28 Co 211/2025-289 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl výrokem I. rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „napadené rozhodnutí“), o přikázání pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (dále i jen „rodinný dům“), pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ, pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, (dále jen „nemovité věci“) do výlučného vlastnictví žalovaného. Výrokem II. napadeného rozhodnutí byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání zaniklého společného jmění manželů částku , částka, , a to , částka, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a , částka, do šesti měsíců od právní moci rozsudku. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výroky IV. a V. byla oběma účastníkům uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu , adresa, -západ polovinu náhrady nákladů státu ve výši, která bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci takového usnesení.2. Soud prvního stupně vyšel z návrhu žalobkyně, kterým se domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a to v rozsahu, v jakém o něm bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, neboť ve zbývajícím rozsahu bylo řízení skončeno vydáním usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým bylo řízení částečně zastaveno z důvodu překážky litispendence (v části, ve které bylo navrhováno vypořádání hypotéčního úvěru, neboť tento úvěr je projednáván před soudem prvního stupně v řízení sp. zn. , spisová značka, ), a usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl schválen smír účastníků. Žalobkyně požadovala, aby soud prvního stupně přikázal nemovité věci do výlučného vlastnictví žalovaného, a aby žalovanému uložil povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl.3. Soud prvního stupně se zabýval i tvrzeními žalovaného, který uváděl, že se způsobem vypořádání nemovitých věcí tak, jak byl navržen žalobkyní, souhlasí. Zároveň navrhoval, aby mu bylo uloženo splácet vypořádací podíl ve splátkách ve výši poloviny hypoteční splátky, kterou dosud platí. Uvedl, že žalobkyně se na splátkách úvěru nepodílí, a že ji nemůže jinak přimět, aby své závazky v tomto směru plnila.4. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým zjištěním. Účastníci řízení uzavřeli roku 2011 manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne , datum, . č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, . Předmětné nemovité věci nabyli za trvání manželství, jejich obvyklá cena činí , částka, . Žalovaný je dostatečně solventní na to, aby byl schopen žalobkyni vyplatit vypořádací podíl, neboť ke dni , datum, měl na svém spořícím účtu částku , částka, a bankou mu byla předběžně schválena zápůjčka ve výši , částka, .5. Pokud se týká obvyklé ceny nemovitých věcí, soud prvního stupně uvedl, že tato otázka byla mezi účastníky sporná, neboť žalobkyně tvrdila, že obvyklá cena nemovitých věcí činí , částka, , zatímco žalovaný tvrdil, že jejich obvyklá cena činí , částka, – , částka, . Po provedení znaleckého posudku žalobkyně souhlasila se znalcem odhadovanou cenou , částka, , žalovaný nadále uváděl cenu , částka, . Soud prvního stupně vyšel z obvyklé ceny tak, jak byla stanovena znalcem, neboť znalec se s námitkami žalovaného vypořádal, když vysvětlil, jakým způsobem k obvyklé ceně dospěl, jakým způsobem zjišťoval srovnávané nemovité věci, jakým způsobem přihlížel ke stavu srovnávacích vzorků i ke stavu konkrétní posuzované nemovité věci, jakým způsobem použil jednotlivé koeficienty a jak tyto koeficienty ovlivnily stanovenou obvyklou cenu. Znalcem obhájený znalecký posudek nadto svými závěry nijak nevybočoval z jiných znaleckých posudků a jiných výpovědí znalců, které soud prvního stupně během své praxe vyslechl nebo provedl k důkazu.6. Soud prvního stupně provedl i důkazy, ze kterých žádné další rozhodné skutečnosti nezjistil, a to zejména důkazy ke stavu hypotečního úvěru (výpis k úvěru č. 514547/2 z , právnická osoba, .) a důkazy prokazující vybrané pohyby na účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, .7. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“), konkrétně vycházel z § 740 o. z., podle kterého v případě absence dohody rozhoduje o způsobu vypořádání zaniklého společného jmění manželů soud, při řešení otázky pravidel vypořádání postupoval podle § 742 odst. 1 o. z., přičemž uzavřel, že účastníci se jako bývalí manželé na vypořádání společného jmění manželů nedohodli, pročež bylo společné jmění manželů vypořádáno soudem tak, že soud nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného a uložil mu zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku , částka, , kterou je žalovaný povinen zaplatit v částce , částka, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, neboť tuto částku má okamžitě k dispozici, a v částce , částka, do šesti měsíců od právní moci rozsudku, neboť taková lhůta představuje dostatečný prostor na to, aby si žalovaný zařídil úvěr, zápůjčku nebo jiný finanční produkt od příslušných bankovních institucí. Pokud se týká návrhu žalovaného ohledně způsobu splácení vypořádacího podílu, soud prvního stupně uvedl, že žalovaným uváděné skutečnosti nejsou rozhodné, protože vypořádání hypotečního úvěru je řešeno v jiném řízení, a protože společné dluhy má soud přikázat zásadně oběma manželům rovným dílem. I kdyby byla obě řízení spojena, muselo by být rozhodnuto stejným způsobem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn , spisová značka, , dostupné, jakož i dále odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se řízení s povahou iudicii duplicis podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů, neboť na úspěch obou účastníků je třeba pohlížet jako na shodný. Soud prvního stupně přitom v projednávané věci pro jiné rozhodnutí neshledal žádné zvláštní důvody.9. O náhradě nákladů řízení vzniklých státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., přičemž uvedl, že o nákladech nebylo ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí pravomocně rozhodnuto, a že zároveň není zřejmé, v jaké výši bude znalečné vyplaceno, a zda bude pokryto z dosud složené zálohy či nikoliv. Z těchto důvodů bude o konkrétní výši nákladů rozhodnuto samostatným usnesením.10. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně jen proti výroku II., podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně nesprávně vycházel z vadného znaleckého posudku, a že jím určená pariční lhůta nereflektovala specifika dané věci, a to zejména fakt, že žalobkyně se dlouhodobě nepodílí na splácení úvěru, je v zásadě nemajetná, a žalovaný by tak měl nést riziko možné ztráty nemovitých věcí v důsledku neplnění jejích závazků. Pokud soud prvního stupně uváděl, že podaný znalecký posudek je v souladu s jeho dosavadní praxí, ještě to neznamená, že byl skutečně vypracován tak, jak být vypracován měl, a že jeho závěry jsou spolehlivé – znalec srovnával užitnou plochu, nijak se ale nevypořádal s kvalitou srovnávaných nemovitých věcí. Na dotaz, jakým způsobem byly posuzovány namítané stavební poruchy a závady nemovitých věcí, a jaká je očekávaná nákladovost na jejich odstranění, znalec odpověděl, že mu nepřísluší takovéto specializované záležitosti, které jsou mimo jeho obor, posuzovat. Znalec taktéž nijak smysluplně nereagoval na dotaz, proč si nepřizval specialistu, který by byl schopen tyto skutečnosti posoudit (včetně možných příčin) a vyčíslit i náklady na odstranění závad, pouze uvedl, že takový pokyn od soudu neměl. Je přitom odpovědností znalce, aby v takovém případě přizval se souhlasem soudu konzultanta a aby si vyžádal další dokumenty, které s vadami souvisí. Pokud tak znalec neučiní, jedná se zjevně o fatální pochybení, pro které jeho závěry nelze hodnotit jako věrohodné a spolehlivé. Znaleckým standardem nadto bývá, že obvyklá cena se zpravidla udává rozmezím hodnot a nikoli jednou cenou, protože se do výsledné kupní ceny zpravidla mnohou promítat další skutečnosti, jako je např. cena zvláštní obliby, kterou byl kupující u srovnávaných nemovitých věcí ochoten zaplatit navíc. Obvyklé pak bývá, že při snaze dosáhnout rychlejšího prodeje bývá kupní cena nižší, zatímco v případě dostatku času na podej může být realizována i cena vyšší. Jako nesprávné a nedostatečně odůvodněné se jeví i použití některých koeficientů (např. K4 – provedení a vybavení – ve skutečn