejich straně. Z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu zamítnul a pouze na okraj bez vlivu na výsledek projednávané věci doplnil, že zamítl návrh žalobců na změnu žaloby učiněný v závěrečné řeči, neboť žalobci nepřípustně navrhovali „eventuální“ petit spočívající v tom, že se domáhají určení vlastnictví sporného pozemku zůstavitelkou k datu , datum, , eventuálně k , datum, . Z tvrzení žalobců však vyplynulo, že se o eventuální petit jednat nemůže, neboť žalobci uplatněný sekundární petit nevylučuje petit primární, tzn. existence vlastnictví a naléhavý právní zájem k jednomu datu nevylučuje existenci vlastnictví a naléhavý právní zájem k datu jinému. Sekundárnímu petitu by tak soud mohl teoreticky vyhovět bez ohledu na prokázání skutkového děje podmiňujícího vyhovění či nevyhovění petitu primárnímu a nejedná se tedy o vztah eventuality nároků uplatněných petity. Pokud by soud takovou změnu žaloby připustil, stala by se vadnou.8. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci plně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobcům a vedlejšímu účastníku na jejich straně, kdy náklady řízení sestávají z odměny za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne , datum, a účast u jednání konaného , datum, ) po 3 100 Kč, dále z náhrady hotových výdajů za uvedené 3 úkony právní služby po 300 Kč a za náhradu za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrady hotových výdajů, tedy ve výši 2 142 Kč. Náklady řízení tak celkem činí 12 342 Kč.9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci a vedlejší účastník na jejich straně včasné odvolání, a to v jeho celém rozsahu, ve kterém namítli, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s legitimním očekáváním žalobců, které údajně vyplývá z judikatury vrcholových soudů, kdy konkrétně odkázali na rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a konečně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Dále odvolatelé namítli, že závěr soudu prvního stupně o absenci naléhavého právního zájmu žalobců na určení vlastnického práva zůstavitelky k předmětným nemovitostem ke dni , datum, je chybný. Mají za to, že ze soudem prvního stupně citovaných rozhodnutí nevyplývá, že by byl na žádaném určení dán naléhavý právní zájem pouze ke dni smrti zůstavitelky. Určení vlastnického práva ke dni smrti zůstavitele je dle judikatury jen jedním z možných okamžiků, nejde však o obligatorní náležitost petitu podané žaloby. I pokud by bylo určeno, že zůstavitelka byla ke dni , datum, vlastníkem předmětných nemovitostí, na dalších důsledcích by to ničeho nezměnilo, a i na základě takového soudního rozhodnutí by bylo možné podat odůvodněný návrh na dodatečné projednání dědictví. Takový závěr podle odvolatelů vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . V této souvislosti také odvolatelé uvedli, že jim není známa žádná skutečnost či překážka, která by měla ohrozit vlastnické právo zůstavitelky v období od , datum, do její smrti dne , datum, . Dále odvolatelé uvedli, že existence naléhavého právního zájmu je dána nejen u vedlejšího účastníka, ale i u žalobců, když tento je dovozován nejen od řízení, v němž je žalovaný vedlejší účastník, nýbrž i z toho, že bez soudního rozhodnutí ve věci není možné provést zápis do katastru nemovitostí, který by v této žalobě popsané nesprávnosti napravil. Dle žalobců je v případě nesouladu zápisu v katastru nemovitostí skutečností naléhavý právní zájem dán přímo hmotným právem s odkazem na § 985 a § 986 občanského zákoníku a není tedy nutné jej prokazovat. Dále odvolatelé soudu prvního stupně vytkli, že nepřipustil eventuální petit s tím, že pokud měl za to, že nároku na určení vlastnického práva ke dni , datum, nelze vyhovět, pak mohl rozhodovat i o tom, zda je možné vyhovět tomuto nároku ke dni , datum, . Z uvedeného důvodu žalobci mají za to, že jimi zvolený postup spočívající v rozšíření žaloby byl po právu, a je tudíž na místě o tomto náležitě rozhodnout, popřípadě odvolatele poučit a poskytnout jim lhůtu k dalšímu vyjádření či doplnění. Dále odvolatelé soudu prvního stupně vytkli procesní vady, které spatřovali v tom, že ten se vůbec nezabýval meritem věci a v jeho rozsudku tak absentují jakékoliv úvahy o důvodnosti podané žaloby. Soud prvního stupně také rozhodl o nepřipuštění změny žaloby o učiněném závěrečném návrhu a neumožnil žalobcům na toto reagovat. Pokud