26 Co 174/2025-181 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobci a) a b) jsou vlastníky (SJM) částí pozemků parc. č.: st. , Anonymizováno, a parc. č.: st. , Anonymizováno, , oba v obci a katastrálním území , adresa, (dále i jen „pozemek“ či „sporné pozemky“). Tyto části pozemků parc. č.: st. , Anonymizováno, a parc. č.: st. , Anonymizováno, oba v obci a katastrální území , adresa, o celkové výměře 22 m2 jsou označeny parc. č.: , hodnota, a vymezeny v geometrickém plánu č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , který dne 15. 3. 2024 ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr , tituly před jménem, , jméno FO, , číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů , Anonymizováno, (výrok I.). Dále určil, že , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. dne , datum, , posledně bytem , adresa, byl ke dni svého úmrtí, tj. ke dni 26. 3. 2015, vlastníkem části pozemků parc. č.: st. , Anonymizováno, a parc. č.: st. , Anonymizováno, oba v obci a katastrálním území , adresa, . Tyto části pozemků parc. č.: st. , Anonymizováno, a parc. č.: st. , Anonymizováno, oba v obci a katastrální území , adresa, o celkové výměře 22 m2, jsou označeny parc. č.: , hodnota, a vymezeny v geometrickém plánu č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , který dne 15. 3. 2024 ověřil úředně oprávněný zeměměřický inženýr , tituly před jménem, , jméno FO, , číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů , Anonymizováno, , který tvoří nedílnou součást rozsudku (výrok II.); uložil žalobcům a) a b) povinnost zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 19 788 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.); uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni c) plnou náhradu nákladů řízení ve výši 32 538,39 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil povinnost žalobcům a) a b) zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kolíně na soudním poplatku částku ve výši 5 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že ve věci existuje rozpor mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a stavem skutečným, když žalobci fakticky drží a užívají část pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , o výměře celkem 22 m2, která je dle evidence katastru nemovitostí a katastrální mapy zapsána do vlastnictví žalované. Manželé , jméno FO, nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 9. 6. 1987 dům č. p. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Následně za účelem rozšíření svého pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, kupní smlouvou ze dne 18. 4. 1990 přikoupili od státu část pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, výměře 87 m2 a část pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 68 m2. Za účelem prodeje těchto pozemků byl vypracován znalecký posudek č. , hodnota, , ze kterého je zřejmé, že hranice oddělených pozemků jsou v terénu ohraničeny zdmi, přičemž k převáděnému pozemku přísluší zeď z průčelní strany o délce 9,20 m, jejíž stáří je cca 80 let. Jednotlivé díly oddělovaných pozemků jsou částečně zastavěny přístavbou sousední nemovitosti, která je realizována vlastníkem této nemovitosti. Fakticky tedy zeď na těchto pozemcích odděluje parcelní pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, od pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že zeď neexistuje, ani to, že ji postavili žalobci. Na základě smlouvy darovací ze dne 10. 10. 2001 nabyl vlastnické právo k nemovitostem, pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, syn žalobců a), b), , jméno FO, . Tento pozemek po jeho smrti zdědila manželka, žalobkyně c). Spory mezi účastníky ohledně užívání sporných částí pozemku započaly v roce 2018.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil v souladu s ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve znění účinném od 1. 1. 2014 a s ohledem na posouzení právních poměrů mezi účastníky datujících se před účinností tohoto zákona podle § 129, § 130, § 132 a § 134 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013, a uzavřel, že sporná část pozemku přímo přiléhá k pozemku ve vlastnictví žalobkyně c) a tvoří s ní logický celek oddělený od pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, zdí, která stála na stejném místě již před rokem 1990, tedy předtím, než žalobci a) a b) kupní smlouvou ze dne 18. 4. 1990 zakoupili od státu díl označený „A“ oddělený od pozemku parc. č. st. 294/3 a díl „B“ oddělený od pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , a byli tak v dobré víře, že hranice těchto pozemků oddělených dílů jsou v terénu ohraničeny zdmi, zakoupili tak i nyní spornou část pozemku. Uzavřel, že manželé , jméno FO, se chopili držby části sousedního pozemku z důvodu nesprávně umístěného oplocení a tento pak užívali i jejich právní nástupci, kteří byli v dobré víře, že na základě jednotlivých nabývacích titulů týkajících se pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, nabývají i nyní spornou část pozemku v hranicích, jak jí užívali jejich předchůdci. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že již manželé , jméno FO, splnili všechny podmínky pro vydržení sporné části pozemku, tedy byli v dobré víře ve své vlastnictví, přičemž tuto dobrou víru dovozovali z kupní smlouvy ze dne 18. 4. 1990 i ze způsobu a rozsahu pokojného užívání předmětného pozemku, které nebylo nikterak narušováno; s tím pak i včetně sporné části převedli vlastnické právo k pozemku na syna , jméno FO, . Lhůta pro vydržení uběhla již v roce 2011, kdy oprávněná držba , jméno FO, přesáhla nepřetržitě více než požadovaných deset let. Originárním způsobem tak , jméno FO, nabyl vlastnictví ke sporné části pozemku. Soud prvního stupně uzavřel, že dobrá víra žalobců nemohla být narušena ani stavem zapsaným v katastru nemovitostí a naopak dobrá víra žalobců je podpořena i darovací smlouvou uzavřenou mezi žalobci a), b) a jejich synem , jméno FO, dne 10. 10. 2001 a usnesením Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 51 D 464/2015, které jsou právními tituly k vlastnění sporných částí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a parc. č. st. , Anonymizováno, , neboť jak již výše uvedeno, žalobci a) a b) byli v dobré víře, že oddělené díly předmětných pozemků „A“ a „B“ jsou v reálu ohraničeny zdí, což bylo zaznamenáno již ve znaleckém posudku z roku 1990, a že tato reálná hranice je i hranicí právní. , adresa, , jméno FO, nebyla nikým a ničím narušena po dobu celého jeho vlastnictví uvedeného pozemku a stejně tak přešla i na žalobkyni c). Až v roce 2018 začali pochybnosti týkající se předmětné nemovitosti, tedy až v době po vydržení. Proto soud prvního stupně žalobě vyhověl, pokud byl uplatněn nárok, aby bylo určeno vlastnictví , jméno FO, ke dni jeho smrti (výrok II. napadeného rozsudku). Naopak v tomto směru nemohla být důvodná žaloba žalobců a) a b), aby bylo určeno, že sporná část pozemku je v jejich výlučném vlastnictví, když bylo uzavřeno, že vlastnické právo ke sporné části pozemků přešlo na , jméno FO, . O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodoval podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a podle poměrů úspěchu ve věci, uložil povinnost k jejich náhradě.4. Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku II. a na něj navazujícím nákladovým výrokům, podala žalovaná včasné odvolání. Namítá, že řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadami procesními, zároveň pak skutková zjištění, která soud prvního stupně učinil, nemají oporu v provedených důkazech a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení. Pokud jde o procesní pochybení, namítá, že postup, kdy dva vzájemně se vylučující nároky, tedy žalobní nárok ve prospěch rodičů versus ve prospěch syna, byly uplatněny jednou žalobou, různými subjekty, je procesně chybný, když v daném případě svědčí aktivní legitimace ke každému z uplatněných nároků jiným žalobcům a navzájem se tak tyto nároky vylučují. Pokud jde o provedené dokazování, namítá, že soud prvního stupně opomenul důkaz situačním plánkem z roku 1992, který měl prokázat neexistenci historické mezní zdi. Soud prvního stupně se nevypořádal s tím, že stavební dokumentace souseda z roku 1992 na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , vlastníka , jméno FO, , neznázorňovala žádnou zeď v místě dnešní sporné hranice. Z tohoto důkazu, který soud provedl, nevyvodil žádná skutková zjištění ani se nevypořádal s tím, proč takto neučinil. Tím soud prvního stupně zatížil řízení vadou, kterou by měl v odvolacím řízení napravit odvolací soud. Rozsudek soudu prvního stupně hovoří o hraniční zdi, avšak pomíjí, že část tohoto pozemku tvoří stěnu budovy žalované, na kterou tato zeď navazuje. Soud prvního stupně odmítl provést důkazy, které žalovaná předložila dne 15. 1. 2025, přestože jde o dů