26 Co 254/2025-657 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud Praha – východ (soud I. stupně) ve výroku I. určil, že zástavní právo a právo odpovídající zákazu zcizení a zatížení po dobu trvání zástavního práva váznoucí na spoluvlastnickém podílu o velikosti 1/2 na nemovitostech, a to pozemku par.č.st. 276 o výměře 56 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům a pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 27 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/č. ev. (garáž) a pozemku par. č. , Anonymizováno, o výměře 745 m², zahrada, které se nachází v obci a katastrálním území , adresa, a jsou zapsány na listu vlastnictví číslo , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, (dále případně jen „Nemovitosti“), jimž mají být zajištěny pohledávky žalovaného za panem , jméno FO, (dále případně jen „, jméno FO, “), RČ: , RČ, , trvale bytem , adresa, , ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 5. 8. 2015, která měla vzniknout ze smlouvy o zřízení zástavního práva č. , hodnota, ze 5.8. 2015, uzavřené mezi , jméno FO, (dále případně jen ,,, jméno FO, “) a , jméno FO, (dále případně jen „, jméno FO, “), RČ: , RČ, , trvale bytem , adresa, a, která bude zapsána do katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, pod č.j. v , č. účtu, , neexistují. Ve výroku II. uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 370 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.2. Po stránce procesní soud I. stupně v bodech 12. až 23. odůvodnění svého rozsudku popsal obstrukční jednání žalované, jejího právního zástupce, jakož i dalších subjektů spojených se stranou žalovanou (společnost , právnická osoba, . a jednatel žalované , tituly před jménem, , jméno FO, ), přičemž uzavřel, že z důvodu nepochybné snahy jmenovaných bezdůvodně protahovat předmětné řízení již nepřihlédl k opakovanému prohlášení , právnická osoba, . o vstupu do řízení na straně žalované jako vedlejší účastník, k témuž prohlášení , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož i k návrhům žalované, , právnická osoba, . a , tituly před jménem, , jméno FO, na přerušení řízení a k námitce , tituly před jménem, , jméno FO, o věcné nepříslušnosti tamního soudu, když tato jednání shledal jako zneužití procesních práv.3. Po stránce procesní pak dále uzavřel, že žalobkyně prokázala naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.), když jím by bylo možno dosáhnout změny zápisu práv v katastru nemovitostí.4. Po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaná uzavřela s , jméno FO, dne 5. 8. 20915 smlouvu o úvěru č. j. , Anonymizováno, (dále případně jen „Úvěrová smlouva“), na základě které mu poskytla částku 1 081 906 Kč. K zajištění splacení tohoto úvěru uzavřela dne 5. 8. 2015 žalovaná smlouvu o zřízení zástavního práva a o zákazu zcizení a zatížení zastavené věci po dobu trvání zástavního práva (dále případně jen „Zástavní smlouva“) jednak s , jméno FO, ve vztahu k jeho spoluvlastnickému podílu na Nemovitostech o velikosti id. ½, jednak s , jméno FO, ve vztahu k jejímu spoluvlastnickému podílu na Nemovitostech o velikosti id. ½. Vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu , jméno FO, ve výši id ½ na Nemovitostech nabyla žalobkyně v exekučním řízení vedeném soudním exekutorem , tituly před jménem, , právnická osoba, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, na základě usnesení soudního exekutora o udělení příklepu ze dne 13. 4. 2017, č. j. , spisová značka, . Vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu , jméno FO, ve výši id ½ na Nemovitostech nabyla žalobkyně na základě rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 13. 7. 2022, č. j. , právnická osoba, , o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Nemovitostem. Podle aktuálního výpisu z katastru nemovitostí vázne na Nemovitostech dosud zástavní právo smluvní ke spoluvlastnickému podílu velikosti id. ½ dle Zástavní smlouvy.5. Zástavní smlouvu shledal soud I. stupně absolutně neplatným právním jednáním. V době jejího uzavření (5. 8. 2015) totiž podle obsahu tehdy aktuálního výpisu z katastru nemovitostí bylo na majetek , jméno FO, vedeno několik exekucí, s jejichž zahájením byl spojen účinek tzv. generálního inhibitoria. O existenci těchto exekučních řízení přitom žalovaná nepochybně věděla již proto, že k úhradě v těchto exekučně vymáhaných dluhů uzavřela s , jméno FO, Úvěrovou smlouvu. Zatížením majetku, podléhajícího exekucím, zřízením zástavního práva podle Zástavní smlouvy tak došlo k porušení generálního inhibitoria, což způsobilo její absolutní neplatnost. Již z tohoto důvodu je proto žaloba na určení neexistence zástavního práva (a práva odpovídajícího zákazu zcizení a zatížení po dobu zástavního práva) důvodnou.6. Dále soud I. stupně uzavřel, že absolutně neplatnou je i sama Úvěrová smlouva, ke splnění povinností z ní vyplývajících byla Zástavní smlouva uzavřena. Úvěrová smlouva je totiž svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou v režimu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaná při jejím uzavírání nezkoumala řádně schopnost , jméno FO, jako spotřebitele úvěr řádně splácet, čímž došlo k porušení povinnosti dle § 9 odst. 1 tohoto zákona s důsledkem absolutní neplatnosti Úvěrové smlouvy. Účastníkům tohoto zamýšleného smluvního vztahu tak vznikla jen povinnost v režimu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vrátit si poskytnutá plnění. Žalované tak vzniklo vůči , jméno FO, pouze právo na vrácení vyplacené jistiny úvěru ve výši 1 081 906 Kč, která jí však již byla vrácena, a to tak, že byla vymožena ve výše označené exekuci (vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , právnická osoba, , Exekutorský úřad , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, ). Protože žalovaná sama žádnou výzvu adresovanou , jméno FO, k vydání bezdůvodného obohacení z neplatné Úvěrové smlouvy neadresovala, nárok na případné příslušenství z vracené jistiny v podobě úroku z prodlení jí nevznikl. I v případě, kdyby Zástavní smlouva byla platná a vztahovala by se i na nárok na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné Úvěrové smlouvy, splněním zajištěného dluhu by zástavní právo na Nemovitostech rovněž zaniklo. I z tohoto pohledu tak shledal soud I. stupně žalobu jako důvodnou.7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání. Především v něm namítla, že soud I. stupně procesně pochybil, pokud nevyhověl návrhu na přerušení řízení do skončení řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 76 C 34/2024. Dále pochybil, pokud nevyslechl především svědka , jméno FO, , jehož výslech navrhovala i žalobkyně, za účelem zjišťování skutkového stavu ohledně uzavírání posuzovaných smluv, kdy soud I. stupně vyšel pouze z reprodukce jeho výpovědi v jiném soudním řízení. Dále v odvolání poukázala na judikaturu vyšších soudů ohledně institutu generálního inhibitoria ve smyslu § 44a odst. 1 zákona č. 120/2000 Sb., exekuční řád, kdy v případě jeho porušení se jedná o pouze o relativní neplatnost právního jednání, kterým bylo inhibitoriuum porušeno, a kterou musí exekutor výslovně uplatnit. Rovněž poukázala na závěry judikatury vyšších soudů, podle které, je-li oprávněný v exekuci uspokojen z jiného majetku povinného, nezakládá případné porušení generálního nebo speciálního inhibitoria automaticky neplatnost právního jednání, kterým byla tato inhibitoria případně porušena. Rovněž poukázala na judikaturu, podle níž se lze právních následků porušení obou inhibitorií dovolávat jen v poměrech exekučního řízení, kterého se porušení těchto inhibitorií přímo týkalo, tedy nikoli mimo jeho rámec. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.8. Žalobkyně se v písemném vyjádření k odvolání žalované ztotožnila se všemi závěry soudu I. stupně, jakož i s jeho procesními postupy a navrhla napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.9. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.10. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně procesně nepochybil, pokud nepřihlédl k podání společnosti , právnická osoba, ze dne 17. 6. 2025, kterým opakovaně navrhla svůj vstup do řízení, poté, co již předtím bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že její vedlejší účastenství v tomto řízení není přípustné, když tento procesní postup byl ze strany jmenované společnosti zřejmě obstrukční povahy (k tomu viz např. soudem I. stupně zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. 8 As 51/2015-14). Ze stejného důvodu správně nepřihlédl ani k oznámení o vstupu do řízení v pozici