27 Co 150/2025-94 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 19 C 32/2025-54 ze dne 18.3.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 13 385, 46 Kč s úrokem ve výši 14, 75 % p.a. z částky 11 860, 08 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % p.a. z částky 11 860, 08 Kč od 1. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá (výrok I.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 a § 2399 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru, dále podle § 561 a § 562 o.z. ve spojení s nařízením EU č. 910/2014 a podle § 2991 o.z. a žalobu zcela zamítl, včetně veškerého příslušenství, neboť žalobkyně neprokázala, že žalovanému byl úvěr ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnut (že finanční prostředky byly převedeny). Zdůraznil, že z vlastních záznamů , právnická osoba, takové skutkové zjištění nevyplývá, neboť mají jen význam skutkového tvrzení, nikoli důkazního prostředku (jedná se o opak kvitance). Jiný důkazní prostředek žalobkyně o svém skutkovém tvrzení, že , právnická osoba, žalovanému poskytla peněžní prostředky, nenavrhla. Přitom se jako důkazní prostředek o poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nabízí například výpis z účtu vedeného , právnická osoba, nebo kvitance prodávajícího, jemuž měl žalovaný platit úvěrem za odebrané zboží. Žalobkyně se ovšem nedostavila k jednání, takže nemohla být poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti označit ke svým tvrzením další důkazy. Soud prvního stupně se zaobíral také uzavřením smlouvy o úvěru v elektronické podobě a uzavřel, že nebyla ze strany účastníků vůbec podepsána. Dále řešil okolnosti postoupení pohledávky a výzvy k plnění, nicméně z těchto dalších listin neučinil pro věc významná skutková zjištění.3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání pouze žalobkyně, a to jen v celém rozsahu. Především namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav. Brojí proti závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření úvěrové smlouvy pro absenci elektronických podpisů smluvních stran. Namítá, že již k žalobě přiložila elektronický originál smlouvy ve formátu PDF opatřený elektronickým podpisem poskytovatele , Anonymizováno, ; v podání ze dne 21.2.2025 navíc výslovně uvedla, že podpisy jsou patrné v panelu „Podpisy“ přímo v elektronickém souboru, což doložila vyobrazením. Soud prvního stupně se však omezil na listinný výtisk souboru (kopii) a neprovedl důkaz elektronickým originálem smlouvy, v němž je elektronický podpis obsažen. Závěr o neexistenci podpisu tak stojí na vadném procesním postupu soudu. Z tohoto důvodu nelze uzavřít, že smlouva nebyla platně sjednána a věc je třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení.4. Subsidiárně, i kdyby nebyla existence elektronických podpisů prokázána, žalobkyně odmítá závěr, že neunesla důkazní břemeno o poskytnutí úvěrových prostředků žalovanému. Předložená transakční historie je výstupem z úvěrového účtu, tedy z účetní evidence banky; takový záznam má odlišnou váhu než běžná soukromá listina, neboť bankovní systémy podléhají dohledovým a regulatorním požadavkům, a právě na bankovních výpisech standardně stojí dokazování peněžních toků. Závěr, že takový důkaz nelze přijmout jako důkaz pohybu finančních prostředků, je podle žalobkyně nepřijatelný a v rozporu s § 562 odst. 2 občanského zákoníku, který akcentuje spolehlivost elektronických záznamů. Dále zdůrazňuje, že z transakční historie vyplývá i platební chování žalovaného, kdy v měsících listopad 2022 až leden 2023 hradil řádně splátky a v úhradách, byť již nepravidelných, pokračoval i poté. Z toho plyne vyvratitelná domněnka existence dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 občanského zákoníku (uznání dluhu jeho plněním), jež přenáší důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaného. Soud prvního stupně tuto domněnku zcela pominul a nevypořádal se s ní v odůvodnění. Na tomto základě pak navrhla změnu rozsudku soudu prvního stupně a přiznání nároku, včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným.6. Z hlediska sporných skutkových zjištění odvolací soud na základě odvolacích námitek zopakoval za podmínek uvedených v § 213 o.s.ř. veškeré důkazy označené a předložené již před soudem prvního stupně a na rozdíl od něj skutkově uzavřel, že úvěrová smlouva byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, („, Anonymizováno, !“) dne 18.11.2022 elektronicky podepsána platným uznávaným elektronickým podpisem zaměstnance poskytovatele úvěru, konkrétně , jméno FO, . Současně bylo připojeno i kvalifikované elektronické časové razítko dokládající čas podepsání (kdy již tento podpis existoval). To je patrné nejen z elektronického originálu smlouvy po jeho zobrazení v jeho původní podobě (dostupné v elektronickém spisu CEPR), včetně dat o podpisech (prostřednictvím odpovídajícího softwaru), jak žalobkyně zdůrazňovala, ale i ze záznamu o ověření elektronického podání, jehož součástí tento důkaz byl, stejně jako byl i součástí pozdějšího podání (znovu). Součástí automatického ověření elektronických dokumentů soudem je totiž nejen podání (procesní úkon), ale i všechny ostatní elektronické dokumenty (důkazy – přílohy podání) tvořící obsah dodané datové zprávy.7. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud vycházel jen z obsahu listiny (kopie) vytištěné do spisu (z listinné podoby spisu po jeho převedení do rejstříku „C“), aniž by provedl důkaz též příslušným identifikátorem (záznamem o ověření) elektronického podání, resp. přímo zobrazením elektronického dokumentu v té podobě, jak byl soudu účastníkem předložen. V tom je třeba žalobkyni přisvědčit.8. Jiným způsobem totiž nelze zobrazit příslušná metadata elektronických dokumentů ani detaily případných elektronických podpisů. Doložka „bylo podepsáno elektronicky, pokud není uveden vlastnoruční podpis“ ani u toho připojená doložka „, Anonymizováno, “ s prázdným řádkem na případný vlastnoruční „podpis klienta“ samozřejmě sama o sobě potřebný elektronický podpis nepředstavuje, nicméně elektronický podpis je ve všech jeho vyšších úrovních (od zaručeného elektronického podpisu výše) z povahy věci nevizualizovaný, takže v obsahu dokumentu „není vidět“ a lze ho zobrazit pouze prostřednictvím příslušného softwaru, což soud prvního stupně zjevně neučinil, ačkoli tak učinit měl a mohl. Jinými slovy, samotná okolnost, že v místech pro připojení podpisu, tam kde obvykle bývá připojen vlastnoruční podpis, není v obsahu elektronického dokumentu „nic k vidění,“ ještě neznamená, že dokument nebyl elektronicky podepsán, jak mylně uzavřel soud prvního stupně.9. Pokud jde o podpis žalovaného (nesprávně označeného ve smlouvě jako „, Anonymizováno, “ a nikoli „, Anonymizováno, “), nejde ani o podpis uznávaný ani o podpis kvalifikovaný a jeho technickou platnost rovněž nelze ověřit. Na elektronickém dokumentu jsou v tomto směru připojeny dvě uznávané elektronické pečeti, jednak pečeť , Anonymizováno, a dále pečeť elektronické služby s názvem , Anonymizováno, , jejichž platnost již ale nelze technicky ověřit, neboť kvalifikovaný certifikát poskytovatele expiroval v roce 2023. Podpis samotného žalovaného je založen na krátkodobém certifikátu pro elektronický podpis (s platností 20 minut), vystaveném právě blíže neurčenou službou s názvem , Anonymizováno, . Tento certifikát není kvalifikovaný, jeho vydavatel totiž není kvalifikovaným poskytovatelem služeb vytvářejících důvěru, proto není uveden ani na seznamu AATL ani na seznamu EUTL v souladu s nařízením EU č. 910/2014. Z hlediska právní úpravy citované soudem prvního stupně tak jde jen o „zaručený“ elektronický podpis, který ale identitu podepsané osoby bez dalšího ve skutečnosti „nezaručuje,“ obdobně jako prostý elektronický podpis (viz níže). Právě absence kvalifikovaného certifikátu (na rozdíl od použitého certifikátu), v němž musí být v souladu s uvedeným nařízením uvedeny pravdivé údaje o totožnosti podepisující osoby, které byl vystaven, čímž se její identita teprve s vysokou úrovní důvěry „zaručuje,“ je pro tento závěr klíčová. To také umožnilo, aby nejen v obsahu dokumentu, ale i v obsahu certifikátu došlo k pochybení ve jméně žalovaného. Identita podepisující osoby se totiž u použitého certifikátu (na rozdíl od kvalifikovaného) neověřuje v souladu s uvedeným nařízením.10. Dále se z obsahu dokumentu podává, že k takto podepsanému a zapečetěnému dokumentu bylo dále připojeno ještě další kvalifikované elektronické č