28 Co 210/2025-442 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání movitých věcí, a to rozkládacího stolu Verona, 4 ks židlí Bretagne a 2 ks křesel Bretagne (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání pohledávky na bankovním účtu č. , č. účtu, , vedeném u , právnická osoba, . (výrok II.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání vnosů ve výši , částka, , , částka, a , částka, (výrok III.), ze společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalované přikázal pohledávku na bankovním účtu č. , č. účtu, vedeném na jméno žalované u , právnická osoba, . (výrok IV.), uložil žalované zaplatit na vyrovnání podílů žalobci částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a nakonec rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VI.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum, a rozvedeno dne , datum, . Za trvání manželství účastníci nabyli pozemek parc. č. st. 392 a pozemek parc. č. 58/28 v katastrálním území , adresa, ; kupní cena byla sjednána ve výši , částka, , účastníci zaplatili zálohu ve výši , částka, , část kupní ceny ve výši , částka, byla hrazena z úvěru, který účastníci čerpali na základě smlouvy uzavřené s Hypoteční bankou, a.s. Nemovité věci byly dne , datum, prodány za , částka, , z kupní ceny byl uhrazen zbývající závazek z hypotečního úvěru ve výši , částka, , žalovaná z kupní ceny obdržela , částka, , žalobce částku , částka, na nájem jiného bytu, částku , částka, na úhradu zápůjčky od , tituly před jménem, , jméno FO, a nakonec částku , částka, (tedy také celkem , částka, ). Za dobu trvání manželství došlo k dostavbě rodinného domu a pořízení jeho vnitřního vybavení. Matka žalobce, , jméno FO, , vložila na bankovní účet žalobce dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 736 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně v první řadě uvedl, že žalobce podal návrh na vypořádání společného jmění manželů dne , datum, , tedy těsně před uplynutím lhůty tří let, jejímž uplynutím by nastala domněnka vypořádání společného jmění manželů. Z tohoto důvodu se mohl zabývat pouze vypořádáním okruhu aktiv a pasiv, které k vypořádání navrhl žalobce. Pokud jde o tvrzené vnosy žalobce ve výši , částka, a , částka, , soud prvního stupně konstatoval, že z provedených důkazů má za prokázané pouze vložení finančních prostředků matkou žalobce na jeho účet, které však byly evidentně spotřebovány rodinou účastníků, neboť zůstatek na účtu žalobce ke dni , datum, , kdy byl účet zrušen, byl nulový. Tvrzení žalobce, že veškeré finanční prostředky byly použity na dostavbu domu, nebylo provedenými důkazy prokázáno. Z výpisu z bankovního účtu žalobce je zřejmé, že na účtu došlo ke smísení s finančními prostředky z příjmů žalobce z pracovní činnosti, tedy s finančními prostředky náležejícími do společného jmění. Po připsání finančních prostředků na bankovní účet žalobce však nenásledovaly konkrétní platby na úhradu faktur, ani nebyly z bankovního účtu vybrány finanční prostředky ve výši odpovídající částce konkrétní faktury, kterou žalobce doložil. K výběru hotovosti z účtu došlo pouze v srpnu a září 2012, tedy v období, ke kterému žalobce doložil faktury od , jméno FO, Žemberyho, ale ani v tomto případě výše vybraných finančních prostředků nekorespondovala s fakturovanými částkami. Z výpisu z účtu podle soudu prvního stupně naopak vyplývalo, že bezprostředně po vkladu finančních prostředků matkou žalobce následovaly např. platby v obchodech s potravinami, s nábytkem apod., tedy byly použity a spotřebovány účastníky. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že finanční prostředky od matky žalobce použil na dostavbu domu, podle soudu prvního stupně naopak z provedených důkazů vyplynulo, že tyto finanční prostředky byly ještě před zánikem manželství účastníků spotřebovány, což podpořila i výpověď svědkyně , jméno FO, , která popsala životní styl účastníků, kteří jezdili na zahraniční dovolené, pořídili několik osobních automobilů apod. Stejné závěry soud prvního stupně učinil také ohledně částky , částka, , kterou žalobce získal prodejem nemovité věci, kterou nabyl v dědickém řízení. V případě finančních prostředků, které žalobce získal od své matky v hotovosti, soud prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by je žalobce skutečně obdržel, přičemž konstatoval, že svědecká výpověď svědkyně byla ovlivněna blízkým příbuzenským vztahem s žalobcem a jejím zájmem na výsledku řízení. Předložená čestná prohlášení soud prvního stupně nehodnotil jako věrohodná s odkazem na jejich vizuální identitu, absenci ověřeného podpisu a pochybnosti o datu jejich pořízení. Tvrzení žalobce o použití všech finančních prostředků na dostavbu společného domu podle soudu prvního stupně zpochybňují i důkazy předložené žalobcem, z nichž vyplynulo, že rodina účastníků se do domu nastěhovala již v závěru roku 2009, v té době již musely být minimálně zčásti realizovány rozvody vody a elektřiny, koupelna a toaleta apod. Pokud další stěžejní práce na interiéru domu a na úpravách pozemku měly proběhnout v letech 2010 – 2012, jak vyplynulo i z předložených faktur, nebylo zřejmé, na co měly být použity prostředky ve výši , částka, , které měly být poskytnuty v letech 2016 – 2018, tedy již po faktickém rozpadu soužití účastníků. Nakonec soud prvního stupně zamítl i návrh žalobce na vypořádání vnosu na platby na společný hypoteční úvěr účastníků, neboť žalobce neprokázal, že tvrzené platby skutečně provedl. Soud prvního stupně také zamítl návrh na vypořádání zůstatku na bankovním účtu žalobce č. , č. účtu, , neboť ke dni rozvodu manželství tento účet již neexistoval. Pokud jde o vypořádání movitých věcí, soud prvního stupně uzavřel, že účastníci se již na jejich vypořádání dohodli před podáním žaloby, proto tento návrh rovněž zamítl. K vypořádání tak zůstal pouze zůstatek na účtu žalované ve výši , částka, , proto žalované uložil zaplatit žalobci částku , částka, odpovídající polovině uvedeného zůstatku.4. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s odkazem na rozhodování dovolacího soudu ve sporech majících povahu tzv. iudicium duplex, tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , neboť uzavřel, že žalobce byl úspěšný pouze v části návrhu na vypořádání zůstatku na bankovním účtu žalované.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, v němž namítl, že soud prvního stupně zjistil neúplně skutkový stav věci, neboť nevyslechl žalobce a žalovanou, označené svědky a neprovedl důkaz fotodokumentací průběhu dostavby domu v , adresa, . Připomněl, že dům byl zakoupen jako tzv. holodům, zvenčí měl sice fasádu, uvnitř však chybělo veškeré základní vybavení. Zakoupení kuchyňské linky a dalšího vybavení domu bylo podle žalobce doloženo fakturami, jež žalobce zaplatil, a to z peněz, které dostal darem od své matky. Žalobce měl za to, že předloženými důkazy prokázal, že matka měla z dědictví a prodeje nemovitých věcí ve svém vlastnictví dostatek prostředků, které mu postupně darovala na dostavbu domu a terénní úpravy kolem domu. Prostředky dostával postupně, protože postupné byly i jednotlivé práce, platby v hotovosti i na účet dostával podle potřeby, jak se realizovaly platby za práce a materiál od více dodavatelů. Podle žalobce je nepravděpodobné, že by žalovaná nevěděla, že byl dům dostavován z finančních prostředků od matky, zejména v situaci, kdy věděla, že matka vlastnila nemovité věci a prodala je a za situace, kdy žalovaná byla na mateřské či rodičovské dovolené a v domácnosti s nimi žily i děti žalované z předchozího manželství. Dále namítl, že nebyl žádný relevantní důvod k tomu, aby finanční prostředky od matky odděloval od jiných peněz, které mu chodily na účet, ani aby platby faktur následovaly hned po připsání finančních prostředků. Podle žalobce není správné zjištění, že po připsání peněz od matky následovaly platby potravin či nábytku, a akcentoval, že tyto a další záležitosti platil ze svého účtu na denní bázi po celou dobu společného soužití, bez ohledu na to, kdy a jaké finanční prostředky na účet přišly. Má za to, že životní styl rodiny účastníků se ničím nevymykal životnímu stylu střední třídy v České republice. Nesouhlasil s hodnoce