25 Co 145/2025-314 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 30. 1. 2025, č. j. 10 C 376/2023-273, rozhodl Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky celkem 9 000 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 542 019,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Žalobce požadoval zaplacení částky 9 000 000 Kč, když tvrdil, že tato částka byla mezi účastníky sjednána za výstavbu dvou rodinných domů žalobce pro žalovanou v obci a katastrálním území , adresa, , a to na pozemcích, které již předtím žalobce žalované prodal. Účastníci jednali pouze ústně. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná skutečně sjednanou cenu za výstavbu těchto domů (celkem 8 000 000 Kč) žalobci uhradila a ničeho dalšího mu takto nedluží. Proto byla žaloba zamítnuta. Právně věc kvalifikoval dle § 1084, § 1721, § 1724 odst. 1, § 1725, § 1746, dále dle ust. § 2445 odst. 1 a § 2449 věta prvá, jakož i dle § 2623, § 2586 odst. 1 a § 2587 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. V něm namítal, že žalovaná v rámci své procesní obrany nevymezila žádná konkrétní tvrzení v tom směru, kdy, kde, kdo, jak a v jaké výši uhradil cenu za rodinné domy. Přesto soud prvního stupně v odstavci 6. rozsudku uvedl seznam plateb, které měly být , jméno FO, v hotovosti uhrazeny žalobci. Omezil se však pouze na přepis WhatsAppové komunikace, aniž by kriticky zkoumal konkrétní skutkové okolnosti související s jednotlivými platbami. Účastník řízení je přitom povinen konkrétně tvrdit a prokazovat všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaná byla po celou dobu zastoupena advokátem. Pokud tato tvrzení v rámci koncentrace neuvedla, neunesla břemeno tvrzení. Je pak nepřezkoumatelné obecné tvrzení žalované, že určitá částka byla uhrazena „v listopadu 2019“. Rovněž absentuje přesné zjištění místa plnění, kde mělo k předávání plateb v hotovosti docházet. V Praze-Karlíně se může nacházet například více autosalonů, stejně tak , jméno FO, může vlastnit vícero domů. Žalobce tak považuje rozsudek soudu prvního stupně za nepřezkoumatelný, když u sporných bodů není zřejmé, z jakých důkazů soud vycházel a jak je hodnotil. Soud prvního stupně se v napadeném rozsudku dopustil rovněž nesprávného posouzení důkazního břemene. Žalobce měl prokázat vznik a existenci splatné pohledávky a žalovaná se pak mohla bránit tím, že dluh zanikl splacením, přičemž důkazní břemeno ohledně zániku dluhu jde k její tíži. Pokud nemá k dispozici písemné potvrzení, tzv. kvitanci, musí existenci plateb doložit jinými důkazy. Žalobce své břemeno tvrzení a důkazní bezezbytku splnil. Naproti tomu žalovaná neoznačila v rámci svých obranných tvrzení žádné konkrétní okolnosti té které platby, tím spíše pak konkrétní skutková tvrzení nemohla prokazovat. Skutková tvrzení není možné nahrazovat důkazními návrhy. Po žalobci pak nelze požadovat, aby prokazoval negativní skutečnost, tedy, že platby nedostal. Žádný z vyslechnutých svědků rovněž neuvedl žádný konkrétní den, kdy mělo k té které k platbě dojít. Dle názoru žalobce se žalované nepodařilo unést ani břemeno důkazní. Soud prvního stupně porušil zásadu volného hodnocení důkazů, když podrobněji nezkoumal relevanci výpovědí svědků, například, jak přesně mohli svědci „slyšet“ přepočítávání peněz, o jaké peníze se jednalo, že tyto peníze byly platby za konkrétní rodinné domy a podobně. Vyslechnutí svědci v rámci svých výpovědí přednesli stěží uvěřitelný příběh o tom, že v běžném provozu autosalonu dochází k počítání mnohamilionových částek v gumičkách, které na dané místo donáší osoby v igelitkách a zase si je v igelitkách odnášejí. K provedeným hotovostním platbám přistupoval jako k jednomu celku, i přesto, že měl povinnost každou dílčí platbu zkoumat a provádět k ní důkazy samostatně. Rovněž se vůbec nezabýval původem peněz, když z protokolu předloženým žalobcem vyplývá, že žalovaná je důchodkyně, která pobírá důchod ve výši desítek tisíc Kč měsíčně. Stejně tak soud prvního stupně zcela přešel zásadní skutkovou okolnost, spočívající v tom, že žalovaná v rámci své autentické svědecké výpovědi uvedla, že za řadové domy zaplatila, a to zčásti převodem na bankovní účet žalobce a zčásti zápočtem vzájemných pohledávek (protokol o jednání před Obvodním soudem pro Prahu 8, sp. zn. 0 P 254/2022). Výpovědi svědků (svědek , Anonymizováno, ) je nutno hodnotit jako zcela nedůvěryhodné, neboť se jedná o kamarády a obchodní partnery , jméno FO, , kteří mají zjevný zájem na výsledku sporu. Soud prvního stupně ve svém rozsudku nedostatečně odůvodnil, proč uvěřil tvrzením těchto osob, ale neuvěřil výpovědi , anonymizováno, . Dále se nijak kriticky nezabýval absencí kvitance o splaceném dluhu. Žalované stačilo toliko tvrdit, že kvitanci měl její syn pan , jméno FO, , ale ztratila se při jeho rozvodu. Je přitom velmi nepravděpodobné, že by si žalovaná, která žalobci dne 12. 7. 2021 půjčila částku ve výši 6 000 000 Kč a nechala si o půjčce sepsat notářský zápis, nenechala potvrzovat jednotlivé dílčí splátky, které žalobci uhradila, když jejich celková výše měla dosahovat 8 000 000 Kč. Soud prvního stupně zcela opomněl hodnotit ve svém rozhodnutí i tento logický rozpor chování stran. Rovněž se nevypořádal s námitkou žalobce, že platby byly prováděny v rozsahu, který značně přesahuje zákonný limit dle § 4 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Za vadu v nedostatečném zjištění skutkového stavu je třeba považovat i odmítnutí provedení znaleckého posudku k určení pravosti WhatsAppové komunikace. Sám soud prvního stupně považuje tuto komunikaci za klíčový a v podstatě jediný důkaz, na základě kterého lze objektivně rozhodnout. Zároveň však odmítl provést znalecký posudek o určení pravosti této komunikace, kterou žalobce zpochybnil. V dnešní době pokročilých technologií přitom není žádný velký problém takovou komunikaci uměle pomocí nástrojů umělé inteligence vytvořit. I samotní svědci vycházejí co do výše plnění jednotlivých plateb z částek uvedených v této komunikaci, jejíž obsah přebírají. Obsah komunikace přebírá zcela nekriticky i samotný soud prvního stupně. Za další vadu řízení před soudem prvního stupně lze považovat neprovedení výslechu účastníků řízení. Žalobce měl být soudem vyslechnut především k tomu, kdy, kde, jak, od koho a za co měl peníze v hotovosti přijímat, a zda a za jakých okolností pověřil svou manželku , adresa, k tomu, aby za něj jednou peníze v hotovosti přebrala. I ustálená judikatura Ústavního soudu uvádí, že účastnický výslech nelze automaticky považovat za méně důvěryhodný. Žalobce odkázal na příslušnou judikaturu Nejvyššího (dále jen „NS“) a Ústavního soudu (dále jen „ÚS“). Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně, aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že se s žalobcem ústně dohodla na zajištění výstavby dvou řadových rodinných domů s tím, že měla takto uhradit za každý z nich částku 4 000 000 Kč, a tuto hradila - financovala postupně dle postupu prací (rozestavěnosti) na stavbě, a to na výzvu žalobce, mimo jiné i prostřednictvím vedené WhatsApp komunikace se svědkem , jméno FO, (synem žalované). Bylo na vůli žalobce, kdy vyzve žalovanou k úhradám a doloží prostřednictvím fotodokumentace onu část rozestavěnosti na stavbách. Mezi účastníky bylo ustanoveno, že za žalovanou bude komunikaci a další věci zajišťovat ve vztahu k žalobci její syn, svědek , jméno FO, . Žalobce jednotlivé finanční nároky na úhradu nákladů na výstavbu vznášel prostřednictvím této komunikace, osobně a telefonicky, a žalovaná na základě těchto výzev prostřednictvím svého syna předávala žalobci průběžně finanční prostředky v hotovosti. Žalovaná považuje rozsudek soudu prvního stupně po skutkové stránce za správný a dostatečně odůvodněný. Soud prvního stupně provedl nezbytné důkazy. K tvrzenému obsahu ústní dohody účastníků žalobce nenavrhl důkazní prostředky, jím tvrzený obsah ústní dohody se žalovanou nebyl prokázán, naopak byl svědeckými výpověďmi v řízení slyšených svědků vyvrácen. Prokázán byl tak obsah ústní dohody, předestřený soudu prvního stupně žalovanou, tj. že mezi účastníky byla ujednána úplata ve výši 4 000 000 Kč za jeden řadový rodinný dům. Veškerá argumentace žalobce v odvolání stojí na rozporování závěru soudu prvního stupně, že žalovaná žalobci prostřednictvím hotovostních plateb uhradila částku 8 000 000 Kč za dva řadové rodinné domy. Žalovaná má dále za to, že žalobcem označená rozhodnutí nejsou pro dané řízení a