25 Co 192/2025-94 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, č. j. 18 C 168/2024-54, zamítl Okresní soud Praha – východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu, kterou se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení částky 12 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 480 Kč od 11. 8. 2024 do zaplacení. Dále rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 5 910 K do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). Předmětem řízení byl nárok žalobců na náhradu škody ve výši 12 480 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů právního zastoupení žalobců advokátem v rámci přestupkového řízení, které mělo být vůči žalobcům zahájeno z podnětu žalovaného, a poté zastaveno, kdy spáchání skutku, pro který bylo toto řízení vedeno, nebylo žalobcům prokázáno. Soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce podle § 2894 odst. 1, § 2909 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Konstatoval, že k tvrzení o protiprávním jednání žalovaného žalobci uvedli pouze to, že žalovaný vysázel v minulosti blízko hranice s pozemkem žalobce a) túje, které žalobce obtěžovaly imisemi, žalovaný tento protiprávní stav udržoval a takto žalobce šikanoval. V důsledku toho pak z podnětu žalovaného došlo k zahájení přestupkového řízení proti žalobcům, v němž jim vznikl náklad, jehož úhrady se v tomto řízení z titulu náhrady škody domáhají. Jiné protiprávní jednání žalobci netvrdili, tedy ani neprokazovali. Soud prvního stupně dále uvedl, že pokud žalobci tvrdí, že jim škoda vznikla protiprávním jednáním žalovaného, které spočívá v udržování protiprávního stavu imisemi tújemi, není takové jednání (bez ohledu na to, zda je po právu či nikoli) v příčinné souvislosti s újmou, která měla žalobcům vzniknout. I kdyby bylo prokázáno, že k imisím skutečně docházelo, nemohlo by to vést k závěru, že je to důvodem vzniku majetkové újmy na straně žalobců, jejíž náhrady se v tomto řízení domáhají. Žalobci tvrdili a prokázali, že v přestupkovém řízení jim vznikl náklad, který považují za škodu. Důvodem vedení přestupkového řízení však dle soudu prvního stupně nebyla imise tújemi, ale naopak jejich ostříhání, k němuž přistoupili žalobci svémocí. Prvotní příčina vedení přestupkového řízení tedy vzešla od žalobců. Žalovaný na tuto situaci reagoval zcela adekvátním a běžným způsobem. Toto jeho jednání, tedy že po zjištění ostříhání tújí neznámou osobou, přivolal Policii ČR, nelze hodnotit jako protiprávní. Ze všech uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž by se zabýval výší žalobního nároku. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Uvedli, že byl pro ně značně překvapující dotaz soudu prvního stupně, zda požadují svůj nárok z titulu požadavku na náhradu obhajoby podle zákona č. 82/1998 Sb. či z titulu náhrady škody dle o. z. To pramenilo zřejmě z toho, že se soud nedostatečně seznámil se zněním samotné žaloby. Z ní jednoznačně vyplývá, že žalovaná částka 12 480 Kč představuje náklady jejich právního zastoupení v přestupkovém řízení k bránění jejich osobních práv a chráněných zájmů, které byly ohroženy jednáním žalovaného, na jehož podnět bylo proti nim správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku proti majetku a způsobení škody poškozenému žalovanému zahájeno. Žalobci vnímají tuto vynaloženou částku jako účelné a důvodně vynaložené náklady a současně i škodu - majetkovou újmu. Na jejich straně došlo ke snížení majetku, když to byl žalovaný, který uplatnil prvotní podnět proti nim u Policie ČR. Již v žalobě žalobci odkázali na právní úpravou § 2951 a § 2952 o. z. a na judikaturu vztahující se k projednávané věci. Správní orgán v plném rozsahu vyhověl jejich návrhu, když rozhodl, že spáchání skutku, o němž se vedlo řízení, nebylo žalobcům prokázáno. Žalobci dále namítali nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který vykazuje znaky nehospodárnosti řízení. Poukázali na to, že správní řízení bylo zastaveno a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 6. 2024. Jednalo se tudíž o věc pravomocně rozhodnutou, a proto nebyl žádný relevantní a právně aprobovaný důvod pro to, aby se soud prvního stupně obšírně a duplicitně zabýval vylíčením skutkového stavu a hodnocením protiprávního jednání žalovaného v kontextu s vysazením živého plotu z tújí na jeho pozemku apod. Je nepochybné a zřejmé, že žalobci uplatněnou žalobou nenastolují řešení těchto problémů, respektive nároků, a také se jejich řešení navrhovaným žalobním petitem nedovolávají. Pokud měl soud prvního stupně zájem se s těmito skutečnostmi seznámit, i když s meritem projednávané věci nesouvisejí, mohl si předmětný správní spis u správního orgánu vyžádat, a seznámit se s jeho obsahem, což však neučinil a tento důkazní návrh žalobců odmítl provést. Za nesprávné a důkazně nepodložené považují žalobci hodnotící úvahy a závěry soudu prvního stupně vyslovené v odstavci 18. odůvodnění napadeného rozsudku. Předně akcentují, že nikdy netvrdili, že škoda, jejíž náhradu uplatňují proti žalovanému, vznikla protiprávním jednáním žalovaného, které spočívalo v udržování protiprávního stavu imisí tújemi. Předmětem sporu a řízení nebyl nárok žalobců na náhradu škody způsobené imisemi vzrostlými a po mnoho let neudržovanými tújemi, ale nárok na zaplacení žalované částky odpovídající účelně a důvodně vynaloženým nákladům náhrady za jejich právní zastupování v rámci přestupkového řízení. I z faktury, kterou vystavil právní zástupce žalobců, vyplývá, že byla vystavena pouze za úkony a právní služby související s předmětným přestupkovým řízením. Rovněž je nesprávný a důkazně nepodložený skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že důvodem provedení přestupkového řízení bylo ostříhání tújí, k němuž žalobci přistoupili svémocí. Tato skutečnost nebyla na základě obsáhlého dokazování provedeného ve správním řízení prokázána, a proto správní orgán konstatoval a uzavřel, že obvinění se nedopustili jednání tak, jak tvrdil žalovaný. Pokud jde o důkazy - úřední záznamy o podání vysvětlení na Policii ČR, žalobci namítají, že tyto se nevztahují k meritu věci a dále byly sepsány orgány Policie ČR bez osobní přítomnosti žalovaných. Nemohou mít tedy charakter důkazního prostředku relevantního pro sporné občanskoprávní řízení ani pro řízení trestní. Úřední záznam o podaném vysvětlení má pouze informativní charakter. Žalobci mají dále za to, že soud prvního stupně pochybil i při hodnocení skutečné prvotní příčiny vedení přestupkového řízení, když konstatuje, že tato vzešla od žalobců. Tento závěr činí přesto, že žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce potvrdil, že to byl on, kdo kontaktoval Policii ČR, jejich příslušníci se dostavili na místo spáchání domnělého přestupku, to je na pozemek žalovaného, kde provedli ohledání místa věci. Důvodem pro toto ohledání bylo tvrzení žalovaného o tom, že v době od 7. 7. do 12. 7. 2023 ostříhali žalobci živý plot vysazený na jeho pozemku, tvořený 15 kusy tújí, a tím jej poškodili a způsobili mu škodu, kterou žalovaný určil částkou 8 000 Kč. Pokud soud prvního stupně konstatuje, že žalovaný na výše uvedenou situaci - ostříhání tújí neznámou osobou, reagoval adekvátním a běžným způsobem tím, že přizval Policii ČR, a jeho jednání nelze hodnotit jako protiprávní, považují žalobci i tento úsudek za chybný a neodpovídající reálnému skutkovému stavu. Žalovaný sice přizval orgány Policie ČR, kterým však netvrdil, že ostříhání tújí způsobila neznámá osoba, ale jednoznačně prezentoval a tvrdil, že ostříhání tújí provedli oba žalobci, a to v konkrétním časovém období, což je konstatováno Policií ČR i v úředním záznamu o ohledání věci. Z následného postupu Policie ČR je zřejmé, že tato uvedený podnět žalovaného vyhodnotila tak, že jednání žalobců nedosahuje společenské materiální škodlivosti, požadované pro kvalifikaci tohoto jednání jako trestného činu nebo přečinu, ale toliko jako přestupku dle přestupkového zákona, a proto postoupila podnět žalovaného k projednání a rozhodnutí správnímu orgánu - odboru Městského úřadu , adresa, (viz sdělení ze dne 12. 7. 2023). Policie ČR tak jen oznámila správnímu orgánu podezření ze spáchání přestupku žalobci, a to na základě podnětu, který uplatnil žalovaný. Byť zákon přiznává každé osobě, které je činěno protiprávní jednání nebo poškozování jejího majetku, aby takové jednání oznamovala příslušným orgánům, z platné právní úpravy soukromého práva vyplývá, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolou. Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 6, § 8 o. z.). Žalobci mají za to, že rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami, vyznívá rozporuplně, nepřesvědčivě a je nepřezkoumatelný. Žalobci jako poškození zcela nezpochybnitelným způsobem prokázali existenci příčinného vztahu mezi vznikem škody, kterou utrpěli v důsledku uvedeného správního řízení