21 Co 112/2026-128 – Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalobce a) a žalobkyně b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Žalobce a) a žalobkyně b) se žalobou, podanou k soudu prvního stupně dne , datum, , domáhali určení, že podílovou spoluvlastnicí pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v obci a k. ú. , adresa, , a to v rozsahu podílu 5/8, je matka účastníků , právnická osoba, . Uvedli, že při projednání dědictví po jejich otci se na základě dohody stali žalobci a žalovaná vlastníky každý podílu o velikosti 1/8 na předmětných nemovitostech a jejich matka , právnická osoba, se stala vlastnicí podílu o velikosti 5/8. Tvrdili, že , právnická osoba, trpěla psychickým onemocněním a přes vážnost jejího zdravotního stavu uzavřela dne , datum, s žalovanou darovací smlouvu, jejímž předmětem byl její podíl o velikosti 5/8 na předmětných nemovitostech. Žalobci mají za to, že darovací smlouva uzavřená mezi jejich matkou a žalovanou je pro zdravotní nezpůsobilost jejich matky neplatná, což má soud vyřešit jako předběžnou právní otázku. Naléhavý právní zájem spatřují v tom, že v době podání žaloby probíhá na katastrálním úřadě vkladové řízení, neboť žalovaná převedla svůj podíl na pana , právnická osoba, .3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok neuznává. Potvrdila, že skutečně byla spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, přičemž svůj podíl následně převedla na , právnická osoba, , ale vyslovila nesouhlas s tím, že by existovala jakákoliv právní vada převodu. Uvedla, že není pravdou, že by , právnická osoba, byla při podpisu darovací smlouvy zdravotně nezpůsobilá k takovému právnímu jednání, když podpisy na darovací smlouvě byly ověřeny advokátem a žalobci navíc ani nijak její nezpůsobilost neprokazují. Připomínala, že žaloba byla podána s velkým časovým odstupem a žalobci nemají právní zájem na jejím projednání. Vyslovila domněnku, že se žalobci pouze snaží zastavit převod vlastnického práva na , právnická osoba, . Žalovaná dále namítla nedostatek své pasivní věcné legitimace s tím, že již není spoluvlastnicí předmětných nemovitostí a navrhla zamítnutí žaloby.4. Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení účastníků o tom, že matka účastníků nabyla v dědickém řízení po zemřelém otci podíl o velikosti 5/8 na předmětných nemovitostech, že žalobci byli každý podílovými spoluvlastníky v rozsahu 1/8, že žalovaná byla spoluvlastnicí v rozsahu 3/4 a že svůj podíl následně převedla na , právnická osoba, . Dále vzal za prokázané, že matka účastníků darovací smlouvou ze dne , datum, převedla svůj spoluvlastnický podíl o velikosti 5/8 na žalovanou, přičemž právní účinky vkladu nastaly dne , datum, , a že žalovaná poté kupní smlouvou ze dne , datum, svůj podíl převedla na , právnická osoba, . Matka účastníků je již po smrti. Navržené důkazy lékařskými zprávami a fotografií matky prvostupňový soud neprovedl pro nadbytečnost. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nejsou k podání určovací žaloby aktivně věcně legitimováni, neboť nebyli účastníky právního vztahu, o nějž v řízení jde, a sporný převod se podle jeho závěru jejich právní sféry přímo nedotýkal. Z tohoto důvodu žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž se dále zabýval pasivní věcnou legitimací žalované či dalšími navrženými důkazy. O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalované, která měla ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .5. Proti rozsudku podal v celém rozsahu žalobce a) včasné odvolání, v němž namítl, že si soud prvního stupně nevyžádal žádné podrobnosti ohledně darovací smlouvy a v rozsudku je uvedena spousta nepravdivých informací, například nesprávné trvalé bydliště žalované nebo skutečnost, že žalovaná prodala svůj nezákonně získaný podíl svému bratru , právnická osoba, . Uvedl, že z lékařských zpráv je patrné, že žalovaná zneužívala zdravotní stav jejich matky ve vlastní prospěch. Uvedl, že jejich ležící matka utrpěla zlomeninu křížové kosti nebo podlitiny v oblasti krku a líce s vysvětlením, že upadla na radiátor, což podle jeho názoru hraničí s týráním svěřené osoby. Vyslovil názor, že podpis na darovací smlouvě byl uskutečněn podvodně prostřednictvím nátlaku, podáváním léků či jiným obdobným způsobem. Tvrdil, že jejich matka prokazatelně po operaci obou očí nebyla schopná číst ani s brýlemi, navíc se nepodepisovala tiskacím písmem.6. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání proti rozsudku podala také žalobkyně b), její odvolání bylo nicméně usnesením soudu prvního ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odmítnuto pro opožděnost.7. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že se s napadeným rozsudkem v plném rozsahu ztotožňuje, neboť soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobci nejsou v daném sporu aktivně věcně legitimováni, když nebyli účastníky darovací smlouvy ze dne , datum, , kterou jejich matka převedla svůj podíl na předmětných nemovitostech na žalovanou. Převod se tak právní sféry žalobců přímo netýká, a proto nemohou mít ani naléhavý právní zájem na požadovaném určení. K námitce žalobce a) uvedla, že za situace, kdy žalobci nebyli k podání žaloby oprávnění, je bezpředmětné a neúčelné zkoumat zdravotní dokumentaci, neboť i pokud by takové dokazování potvrdilo tvrzení žalobců, na nedostatku jejich věcné legitimace by to nic nezměnilo. Nadto byla darovací smlouva podepsaná před advokátem, který vlastnoruční podpisy účastníků ověřil, z toho vyplývá, že dárkyně jednala svobodně, vážně a že si byla vědoma obsahu podepisované listiny. Žalovaná dále připomněla, že hlavním důvodem uzavření darovací smlouvy byla snaha dárkyně ochránit rodinný majetek před exekucemi vedenými proti žalobcům. Žalovaná také zopakovala, že ve sporu postrádá pasivní věcnou legitimaci, neboť již před samotným zahájením tohoto řízení převedla svůj spoluvlastnický podíl na , právnická osoba, , v okamžiku podání žaloby tak nebyla už vlastnicí dotčeného podílu. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit jí náklady odvolacího řízení k rukám jejího právního zástupce.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Věc byla rozhodnuta podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízeného jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a to k výzvě odvolacího soudu, provedené usnesením č.j. , spisová značka, dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, .10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci a vyvodil z nich odpovídající právní závěry. V odůvodnění napadeného rozsudku přehledně uvedl, z jakých skutečností vycházel, které skutečnosti považoval za prokázané, proč neprováděl další navržené důkazy a jakými úvahami byl veden při právním posouzení věci. Rovněž hodnocení důkazů odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů a odvolací soud neshledal v tomto směru žádné pochybení.11. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vycházel z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.12. Podle § 80 o.s.ř. se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze