105 Co 4/2026-639 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a to ohledně pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , Anonymizováno, nad , právnická osoba, , parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemků parc. č. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (výrok I.), zastavil řízení v rozsahu, v němž se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle k převodu pozemku parc. č. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, (výrok II.), a nakonec rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobcům náhradu nákladu řízení ve výši 264 957,09 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Doplňujícím shora uvedeným usnesením rozhodl o povinnosti žalované zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kolíně na náhradě nákladů státu částku 3 432,25 Kč.2. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce věc hodnotil podle zákona č. 229/1991 Sb, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) a podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). Uvedl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem žalované a struktura její nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Je třeba mít na paměti smysl a účel restitučních zákonů, kterým je snaha zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd a ke splnění tohoto účelu a cíle je třeba interpretovat restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (např. nález Ústavního soudu IV. ÚS 1088/12). , Jméno žalované, má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Pokud žalovaná nedostála své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, dopouští se ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků liknavosti, což umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků. Pokud jde o konkrétní posouzení věci, soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, kterým vzniklo právo na poskytnutí náhradních pozemků. Pokud jde o charakter a ocenění odňatých pozemků, soud prvního stupně konstatoval, že pozemek PK , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, přešel na stát v roce 1970, výstavba na něm probíhala již od roku 1966, byl využíván jako navazující komunikace k probíhající výstavbě, postupně jako komunikace k rodinným domům zřetelným již v letech 1974-1975. Předchůdci žalobců žádali o jejich vydání v prosinci 1992. , Jméno žalované, sám ve svém rozhodnutí ze dne 29. 4. 2019 uvedl, že pozemek byl v roce 1975 zastavěn komunikací. Pozemek byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou 315 250 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Nevydané části pozemků PK , Anonymizováno, a PK , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, byly vyvlastněny výměrem z roku 1954, který byl zrušen, na základě nové žádosti o vyvlastnění z roku 1954 pro umístění dvou jednopatrových domů s byty, došlo za tímto účelem opětovně k vyvlastnění. Již v roce 1953 byly pozemky v oblasti vznikající výstavby, zřetelné i v roce 1966, na stát přešly i s pozemkem PK , Anonymizováno, , který žalovaná již přecenila jako stavební, za účelem bytové výstavby. , Jméno žalované, k pozemkům uváděl, že pozemky byly státu darovány v roce 1970, nebyly využity k bytové výstavbě dle původního záměru, v průběhu 60.-80. let byly prodávány do osobního užívání a některé zastavěny. Pozemek PK , Anonymizováno, byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou 331 500 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Pozemek PK , Anonymizováno, byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou 122 500 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Nevydaná část pozemku PK 1717/1 v katastrálním území , adresa, přešla do vlastnictví státu dle kupní smlouvy ze dne 10. 11. 1971, v 70. letech na pozemku došlo k výstavbě rodinných domů. Pozemek byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou 102 250 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Nevydaná část pozemku PK , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, byla znárodněna dnem 1. 1. 1948 spolu s tesařským závodem, nabídka bezplatného odevzdání z roku 1952 byla přijata v roce 1959. Pozemek byl součástí stavebního obvodu v roce 1958. V roce 1976 bylo rozhodnuto o umístění stavby – zařízení staveniště, na části byl umístěn provizorní dvoupodlažní objekt sociálního zařízení a administrativní budovy investora Výstavby hlavního města Prahy, o kterém však bylo opakovaně rozhodováno, že se prodlužuje doba jeho umístění na pozemku, části od roku 1974 používala vysoká škola jako součást tělovýchovného areálu, v roce 2000 na pozemku stále byly umístěné objekty a komunikace, část byla využívána jako cvičiště, šatny, zázemí pro sportoviště, části byly zastavěné či přiléhaly ke komunikacím. Pozemek byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou 1 455 500 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Pozemky PK , Anonymizováno, , PK , Anonymizováno, a PK , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, byly nabídnuty státu v roce 1959, neboť se jednalo o stavební místa s významem pro socialistickou výstavbu. Již v roce 1949 nesloužili zemědělské výrobě, v roce 1952 byly pozemky součástí stavebního obvodu. V roce 1961 o pozemku rozhodoval odbor pro výstavbu města, správu části pozemku převáděl na vojenskou stavební správu, v roce 1962 již byly zmíněny jako pozemky využité přejímající organizací pro svou výstavbu. Letecké snímky v roce 1966 dokládají zastavěnost. V roce 1992 byly na pozemku parc. č, Anonymizováno, evidovány dvě stavby s číslem popisným, část pozemku parc. č. , Anonymizováno, byla evidována jako zastavěná. V roce 1995 byla na pozemku č. , hodnota, povolena oprava dvoupodlažní budovy. V roce 1999 byly pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, evidovány jako zastavěné. U pozemku parc. č. , Anonymizováno, byla již dříve zmiňována výstavba domů. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou 222 500 Kč, pozemek parc. č. , hodnota, částkou 50 500 Kč, pozemek parc. č. , Anonymizováno, částkou 456 500 Kč, všechny jako pozemky stavebního charakteru. Pozemek PK , Anonymizováno, již v roce 1949 nesloužil zemědělské výrobě, přešel do vlastnictví státu dnem 2. 12. 1959, část do správy vojenské stavební správy, část do správy generálního investora komplexní bytové výstavby a část do odboru výstavby města, byl součástí stavebního obvodu, pozemky byly zjevně zastavěné již v roce 1966. V roce 1992 na něm byly evidovány tři stavby s číslem popisným. V roce 2000 se na něm nacházel chodník, oplocení, plechové garáže, přístupy k objektům, nevydání oprávněným osobám bylo odůvodněno zastavěním obytnými domy, komunikacemi a plochami nutnými pro provoz staveb. Pozemek byl znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, oceněn částkou 1 373 000 Kč jako pozemek stavebního charakteru. Soud prvního stupně tak vycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobci, který reflektoval stavební charakter pozemků, hodnota odňatých nevydaných shora uvedených pozemků podle něho činila 4 754 750 Kč.3. Soud prvního stupně soud hodnotil přístup žalované jako liknavý a svévolný. Dovodil, že žalobci a jejich právní předchůdci se aktivně domáhali uspokojení svého nároku, řádně a včas podávali již v letech 1992 - 1993 výzvy na vydání odňatých nemovitostí, dokládali požadované doklady. O jejich nárocích nebylo ještě v roce 2018 rozhodnuto, podávali žádosti o dokončení restituce, rozhodnutí byla vydána až v roce 2019. Veřejných nabídek se žalobci účastnili, až na žalobkyni d), avšak nebyli úspěšní mimo jiné i z důvodu, že žalovaná eviduje nárok ve výrazně nižší výši a nemohli se hlásit o pozemky vyšších hodnot, než jak jejich nárok žalovaná eviduje. Uzavřel, že nelze vyčítat žalobkyni d), že se za takové situace nehlásila do nabídek či že ostatní se nehlásili více do veřejných nabídek, když ocenění jejich nároku bylo nesprávné a výrazně snížené a neúplné. Žalobce c) dosáhl jistého úspěchu ve veřejných nabídkách, ale dle tvrzení žalované pouze do výše 7 799 Kč a v některých smlouvách dle tvrzení žalované získal dle smlouvy i pouze korunové hodnoty, takový způsob uspokojování nároků restituentů se jeví jako velmi zdlouhavý a nelze po nich spravedlivě požadovat, aby se hlásili pouze o takto nízké hodnoty, když jejich nárok