21 Co 27/2026-119 — Krajský soud v Praze

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Podle jejích žalobních tvrzení je podílovou spoluvlastnicí pozemků parc. č. 1389 (zastavěná plocha a nádvoří) a 1390 (zahrada) v k. ú. a obci , adresa, . Svůj podíl prodala dne , datum, dalšímu ze spoluvlastníků. Žalovaný odmítl umožnit žalobkyni výkon jejích práv spoluvlastnice nemovitostí. Žalobkyně podíl nabyla dne , datum, okamžikem právní moci usnesení o příklepu, na což navázala poměrně rozsáhlá komunikace se žalovaným, včetně jednání s paní , jméno FO, ohledně způsobu zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, jež nevedla k relevantnímu řešení. Žalobkyně se na žalovaného obrátila e-mailem ze dne , datum, , jímž požadovala zpřístupnění nemovitosti a předání klíčů. Zároveň navrhla částku 2 500 Kč měsíčně pro případ dohody o nadužívání. Žalovaný v e-mailech ze dne , datum, uváděl, že žalobkyni klíče nepředá, dům užívá s rodinou a odmítá žalobkyni do domu pustit. Je tak podle žalobkyně nepochybné, že na straně žalovaného docházelo a dochází k nadužívání spoluvlastnického podílu v její neprospěch, když její podíl na nemovitosti v rozsahu 1/3 byl žalovaným nadužíván. Žalobkyně požaduje plnění ve výši 2 500 Kč měsíčně, která představuje 1/3 nejnižšího představitelného tržního nájemného za nemovitost. Od uplatnění nároku vůči žalovanému za období od září 2023 do , datum, jde o 12 měsíčních plnění, tedy celkem 30 000 Kč. Od uplynutí lhůty podle předžalobní upomínky žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že není pravdou, že by odmítal umožnit většinovým spoluvlastníkům užívání nemovitostí. Jediné, s čím nesouhlasil, bylo užívání jeho bytu, ve kterém bydlel až do , datum, . Žalobkyně však nikdy nepožadovala umožnit užívání volných prostor v domě a ani nechtěla užívat pozemek. Podle žalovaného je zcela nepravdivé tvrzení, že nemovitosti nadužíval; naopak bez nároku na finanční odměnu udržoval pozemek v odpovídajícím stavu a pravidelně pečoval o zahradu. V průběhu roku 2024 prostřednictvím svého právního zástupce písemně komunikoval se žalobkyní a informoval ji, že může užívat nemovitosti, jak sama uzná, a že jí v užívání bránit nebude. Žalobkyně však o to neměla zájem a nikdy se ani nepokusila nemovitosti jakkoliv využívat. Žalovaný jí dokonce navrhl, aby si označila prostor zahrady, který by chtěla užívat, ani v tomto směru však nevyvinula žádnou aktivitu. Žalobkyně již delší dobu není spoluvlastnicí nemovitostí a spoluvlastníky jsou nyní manželé , Anonymizováno, v rozsahu 5/6. Nemovitost byla a stále je v dosti zdevastovaném, neobyvatelném stavu. Jednání žalobkyně lze podle žalovaného posoudit jako ryze spekulativní, navíc v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný považuje žalobu za šikanózní, jejímž cílem je pouze získat finanční prostředky bez reálného důvodu, neboť se jednalo o spekulativní prodej, když v rámci vydražení podílu zaplatila žalobkyně v únoru 2021 částku 880 000 Kč a v listopadu 2024 tento podíl prodala manželům , Anonymizováno, za 1 200 000 Kč. Ke zhodnocení nemovitosti přitom nedošlo. Žalovanému není zřejmé, z jakého zákonného důvodu žalobkyně požaduje úhradu za nadužívání, když ani on nemohl zbývající část domu užívat. Nemovitost byla neuzamykatelná, uzamykatelná byla pouze jedna místnost, v níž žalovaný bydlel.3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 9 982,50 Kč (výrok II.).4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku účastníci učinili nesporným, že žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech dne , datum, na základě usnesení o příklepu a tento podíl zcizila dne , datum, kupní smlouvou, přičemž žalovaný byl po celou dobu jejím spoluvlastníkem v rozsahu 1/6.5. Z provedených důkazů učinil soud I. stupně následující skutková zjištění. Z náhledů fotografií zjistil, že nemovitost se v rozhodném období, tj. od září 2023 do , datum, , nacházela v dezolátním, prakticky neobyvatelném stavu. Před podáním žaloby probíhala mezi účastníky komunikace týkající se užívání předmětné nemovitosti, jejího technického stavu a možnosti vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaný opakovaně uváděl, že nemovitost je v havarijním stavu, neobyvatelná, s nefunkční elektřinou, hnijícími podlahami a zdmi, a že užívá pouze jednu místnost v přízemí, přičemž přístup ostatním spoluvlastníkům neomezuje. Tvrdil, že prováděl údržbu pozemku na vlastní náklady a hodlá požadovat její náhradu. V komunikaci se objevily návrhy na rozdělení nemovitosti mezi spoluvlastníky, s nimiž žalovaný souhlasil, a dále odkazy na odhady hodnoty nemovitosti vyhotovené soudním znalcem i realitním makléřem, přičemž žalovaný zpochybňoval úplnost podkladů použitých pro tyto odhady. Žalovaný rovněž upozorňoval na hygienická rizika spojená se stavem nemovitosti a vyjadřoval ochotu řešit věc mimosoudní cestou. Dne , datum, právní zástupce žalobkyně sdělil právnímu zástupci žalovaného, že žalobkyně prodala svůj spoluvlastnický podíl třetímu spoluvlastníkovi, a současně se dotázal, zda má žalovaný zájem na smírném řešení otázky nadužívání, jinak bude zahájen soudní spor. Dne , datum, právní zástupce žalovaného sdělil právnímu zástupci žalobkyně, že žalovaný umožní žalobkyni i ostatním spoluvlastníkům užívat nemovitost a nebude jim v tom bránit, že udržuje zahradu a nečiní si nároky na kompenzaci a že je ochoten hradit částku 2 500 Kč měsíčně za užívání nemovitosti, avšak pouze na základě písemné dohody, přičemž požadavek na úhradu za minulost považuje za překvapivý. Současně nabídl vypořádání spoluvlastnictví částkou 1 500 000 Kč s tím, že by se následně vystěhoval, a vyjádřil ochotu řešit spor dohodou. Dne , datum, žalobkyně vyhotovila a odeslala žalovanému předžalobní výzvu.6. Návrh žalovaného na doplnění dokazování místním šetřením a jeho účastnickým výslechem soud I. stupně považoval za nadbytečný, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn z předložených listinných důkazů, proto návrh na provedení těchto důkazů zamítl.7. Soud I. stupně považoval za nezbytné, aby žalobkyně doplnila rozhodné skutečnosti, neboť žaloba obsahovala pouze obecné tvrzení, že žalovaný „neumožnil užívání“ a „nepředal klíče“. Takové obecné tvrzení nepostačuje k závěru o vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Soud měl v úmyslu vyzvat žalobkyni, aby jednoznačně a přesně vymezila, kdy a jakým konkrétním způsobem jí žalovaný bránil v užívání nemovitosti, jaký byl její konkrétní záměr nemovitost užívat, zda k bydlení, rekreaci či jinému účelu, jaké kroky k tomu učinila, kterou část nemovitosti chtěla užívat a k jakému účelu, zda do nemovitosti investovala prostředky nebo se podílela na její údržbě a zda reagovala na návrh žalovaného vymezit část zahrady. Tyto skutečnosti byly rozhodné i vzhledem k obraně žalovaného, že nemovitost byla zdevastovaná, žalobkyně neprojevila zájem ji užívat a uplatněný nárok je šikanózní.8. Z jednání nařízeného na den , datum, se žalobkyně omluvila. Podle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud věc projednal v její nepřítomnosti. Účastníku, který se k jednání nedostaví, soud poučení neposkytuje, neboť poučení podle ust. § 118a o.s.ř. se poskytuje při jednání. Soud není oprávněn ani povinen tato poučení sdělovat jinak a není ani povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Nezúčastní-li se účastník nařízeného ústního jednání, vystavuje se riziku, že jej soud nebude moci upozornit na nedostatky ve splnění povinnosti tvrzení a důkazní. Této procesní ochrany se tak dobrovolně vzdává. Účastník není povinen se k jednání dostavit, avšak předpokladem takového postupu je žaloba obsahující vylíčení všech rozhodných skutkových okolností, což v daném případě splněno nebylo.9. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, soud I. stupně vycházel z dosavadních tvrzení účastníků a z provedených důkazů. Tyto důkazy neumožňují učinit závěr o důvodnosti žaloby. Nebylo prokázáno, že by žalovaný užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu způsobem, který by žalobkyni vyloučil z jejího užívání. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný užíval pouze jednu místnost v přízemí a přístup ostatním spoluvlastníkům neomezoval. Soud rovněž zohlednil stav nemovitosti, který byl v rozhodném období značně zdevastovaný a prakticky neobyvatelný, což oslabuje tvrzení žalobkyně, že měla skutečný zájem ji užívat. Za této situace soud přisvědčil názoru žalovaného, že žaloba má spíše povahu účelového uplatnění nároku než snahy o ochranu vlastnického práva. Dospěl proto k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji zamítl.10. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. soud I. stupně přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 9 982,50 Kč, sestávající z odměny advokáta podle ust. § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a §