23 Co 291/2025-109 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 212 757,88 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Dle této smlouvy dodávala žalovanému elektřinu a distribuční služby na adresu , adresa, . Žalovaný se zavázal za tyto služby řádně a včas hradit zálohy a případné nedoplatky. Žalobkyně vyúčtovala nedoplatek ve výši 212 757,88 Kč za období od , datum, do , datum, . Žalovaný jej však neuhradil.2. Okresní soud , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu na zaplacení částky 212 757,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 36 111,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že bylo sice v řízení prokázáno, že žalobkyně žalovanému elektřinu dodávala dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny do odběrného místa. Nebylo však zároveň prokázáno, v jakém množství. Žalobkyně ani přes výzvu soudu prvního stupně nedotvrdila a neprokázala, jakým konkrétním způsobem zjistila odběr (tj. počáteční stav elektroměru v rozhodném období). Tvrzený odběr za čtyři měsíce je nestandardní. Žalovaný sice v nějaké míře zaplatil za dodanou elektřinu, nelze však uzavřít, zda a kolik žalovanému za skutečně provedený odběr zbývá zaplatit. Jelikož se nepodařilo postavit skutek najisto, byla žaloba zamítnuta. Zcela úspěšnému žalovanému vznikl nárok na náhradu nákladů řízení.4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Závěr soudu prvního stupně o nedostatečně tvrzeném počátečním stavu elektroměru v rozhodném období je neopodstatněný. Počáteční stav elektroměru je ze své podstaty vždy totožný s konečným stavem předchozího zúčtovacího období. Žalovaný akceptoval předchozí vyúčtování a nijak ho nerozporoval. Tím i akceptoval konečný stav měřidla ke dni , datum, , který se automaticky stal i počátečním stavem pro následující období. Důkazní břemeno ohledně nesprávnosti počátečního stavu by v takovém případě leželo na žalovaném. Z vyúčtování za období od , datum, do , datum, vyplývá, že spotřeba za toto období činila 26 883 kWh. Údaj o počátečním stavu vychází z odhadu distributora , právnická osoba, ., jakožto provozovatele distribuční soustavy a vlastníka měřidla, který postupoval v souladu s platnou a účinnou právní úpravou. Stanovení stavu elektroměru odhadem je legitimní způsob určení hodnoty stavu elektroměru. Případnou vadnost elektroměru by musel žalovaný reklamovat u distributora, nikoliv u žalobkyně.5. Žalovaný k odvolání uvedl, že považuje napadený rozsudek za věcně správný. Vztah žalovaného s žalobkyní byl po dlouhou dobu bezproblémový. Žalovaný platil zálohy, v některých případech vyúčtování končilo i přeplatkem. Konečné vyúčtování proto bylo pro žalovaného překvapením. Žalovaný neví o tom, že by byla spotřeba jakkoli navýšena. Navrhl proto v řízení před soudem prvního stupně vypracování znaleckého posudku, který by určil, jaká je možná spotřeba elektrické energie s ohledem na spotřebiče, které se v domácnosti nachází. Není rovněž zřejmé, proč žalobkyně prováděla odečet odhadem, byl-li elektroměr volně přístupný. V současnosti (zřejmě od roku , Anonymizováno, ) žalovaný odebírá elektřinu od jiného subjektu, od kterého má i nový elektroměr. Nikdy se nezabýval tím, zda elektroměr správně měří. Závěrem s ohledem na skutková zjištění učiněná v odvolacím řízení rovněž navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Soud prvního stupně předně správně uzavřel, že české soudy jsou příslušné k rozhodnutí tohoto sporu v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), neboť žalovaný má bydliště v České republice.8. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi žalovaným v postavení zákazníka a žalobkyní v postavení obchodníka podepsána smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN, dle které se žalobkyně zavázala dodávat do odběrného místa v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) žalovanému sjednané množství elektřiny, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci elektřiny do odběrného místa. Žalovaný se zavázal odebrat dodanou elektřinu do odběrného místa a uhradit řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a distribuční služby.9. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za uskutečněný odběr v období od , datum, do , datum, nejprve částku 2 995,82 Kč a následně na základě reklamace družky žalovaného provedené k vyúčtování vůči ní, částku 212 757,88 Kč splatnou dne , datum, . Ve vyúčtování za elektřinu (v opravném daňovém dokladu č. , hodnota, ) bylo uvedeno, že na počátku vyúčtovaného období dne , datum, činil stav elektroměru 60 291 kWh (zjištěno z odhadu distributora). Konečný stav elektroměru ke dni , datum, činil 87 174 kWh. Celková spotřeba elektřiny tak odpovídala 26 883 kWh. Odběrné místo je dle vyúčtování ve třídě TDD (typový diagram dodávek) 4. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a proto byl k její úhradě žalobkyní upomínán.10. Žalovaný požádal o ukončení smlouvy dne , datum, . V předávacím protokolu z téhož dne bylo uvedeno, že stav elektroměru k datu přepisu činí 87 174 kWh.11. Žalobkyně k poučení odvolacího soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dotvrdila, že v předchozích obdobích byl odečet proveden distributorem a označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Z důkazů doplněných odvolacím soudem bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila řádné vyúčtování za období od , datum, do , datum, se spotřebou 4 921 kWh. Počáteční stav elektroměru činil 43 430 kWh a konečný 48 351 kWh (byl zjištěn odečtem distributora).12. V následujícím roce vystavila žalobkyně řádné vyúčtování elektřiny za období od , datum, do , datum, . Počáteční stav elektroměru činil 48 351 kWh a konečný (zjištěný odečtem distributora) 54 217 kWh. Celková spotřeba odpovídala 5 866 kWh.13. Z vystaveného řádného vyúčtování za elektřinu za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že počáteční stav elektroměru činil 54 217 kWh a konečný (zjištěný odhadem distributora) 60 291 kWh. Celková spotřeba tak měla být 6 074 kWh., což odpovídalo částce 35 855,81 Kč. Žalovaný za toto období uhradil na zálohách celkem 51 170 Kč. Přeplatek ve výši 15 314,19 Kč byl využit na úhradu záloh za následující období.14. Z konečného vyúčtování za elektřinu za období od , datum, do , datum, bylo zjištěno, že počáteční stav elektroměru byl evidován ve výši 60 291 kWh a konečný ve výši 62 308 kWh. Oba údaje byly určeny odhadem. Celková spotřeba měla činit 2 017 kWh. Žalovaný za toto období uhradil 15 314,19 Kč (tj. přeplatek z minulého zúčtovacího období) a dále nedoplatek ve výši 2 995,82 Kč.15. Žalovaný provedl odečet elektroměru k datu , datum, . Stav elektroměru činil 87 174 kWh. Společnost , právnická osoba, . (dále jen „distributor“), potvrdila, že pořídila přímý periodický odečet elektroměru dne , datum, a dne , datum, . V , Anonymizováno, vyzvali žalovaného k nahlášení samoodečtu e-mailem a SMS. Jelikož samoodečet neobdrželi, použili pro fakturaci ke dni , datum, odhad stavu ve vysokém tarifu podle předcházející skutečné spotřeby na 60 291 kWh. Rovněž dne , datum, od žalovaného neobdrželi odečet elektroměru, a proto jej rovněž nejprve stanovili odhadem na 62 308 kWh. Následně však zjistili, že skutečný stav elektroměru činil 87 174 kWh, a proto opravili stav k datu , datum, .16. Takto provedenými důkazy byl zjištěn skutkový stav v rozsahu, v němž bylo možné o věci rozhodnout.17. Soud prvního stupně správně uzavřel, že se spor řídí právem České republiky v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť se na tom účastníci dohodli.18. Dle § 50 odst. 2 věta prvá zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění účinném ke dni podpisu smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí nízkého napětí (dále jen „energetický zákon“), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na