22 Co 239/2023-165 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 175 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 175 000 Kč od 11. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dalším výrokem (II.) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 294,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Posledním výrokem (III.) uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Kutné Hoře, soudní poplatek ve výši 58 750 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že nesouhlasí se závěrem, že neuhradil kupní cenu v kupní smlouvě předvídaným způsobem a že na něj tedy nepřešlo vlastnické právo k vozidlu. Žalovaný se stal výlučným vlastníkem předmětného vozidla, jelikož sjednanou kupní cenu zaplatil v souladu s článkem IV. kupní smlouvy, tedy ji zaplatil v hotovosti, před podpisem kupní smlouvy. Je třeba také poukázat na to, že sám dlužník, jako prodávající, nikdy po žalovaném kupní cenu žádným způsobem nevymáhal, z čehož je zřejmé, že jí musel považovat za uhrazenou. Lze také zmínit, že v kupní smlouvě nebyla sjednána žádná sankce za případné prodlení kupujícího s úhradou kupní ceny, což také svědčí o tom, že smluvní strany byly při podpisu kupní smlouvy srozuměny s tím, že kupní cena byla žalovaným jako kupujícím uhrazena již před podpisem kupní smlouvy, jak je uvedeno v článku IV. kupní smlouvy. Žalovaný, jako kupující, nemůže odpovídat za to, jakým způsobem je vedeno účetnictví dlužníka, jako prodávajícího, když v účetnictví neeviduje prodej předmětného vozidla a uhrazenou kupní cenu. Na základě uzavřené kupní smlouvy, úhrady kupní ceny a předání vozidla žalovanému, byla provedena změna vlastníka předmětného vozidla v registru vozidel. Celý proces prodeje a koupě vozidla s žalovaným za společnost , Jméno žalobkyně B, ., řešil , jméno FO, , který byl obchodním partnerem a tichým společníkem , jméno FO, , jednatele společnosti. Jestliže žalovaný v korespondenci s žalobkyní uváděl, že společnosti Libovka, a. s., poskytl prostředky ve výši 1 000 000 Kč, které byly vráceny ve formě vozidla a poté tvrdil, že se dohodli, že mu bude kupní cena vozidla započtena na jeho pohledávku za společností , Anonymizováno, ., k čemuž však nakonec nedošlo a kupní cenu uhradil v hotovosti k rukám , jméno FO, , pak tato tvrzení ve skutečnosti nejsou rozporná či vzájemně se vylučující ale pouze svědčí o složitosti obchodních vztahů a finančních transakcí mezi společností , Jméno žalobkyně B, ., , Anonymizováno, ., , jméno FO, , , jméno FO, a žalovaným. Žalovaný společnosti , Anonymizováno, . skutečně poskytl finanční prostředky v hotovosti, prostřednictvím , jméno FO, , kupní cena vozidla měla být započtena na tuto pohledávku, dohoda o započtení pohledávky však nebyla formálně uzavřena, pohledávka byla žalovanému reálně vrácena převodem vlastnického práva k vozidlu. Žalovaný tak navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.3. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila s tím, že žalovaný měl více než dostatečný prostor způsob úhrady kupní ceny řádně vysvětlit a prokázat, a to již v rámci předžalobní komunikace. Jediným relevantním důkazem byl výslech svědka , jméno FO, , jehož výpověď je vzhledem k propojení žalovaného a svědka krajně nevěrohodná, skutkový stav neobjasnila, spíše naopak. Z výpovědi svědka se dá učinit závěr, že mezi dlužníkem, žalovaným a svědkem existovaly úzké obchodní vazby s nepřehlednými toky peněz. Ze svědecké výpovědi však nelze učinit závěr, že by kupní cena zaplacena byla, když svědecká výpověď v ničem nepotvrdila skutková tvrzení žalovaného (úhrada vozidla v hotovosti v šesti splátkách). Insolvenční správce veden pochybami o zaplacení kupní ceny vozidla a tedy převodu vlastnického práva dle kupní smlouvy sepsal vozidlo do majetkové podstaty v souladu s účetní evidencí majetku dlužníka a vymáhá zaplacení kupní ceny. Údaj zapsaný v technickém průkazu žádnou důkazní relevanci nemá. Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.4. V doplnění odvolání žalovaný uvedl, že řízení o vyloučení vozidla z majetkové podstaty bylo pravomocně skončeno a vozidlo zůstalo součástí majetkové podstaty dlužníka. Žalovaný tedy vlastnické právo nenabyl, se zařazením do majetkové podstaty souhlasí a žádná práva k vozidlu neuplatňuje. Tím je vyloučena jeho povinnost plnit kupní cenu. Insolvenční správkyně si nemůže současně ponechat vozidlo v majetkové podstatě a vykonávat dispoziční oprávnění k věci a současně požadovat zaplacení kupní ceny za věc, která nebyla převedena do vlastnictví žalovaného. Takový postup by odporoval systematice volby práv po prohlášení konkursu dle § 260 odst. 1 insolvenčního zákona. Jestliže je nyní postaveno, že žalovaný není vlastníkem vozidla, nepožaduje jeho vydání, respektuje jeho zahrnutí do majetkové podstaty a nevzniká mu tak povinnost poskytnout kupní cenu.5. Žalobkyně v doplnění vyjádření uvedla, že veškeré jednání žalovaného po uzavření kupní smlouvy po zahájení insolvenčního řízení i po zjištění, že insolvenční správce má výhradu vlastnictví za nesplněnou, se soustředilo v tvrzení, že žalovaný trvá na svém vlastnickém právu, tedy že trvá na kupní smlouvě. Žalovaný byl v úzkém kontaktu s dlužníkem, resp. jeho managementem, podílel se na jeho obchodních aktivitách, konečně i samotné předání vozidla bylo součástí těchto obchodních styků. Žalovaný nejpozději od ledna 2022 věděl o tom, že insolvenční správce dlužníka neeviduje úhradu kupní ceny za vozidlo. Pokud zároveň žalovaný čtyři roky trvá na svém vlastnickém právu, s vozidlem nakládá jako s vlastním, domáhá se jeho vyloučení z majetkové podstaty a teprve po zamítnutí této žaloby akceptuje soupis vozidla a deklaruje volbu práva věc vrátit, jedná se o zjevné zneužití práva, které je v rozporu se zněním § 260 insolvenčního zákona i základními zásadami občanského práva. Nelze akceptovat argumentaci žalovaného, který by tak mohl jako kupující předmětem prodeje disponovat libovolně dlouho a po letech insolvenčního řízení a soudních sporů teprve realizovat volbu práva, která by vedení těchto sporů efektivně zamezila. Akceptovat, že osoba, která se domáhá vyloučení předmětu prodeje z majetkové podstaty, tím zároveň nerealizuje volbu práva dle § 260 insolvenčního zákona tak, že trvá na smlouvě, je zcela absurdní. Po zaplacení kupní ceny nabude vlastnické právo žalovaný a vozidlo bude z majetkové podstaty vyňato.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.7. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobou podanou k soudu prvního stupně dne 1. 11. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od 11. 11. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021 byl zjištěn úpadek dlužníka , Jméno žalobkyně B, ., IČO , IČO žalobkyně B, a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Žalobkyně byla ustanovena odděleným insolvenčním správcem pro veškeré úkony související s případným vymáháním pohledávek dlužníka za žalovaným. Mezi dlužníkem, jako prodávajícím a žalovaným, jako kupujícím, byla dne 11. 11. 2019 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej vozidla , Anonymizováno, , přičemž žalovaný je aktuálně veden jako vlastník a provozovatel vozidla v registru vozidel. Po prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 11. 1. 2022 k doložení, že zaplatil kupní cenu ve výši 1 175 000 Kč. Na tuto výzvu žalovaný reagoval tak, že prodejem vozidla mu měl být dlužníkem uhrazen dluh ve výši 1 000 000 Kč za společnost , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že žalovaný požadovanou částku neuhradil ani poté, co mu byla odeslána předžalobní upomínka, tak žalobkyni jako insolvenčnímu správci nezbývá, s ohledem na znění kupní smlouvy, kde byla sjednána výhrada vlastnického práva, domoci se svých nároků soudní cestou.8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že je vlastníkem předmětného vozidla, když kupní cenu zaplatil v hotovosti před podpisem kupní smlouvy. Původní dohoda byla taková, že žalovanému bude kupní cena vozidla započtena na jeho pohledávku za společností , Anonymizováno, ., k čemuž nakonec nedošlo a kupní cena byla žalovaným uhrazena v hotovosti. Na základě uzavřené kupní smlouvy, úhrady kupní ceny a předání vozidla žalovanému, byla ke dni 2. 2. 2019 provedena změna vlastníka předmětného vozidla v registru vozidel, nyní je jako vlastník vozidla evidován žalovaný.9. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2021, č. j. MSPH , spisová značka, – , právnická osoba, byl zjištěn úpadek