28 Co 217/2025-80 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud , adresa, -východ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do nároku žalobkyně na zaplacení částky , částka, (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a nakonec rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).2. Při svém rozhodování soud prvního stupně posuzoval tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž byla žalovanému poskytnuta možnost opakovaného čerpání úvěru do výše , částka, oproti závazku žalovaného úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách při úrokové sazbě 60 % ročně, že žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, dostal se do prodlení, což vedlo k zesplatnění úvěru k , datum, a že dosud žalovaný uhradil pouze , částka, .3. Soud prvního stupně na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta možnost opakovaného čerpání úvěru do výše , částka, . Dne , datum, žalovaný čerpal částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Žalovaný uhradil celkem částku , částka, , pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, , žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou z , datum, .4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, že byly zohledněny sociální a demografické údaje žalovaného, informace z interních databází a externích registrů, včetně bankovního a nebankovního registru klientských informací a dále byla analyzována bonita a udržitelnost příjmů žalovaného. Soud prvního stupně však měl za to, že způsob ověřování a vyhodnocení získaných údajů byl v daném případě zjevně nedostatečný a nedůsledný; žalobkyně totiž kalkulovala s životními výdaji žalovaného ve výši , částka, měsíčně, aniž by složení těchto výdajů bylo v listinách jakkoli specifikováno a soud prvního stupně tuto částku považoval za zjevně podhodnocenou, když z doloženého výpisu z účtu vyplynulo, že výdaje žalovaného tuto částku několikanásobně převyšují. Pokud se výdaje deklarované žalovaným výrazně odchylovaly od doložených výdajů, měla předchůdkyně žalobkyně podle soudu prvního stupně jejich přezkumu věnovat zvýšenou pozornost. Soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru již značně zatížen, jeho dosavadní splátky ve výši , částka, činily 71 % jeho doloženého příjmu. Pokud předchůdkyně žalobkyně tyto skutečnosti pominula, nezohlednila předchozí úvěrové zatížení žalovaného a blíže nepátrala po skutečné výši jeho deklarovaných výdajů, nelze její posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr považovat za řádné. Vzhledem k tomu, že žalovaný po podání žaloby uhradil žalobkyni částku , částka, , na což žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby, soud prvního stupně řízení ohledně částky , částka, zastavil. Zbývající nárok posuzoval z pohledu pravidel o bezdůvodném obohacení a zohlednil, že žalovaný dosud uhradil částku , částka, , proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, . Současně dospěl k závěru, že žalovaný má právo na úrok z prodlení z přiznané částky, a to od marného uplynutí lhůty poskytnuté žalobkyní v předžalobní výzvě. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť žalovaný byl ve věci z větší části úspěšný, dle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze proti výroku II., podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že žalobkyně v průběhu řízení neupozornila soud prvního stupně na to, že již uhradil celkem , částka, , a to platbami ze dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Měl za to, že tyto platby nebyly v rozsudku zohledněny, čímž došlo k nesprávnému stanovení výše dlužné částky. Z uvedeného důvodu žádal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního změnil. Dále uvedl, že by mu neměla být uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení z dlužné částky, neboť žalobkyně ho nedostatečně informovala o postoupení pohledávky.7. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že věc prověřila a zjistila, že eviduje od žalovaného celkem tři platby v celkové výši , částka, . Připomněla, že pokud jde o platbu z , datum, , vzala již žalobu částečně zpět a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil. Potvrdila, že žalovaný uhradil , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . S ohledem na uvedené žádala, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uloží zaplatit žalobkyni , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od , datum, do zaplacení.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.9. Výroky I., III. a V. rozsudku soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny, nebyly tedy předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).10. Pokud jde o vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného, v němž žalobkyně žádala, aby odvolací soud již uložil žalovanému uhradit pouze částku , částka, (namísto částky , částka, přiznané soudem prvního stupně), odvolací soud je podle obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) posoudil jako zpětvzetí žaloby ohledně částky , částka, , s čímž žalovaný při jednání odvolacího soudu souhlasil.11. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.12. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrh též o zrušení rozhodnutí.13. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.14. Odvolací soud postupoval podle shora uvedených ustanovení a pokud jde o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, , rozsudek soudu prvního stupně v tomto rozsahu zrušil a řízení o zaplacení této částky zastavil.15. Pokud jde o zbývající část nároku žalobkyně, odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, která považoval pro rozhodnutí za dostatečná. Ztotožnil se i s právním posouzením věci, neboť soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, protože ze strany žalobkyně (její právní předchůdkyně) nedošlo ke splnění povinnosti vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (a proti tomuto závěru ostatně žalobkyně ani nebrojila). Žalobkyni proto svědčí pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému na základě plnění dle neplatných smluv dostalo, a na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o v