26 Co 163/2025-151 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Berouně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 44 185 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 061 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupkyně.2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že účastníci byli manželé (manželství bylo uzavřeno dne 12. 6. 2024 a rozvedeno pravomocně ke dni 25. 6. 2019). Za trvání manželství uzavřeli účastníci dne 15. 10. 2014 smlouvu o hypotéčním úvěru s UniCredit Bank CzechRepublic and Slovakia, a. s. (dále případně jen „hypotéční úvěr“). Ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství nebyl hypotéční úvěr celý splacen. Po právní moci rozvodu jej splácel pouze žalobce. Za měsíce duben až srpen 2020 zaplatil v měsíčních splátkách po 17 674 Kč na dluh z tohoto hypotéčního úvěru celkem částku 88 370 Kč. Protože ve lhůtě tří let od zániku manželství účastníků (a zároveň i zániku jejich společného jmění manželů /dále i jen ,,SJM“/) nedošlo k vypořádání dluhu z hypotéčního úvěru, který byl součástí SJM, nastala ve smyslu § 741 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) fikce vypořádání tohoto závazku tak, že dluh z hypotéčního úvěru ve výši jeho zůstatku se stal ke dni zániku SJM jejich společným dluhem, přičemž podíl na tomto dluhu je u každého z nich stejný. Protože žalobce prokázal, že v žalovaném období zaplatil splátky hypotéčního úvěru nad rámec svého podílu, a to v celé výši sám, má vůči žalované podle § 1876 o. z. nárok, aby mu žalovaná polovinu takto zaplacené částky ve výši 44 185 Kč uhradila. S ohledem na objektivní povahu důsledků zákonné domněnky vypořádání SJM dle § 741 o. z. již nelze případně uplatňovat disparitu podílů (pokud se žalovaná bránila tvrzením, že prostředky z hypotéčního úvěru disponoval žalobce, na jehož účet byl poskytnutý úvěr vyplácen). Jako důvodnou neshledal soud I. stupně ani námitku žalované, že žalobce po zániku manželství splácel splátky hypotéčního úvěru ze společných peněžních prostředků účastníků, které se nacházely na bankovním účtu vedeném na jméno žalobce, na kterém byl ke dni zániku manželství účastníků zůstatek ve výši 200 000 Kč. Tento závěr odůvodnil tím, že k posuzovaným splátkám hypotéčního úvěru došlo až přibližně jeden rok od zániku manželství účastníků, a nelze tak učinit jednoznačný závěr, že platby splátek hypotéčního úvěru ze zmíněného bankovního účtu prováděl žalobce z prostředků spadajících do SJM účastníků. Zároveň nelze přehlédnout, že žalovaná zároveň učinila zůstatek ze zmíněného bankovního účtu předmětem soudního vypořádání zaniklého SJM účastníků a její argumentace se tak dostává do vnitřního rozporu. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě zcela vyhověl, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení od doby, kdy se žalovaná po uplynutí lhůty k plnění, kterou jí žalobce poskytl, do prodlení dostala (§ 1970 o. z.)3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Namítla v něm, že se soud I. stupně řádně nevypořádal s její námitkou, že žalobce nemá nárok na regres dle § 1876 o. z., protože žalované splátky hypotéčního úvěru splácel z účtu, na kterém byly společné prostředky zaniklého SJM účastníků. Pokud soud I. stupně argumentoval tím, že s odstupem času již není možné rozlišit prostředky na zmíněném bankovním účtu, které mají povahu společných prostředků zaniklého SJM účastníků a které mají povahu výlučných prostředků žalobce, pak podle žalované, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, takové rozlišení prostředků možné je. Soud I. stupně proto pochybil, pokud nezjišťoval, a to případně i za využití poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř., jaké prostředky na zmíněném účtu žalobce měly povahu prostředků společných ze zaniklého SJM účastníků a jaké měly povahu výlučných prostředků žalobce. Argument soudu I. stupně o rozpornosti jednání žalované, kdy na jedné straně učinila zůstatek na účtu žalobce ke dni zániku manželství ve výši 200 000 Kč předmětem soudního vypořádání SJM účastníků a na druhé straně žádá zohlednit tvrzené platby ze společných prostředků SJM ze strany žalobce na úhradu dluhu z hypotéčního úvěru v předmětném řízení, není případný, tento postup žalovanou nijak neomezuje v tom zohlednit tvrzené platby žalobce ze společných prostředků SJM i v tomto řízení. Jednalo by se o situaci, kdy žalobce použil na splátky dluhu z hypotéčního úvěru po zániku manželství i prostředky, které patřily žalované, žádné právo regresu dle § 1876 o. z. proti ní mu proto nevzniká.4. V rámci své obrany pak žalovaná uplatnila v odvolání i námitku započtení vůči nároku žalobce. Uvedla, že do SJM účastníků náležela i pohledávka ze Smlouvy o penzijním připojištění se státním příspěvkem uzavřená žalobcem za trvání manželství účastníků dne 16. 6. 2008 se společností , právnická osoba, ., kterou žalobce žalované zatajil. Na účtu tohoto penzijního připojištění byly ke dni právní moci rozvodu prostředky ve výši 364 960,02 Kč. Tato pohledávka rovněž nebyla učiněna předmětem soudního vypořádání SJM účastníků, po uplynutí tří let od zániku manželství účastníků se i ona stala pohledávkou v režimu § 741 o. z. a žalovaná má vůči žalobci nárok dle § 1876 o. z. na vyplacení poloviny těchto prostředků ve výši 182 480,01Kč, který touto námitkou započtení v tomto řízení uplatňuje. O existenci této pohledávky se žalovaná dozvěděla až po vydání rozsudku soudu I. stupně nahlížením dne 10. 4. 2025 do spisu ve věci péče o nezletilé děti účastníků.5. Žalovaná dále svým odvoláním napadla výslovně i výrok II. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Poukázala na to, že žalobce se domáhá nároku na regres dle § 1876 o. z. z titulu plateb na hypotéční úvěr po zániku SJM účastníků i v jiných řízeních a za jiná období. Nic mu přitom objektivně nebránilo uplatnit tento nárok v jednom soudním řízení. Nárok na regres za splátky za období od listopadu 2019 do března 2020 si již vysoudil v řízení vedeném u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 12 C 425/2022, přičemž zahájil i další řízení pro nárok na regres za další období. Ze strany žalobce se tak jedná o úmyslné navyšování nákladů soudního řízení, jako projev zneužití práva dle § 8 o. z., což by se mělo promítnout do rozhodování o náhradě nákladů řízení tak, že žalobci postupem podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) nemělo být právo na náhradu nákladů řízení přiznáno. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žalobu zamítne, nebo aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.6. Žalobce v písemném vyjádření k odvolání zpochybnil důvodnost námitky započtení, kterou žalovaná v odvolání uplatnila. Uvedl, že žalovanou zmiňované penzijní připojištění nadále trvá. Naspořené prostředky z tohoto připojištění lze vybrat až za splnění sjednaných podmínek. Nejedná se tedy o pohledávku ve vztahu k poskytovateli připojištění dosud splatnou. Není zřejmé, na základě čeho dospěla žalovaná k tvrzení, že ke dni zániku manželství byly na účtu penzijního připojištění uspořeny prostředky ve výši 364 960,02 Kč. Žádná pohledávka žalované vůči žalobci na zaplacení částky 182 480,01 Kč tedy neexistuje. Žalovaná navíc dosud žalobce k zaplacení tvrzené částky ani nevyzvala, ani z toho pohledu by se tak nemohlo jednat dosud o pohledávku splatnou. Navíc dle názoru žalobce uplatnit námitku započtení v odvolacím řízení již není přípustné. Pokud jde o odvolání žalované do nákladového výroku, má žalobce za to, že z jeho strany se o žádné šikanózní uplatňování práva vůči žalované nejedná. Žalobce uplatnil nárok na regres za platby na společný hypotéční úvěr účastníků v několika žalobách proto, že z počátku nemohl mít jistotu o důvodnosti nároku. Očekával, že poté, co bude případně jedné ze žalob vyhověno, žalovaná se s ním spojí a věc spolu vyřeší. To se nestalo. Žalovaná uznala svou povinnost k regresu jen u některých žalobcem placených splátek hypotéčního úvěru, ty však nebyly předmětem soudního řízení. Žalobce tak neměl v otázce toho, zda žalovaná bude plnit v celém požadovaném rozsahu nadále jistotu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.7. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Se skutkovými zjištěními a závěry soudu I. stupně tak, jak jsou shrnuty v bodě 2. tohoto odůvodnění se odvolací soud ztotožňuje. Zároveň se ztotožňuje i s jeho právním hodnocením.8. Podle § 710 o. z.: Součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže9. a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenníc