28 Co 244/2023-467 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, spolu s úrokem ve výši 10 % ročně od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o požadavku žalobce na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu ústní dohody o zajištění prací, dodávce materiálu a nájmu bagru a zabýval se i obranou žalované, že žalobce neoprávněně zadržuje její vysokozdvižný vozík a žalovaná proto má za žalobcem pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , kterou uplatnila k započtení. Po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce na základě ústní dohody z , datum, poskytl žalované v období od , datum, do , datum, bagr, za což žalované vyúčtoval částku , částka, . Žalobce podle soudu prvního stupně dále vykonal pro žalovanou v období od , datum, do , datum, práce spočívající v poskytnutí a dovozu dvou fůr zeminy za , částka, , čtyř kontejnerů betonu za , částka, , dvaceti kontejnerů zeminy za , částka, , patnácti tun drtě za , částka, , 27 tun betonového písku za , částka, a žalobce dále vyúčtoval dvě dopravy betonu za , částka, . Celkem bylo fakturou č. , hodnota, -2019 vyúčtováno , částka, včetně daně z přidané hodnoty, faktura byla splatná do , datum, . Tato faktura zůstala přes výzvu žalobce neuhrazená. Žalovaná podle soudu prvního stupně neprokázala, že bagr jí byl poskytnut bezúplatně a že si účastníci ujednali bezúplatné provedení prací a dopravu , právnická osoba, s odkazem na jejich předchozí reciproční jednání. , jméno FO, – autodoprava-zemní práce-drtě-písky-odpady, IČO , IČO, , účtovala v roce 2018 za pronájem bagru částku , částka, za hodinu a požadovala , částka, za kontejner betonu, , částka, za kontejner zeminy, , částka, za tunu drtě 8-16, , částka, za tunu písku hnědého, , částka, za tunu písku betonového a za dopravu v Berouně účtovala , částka, . Společnost , právnická osoba, , sídlem , adresa, , pronajímala v roce 2018 mini rypadlo PC 16 R – 3 HS na dobu v rozmezí 7 – 30 dnů za , částka, za den. Žalobce vystavil fakturu č. , hodnota, -2018 ze dne , datum, pro společnost , právnická osoba, jako odběratele, jíž vyúčtovala pět tun drtě 8 – 16 za , částka, , za dopravu betonu , částka, , dva kontejnery zeminy za , částka, , za pronájem bagru na dva dny částku , částka, , za 150 tun drtě 16-32 částku , částka, , za deset tun betonového písku , částka, a dopravu tatrou částku , částka, , celkem , částka, bez daně z přidané hodnoty. Společnost , právnická osoba, . účtovala za pronájem vysokozdvižného vozíku, model H3.5FT DIESEL, rok výroby 2008, částku , částka, za den. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce má v držení vysokozdvižný vozík žalované značky UTILEV, model UT25P, rok výroby 2016, k němuž uplatnil zadržovací právo.3. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle § 1395, § 2586 a § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Mezi účastníky byla podle soudu prvního stupně na základě objednávky ze dne , datum, uzavřena smlouva o nájmu bagru, žalovaná měla bagr k dispozici 18 dnů, nájemné nebylo mezi účastníky sjednáno, proto byla povinna zaplatit obvyklou cenu, za kterou soud prvního stupně považoval částku , částka, za den, tedy celkem , částka, . Pokud jde o dovoz , právnická osoba, , soud prvního stupně uzavřel, že účastníci sjednali smlouvu o dílo, v níž se žalobce jako zhotovitel zavázal vykonat pro žalovanou jako objednatele práce spočívající v dovozu , právnická osoba, . Žalobce podle soudu prvního stupně prokázal i cenu díla, která nebyla při uzavírání smlouvy o dílo mezi účastníky určená, účtované ceny za dovoz konkrétního materiálu hodnotil jako odpovídající ceně za srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek. Obranu žalované vyhodnotil soud prvního stupně jako nedůvodnou. Nakonec vyhodnotil jako nedůvodnou i námitku započtení učiněnou žalovanou, neboť uzavřel, že žalobce postupoval po právu, pokud zadržel vysokozdvižný vozík do úhrady dluhu z faktury č. 71/2019, která byla splatná dne , datum, a žalovanou o zadržení vysokozdvižného vozíku dne , datum, vyrozuměl. Podle soudu prvního stupně žalovaná neprokázala své tvrzení o tom, že žalobce vysokozdvižný vozík v době zadržení užíval. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení s plněním peněžitého závazku a mezi účastníky nebyla dohodnutá výše úroků z prodlení, soud prvního stupně přiznal žalobci také právo na zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky v zákonné výši. S ohledem na vše uvedené shledal soud prvního stupně žalobu důvodnou a zcela jí vyhověl.4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a nákladech zastoupení žalobce v řízení advokátem.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil výpověď , jméno FO, , který intenzivně spolupracoval s žalobcem, jeho věrohodnost však v tomto směru nehodnotil. Při jednání, které se konalo před soudem prvního stupně dne , datum, , bylo žalované znemožněno klást svědkovi otázky, ten odmítl vypovídat, ač pro to nebyly splněny podmínky § 126 o. s. ř. Soud prvního stupně podle žalované porušil zásadu předvídatelnosti, neboť vyjádřil svůj předběžný názor, že pronájem bagru netrval 18 dnů, ale kratší dobu, svůj názor však následně změnil a uzavřel, že žalobce zcela prokázal svá tvrzení. Soud prvního stupně také podle žalované nesprávně vyšel ze záznamů o době řízení vozidla přesto, že žalovaná pravost a správnost listin popřela a bylo tak na žalobci, aby svá tvrzení prokázal jinak. Žalovaná souhlasila pouze s tím, že si s žalobcem neujednala výši nájemného, neboť mezi účastníky nikdy nebyla uzavřena nájemní smlouva, stejně jako nebyla uzavřena smlouva o dílo. Zopakovala, že její spolupráce s žalobcem fungovala na principu reciprocity, že žalobci poskytla několik vozidel včetně pohonných hmot, zatímco žalobce jí umožnil užívání bagru po dobu dvou dnů a obstaral jí dovoz , právnická osoba, . Žalovaná uvedla, že není zřejmé, na základě jakých důkazů soud prvního stupně dospěl k závěru, že podle ústní objednávky ze dne , datum, došlo k uzavření smlouvy o nájmu bagru a dále k uzavření smlouvy o dílo, a že se jednalo o bezúplatné kontrakty. Žalovaná nesporuje, že měla bagr k dispozici a že jí byl poskytnut dovoz materiálu, avšak bezplatně, a žalobce neprokázal, že se tak stalo v tvrzeném množství a čase. Fakturu žalobce vystavil účelově více jak devět měsíců po údajném uskutečnění předmětného plnění, k němuž mělo dojít v měsících září a říjnu roku 2018. Žalovaná dále namítala, že postup soudu při stanovení výše nájemného neodpovídá zjištění obvyklého nájemného v době uzavření nájemní smlouvy, jedná se o otázku vyžadující odborné znalosti. Žalovaná nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně, že vysokozdvižný vozík byl žalobcem zadržen v souladu s § 1395 o. z., neboť podle žalované došlo k zadržení vozíku po skončení nájmu haly ve vlastnictví žalobce, v níž byl vysokozdvižný vozík umístěn, a to za účelem úhrady žalobcem vymáhané pohledávky, nikoliv za účelem zajištění pohledávky z titulu dlužného nájemného za užívání haly. Žalovaná namítla, že zadržovací právo podle jejího přesvědčení nevzniklo, ale vozík je žalobcem užíván, co vyplynulo z fotografie pořízené , datum, , kdy byl stav motohodin evidován ve výši 1 584 motohodin, zatímco ke dni uplatnění zadržovacího práva odpovídal stavu 1 730 motohodin a při prohlídce na místě samém v průběhu řízení stavu 1 630 motohodin, je tedy podle žalované zřejmé, že žalobce se stavem motohodin v průběhu manipuloval. Žalované tak vznikla pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, její námitce započtení mělo být vyhověno. Z uvedených důvodů žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.6. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně i právně správný. Poukázal na to, že svědek , jméno FO, úzce spolupracoval s žalovanou, tato potvrdila, že s bagrem pracoval zejména on. Spolupráce mezi svědkem a žalobcem nemůže sama o sobě vést k závěru o jeho nevěrohodnosti. Svědek odmítl vypovídat na otázky žalované proto, že mu vyhrožovala, jeho postoj je tak pochopitelný. Odmítl, že by záznamy byly vyhotoveny dodatečně, jedná se o autentické listiny. Žalobce připomněl, že žalovaná sama uznala, že měla bagr i materiál k dispozici, a neexistuje žádný důvod, pro který by jí žalobce poskytl vše bezplatně. Vůli k uzavření smluv žalovaná projevila již jen tím, že přijala plnění. Vysokozdvižný vozík žalobce zad