27 Co 204/2025-276 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 C 229/2024-243 ze dne 13.5.2025 ve spojení s doplňujícím usnesením č.j. 16 C 229/2024-252 ze dne 18.6.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žaloba, aby žalovaní byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku ve výši 2 240 125 Kč, a to žalobci a) částku ve výši 1 120 062,50 Kč a žalobkyni b) částku ve výši 1 120 062,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 1. 4. 2023 do úplného zaplacení, se zamítá (výrok I.). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 142 900 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaných, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a že žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení státu České republice – Okresnímu soudu v Mělníku částku 10 695,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci doplňujícího usnesení (výrok III. ve spojení s doplňujícím usnesením).2. V odůvodnění (ve stručnosti) soud prvního stupně uvedl, že účastníci uzavřeli dne 4. 10. 2021 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitostem v katastrálním území , adresa, . Žalobci požadovali žalovanou částku z titulu odpovědnosti za vady částí uvedených nemovitostí (vytkli tři okruhy vad u přístavby hlavní chalupy), nicméně soud prvního stupně po provedení rozsáhlého dokazování dospěl k závěru, že ve skutečnosti nejde o vady v právním smyslu, ale o dílčí neuspokojivé vlastnosti vzniklé v důsledku historických (proti současnosti odlišných) požadavků na výstavbu a následně v důsledku běžného opotřebení takto starých nemovitostí, užívaných jen příležitostně v náročném prostředí (jako rekreační horská chalupa), a které byly prodávány ve stavu před rekonstrukcí. Podle úspěchu ve věci pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky i o nákladech státu.3. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba žalobci, a to v celém rozsahu. Brojili zejména proti správnosti skutkových zjištění ze znaleckých posudků a z výpovědí svědků s tím, že stav přístavby je havarijní, vytýkané vady byly skryté a zřejmě i úmyslně zakryté. Na tom pak stavěli námitky proti právnímu posouzení věci.4. Žalovaní se naopak ztotožnili s rozsudkem soudu prvního stupně co do skutkových a právních závěrů.5. V průběhu odvolacího řízení, ale před zahájením odvolacího jednání, vzali žalobci po seznámení se s pracovním právním názorem odvolacího soudu (o správnosti zjištění i právního posouzení věci ze strany soudu prvního stupně) své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu meritorního výroku I. zpět, přičemž na základě smírné dohody stran o procesním ukončení sporu ponechali k přezkumu toliko nákladové výroky II. a III. Žalovaní s takovou dohodou ukončující spor v intencích závěru soudu prvního stupně vyslovili souhlas a vzdali se nároku na náhradu všech nákladů řízení.6. Podle § 207 odst. 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.7. Odvolací soud tak postupoval podle § 207 odst. 2 o.s.ř. a odvolací řízení v rozsahu zpětvzetí odvolání zastavil, zbylé výroky, které lze přezkoumat samostatně (viz § 206 o.s.ř.), pak přezkoumal za podmínek uvedených v § 212 o.s.ř. a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.8. V rámci toho odvolací soud shledal odvolání žalovaných proti výroku II. rozsudku opodstatněným, nikoli však z důvodu nesprávností ze strany soudu prvního stupně, ale jen proto, že dohodou stran a vzdáním se práva ze strany žalobců nastala nová (odlišná) skutková situace. Věcně úspěšný účastník má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, jak uvedl soud prvního stupně, má však také právo se tohoto práva vzdát, ať už z jakýchkoli důvodů. V takovém případě nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, takže odvolací soud v tomto směru rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve výroku II. změnil.9. Výrok III. napadeného rozsudku o náhradě nákladů, které na znalecké posudky platil stát, ve znění následného usnesení, je naopak podle § 148 odst. 1 o.s.ř. zcela správný (dle výsledku řízení), neboť nemohl být a nebyl předmětem smírné procesní dohody stran. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na přesné odůvodnění ze strany soudu prvního stupně, včetně číselně správného výpočtu. Zálohy za znalecké posouzení ani přímé platby znalcům do této kategorie nepatří, neboť jsou součástí nákladů placených ze strany účastníků (a vypořádaných v rámci dohody o nákladech) a nikoli ze strany státu.10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalobci zpětvzetím svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně procesně zavinili zastavení odvolacího řízení, nicméně žalovaní se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdali, a to také s ohledem na shora popsané procesní ukončení sporu.11. Ve výroku III. pak odvolací soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, rozhodl s ohledem na zastavení řízení před jednáním odvolacího soudu o vrácení části zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 89 605 Kč, tj. po snížení zaplaceného soudního poplatku (v celkové výši 112 007 Kč) z odvolání o 20 %, minimálně 1 000 Kč, které se nevrací.