23 Co 260/2025-53 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou na žalované domáhal zaplacení 47 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení s tím, že si u něj žalovaná objednala zhotovení a montáž urnového náhrobku, zhotovení a montáž nápisové desky s nápisem, dodání a montáž kamenné vázy a lucerny a dále si žalovaná objednala zhotovení nového podkladního betonu pod náhrobek a zhotovení chodníčků. Cenu za uvedené práce v zažalované výši žalobce žalované vyúčtoval fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, , splatnou dne , datum, , na kterou žalovaná ani po zaslané předžalobní výzvě nic neuhradila.2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem pro uznání (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobci 47 564 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 47 564 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a v téže lhůtě jí uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení 3 379 Kč (výrok II.).3. Soud prvního stupně vycházel při rozhodování z toho, že v platebním rozkazu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku s úrokem z prodlení a náklady řízení, nebo aby do 15 dnů od jeho doručení podala odpor, ve výroku II. současně uložil žalované pro případ, že bude podán odpor, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě. Zároveň byla žalovaná výslovně poučena, že nevyhoví-li bez vážného důvodu této výzvě v uvedené lhůtě, bude mít soud za to, že nárok žalobou uplatněný zcela uznává a rozhodne rozsudkem pro uznání. Žalovaná v zákonné lhůtě podala proti platebnímu rozkazu odpor, kde uvedla, že platební rozkaz napadá v celém rozsahu a žádá, aby bylo ve věci nařízeno jednání, avšak ve třicetidenní lhůtě od skončení lhůty k podání odporu žádné další vyjádření nepodala. Soud prvního stupně konstatoval, že „sdělení obsažené v odporu proti platebnímu rozkazu nepovažuje za vyjádření ve věci samé, které by mohlo odvrátit následek podle § 114b odst. 5 o. s. ř., a to fikci uznání nároku uplatněného v žalobě žalovanou, když žalovaná neuvádí jedinou konkrétní skutečnost, na základě které staví svou obranu a která by v případě, že by byla prokázána, mohla vést aspoň k částečnému úspěchu ve sporu“.4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, v němž jednak namítala, že napadený rozsudek považuje za nesprávný, neboť v řízení nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Připustila, že v projednávané věci podala odpor proti platebnímu rozkazu bez detailního věcného vyjádření, „nicméně důvodem bylo, že předmět plnění (urnový náhrobek) jí nikdy nebyl fakticky předán, a tudíž nemohlo dojít k jeho kontrole, ani k převzetí ze strany objednatele“. Dále uvedla, že „bez převzetí díla a jeho faktického dokončení z její strany nevznikla povinnost fakturu uhradit a považuje za sporné, zda vůbec došlo ke splnění smlouvy o dílo“. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.6. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v § 118b a § 120 odst. 2, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.7. Podle ustanovení § 114b odst. 2 o. s. ř., k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.8. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen.9. Podle ustanovení § 153a odst. 1 věty první o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.10. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř., rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).11. Podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř., rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5).12. Podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.13. Podle ustanovení § 205b o. s. ř., u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b o. s. ř.).14. Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Žaloba má veškeré záležitosti dle ustanovení § 79 odst. 1 o. s. ř., je určitá a projednatelná. Žalobní návrh vychází ze skutkového vylíčení žaloby, a tak, jak je v ní popsán, není v rozporu s hmotným právem. V tomto směru žaloba splňovala veškeré potřebné náležitosti, byly k ní připojeny listinné důkazy. Na základě této žaloby soud prvního stupně spolu s vydáním platebního rozkazu vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě, a to postupem podle § 114b o. s. ř., kdy byla žalovaná poučena, že v případě, že se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří, nebo ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a v takovém případě bude rozhodnuto ve věci samé rozsudkem pro uznání. Platební rozkaz ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl žalované doručen dne , datum, , lhůta pro podání odporu uplynula dnem , datum, a dnem následujícím počala běžet soudem stanovená třicetidenní lhůta k vyjádření ve věci samé k žalobě, která uplynula dnem , datum, , aniž by se žalovaná vyjádřila. Za tohoto stavu nastala fikce uznání nároku žalobce co do důvodu a výše, a tím nastaly podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. Fikce uznání nároku žalobce nastala marným uplynutím lhůty k podání vyjádření dne , datum, a soud je dokonce za těchto okolností povinen rozsudek pro uznání vydat, pokud jsou splněny všechny další podmínky zákona.15. V daném případě nejsou naplněny ani negativní podmínky, pro které by nebylo možno rozsudek pro uznání vydat. Rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, jejichž povaha nepřipouští uzavření soudního smíru, jakož i tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. V literatuře i v rozhodovací praxi soudů panuje shoda v názoru, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Povahou věci je tak vyloučeno uzavřít smír zejména ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu, ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu, a ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků. Srov. k tomu v literatuře např. dílo Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář, 1. vydání, , adresa, , , právnická osoba, . Beck, 2009, str. 643, a v judikatuře např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. R 31/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem R 46/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z uvedeného