25 Co 244/2025-385 – Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , Anonymizováno, (dále jen „soud prvního stupně“) Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , dále pozemek parc. č. 865/3 a pozemek parc. č. 865/4, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, , nejsou zatíženy zástavním právem zapsaným na základě smlouvy o zřízení zástavního práva podle občanského zákoníku ze dne , datum, (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 85 905,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).2. Soud prvního stupně dospěl k závěru že podpisem žalobce a žalovaného zástavní smlouvy ze dne , datum, jako soukromé listiny byla založena domněnka pravdivosti jejího obsahu, tedy i tvrzení, že žalovaný žalobci poskytl částku 6 300 000 Kč, a že žalobce tento dluh uznal. Žalobce neprokázal nepravdivost prohlášení uvedených zástavní smlouvě, která měla představovat pouze simulované právní jednání uzavřené za účelem ochrany jeho majetku před rodinnými spory. Naopak provedené důkazy nevyloučily že žalovaný mohl disponovat finančními prostředky potřebnými k poskytnutí tvrzené půjčky. Existence zajištěné pohledávky tak nebyla vyvrácena, a proto dle soudu prvního stupně trvá i zástavní právo zapsané v katastru nemovitostí a žalobu proto zamítl.3. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání žalobce, který namítal, že nebyla prokázána existence zajištěné pohledávky, neboť neexistuje dohoda o uznání dluhu, na kterou zástavní smlouva odkazuje. Nebylo prokázáno uzavření jednotlivých smluv o zápůjčkách a nebylo prokázáno faktické předání částky 6 300 000 Kč žalobci. Pokud neexistuje pohledávka, nemohlo vzniknout ani akcesorické zástavní právo. Žalovaný neprokázal vznik zápůjček, neboť zápůjčka je reálný kontrakt a vzniká až předáním peněz. Žalovaný nepředložil žádný důkaz o tom, kdy a jak a v jakých částkách měl peníze žalobci předat a nepředložil ani smlouvy o zápůjčce, a ani jiný důkaz o poskytnutí finančních prostředků. Dle žalobce majetkové poměry žalovaného vylučují poskytnutí zápůjčky žalovaným, neboť z bankovních výpisů je zřejmé, že měl majetek pouze v řádu stovek tisíců a nebylo prokázáno, že by disponoval částkou 6 300 000 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že by žalovaný mohl disponovat finančními prostředky v takové výši v hotovosti. Poukazoval na skutečnost, že na osobním ani podnikatelském účtu žalobce nebyla zjištěna žádná platba od žalovaného a nebylo prokázáno ani předání peněz v hotovosti. Zástavní smlouva měla být pouze simulovaným právním jednáním, které žalobce se žalovaným uzavřeli pouze za účelem ochrany nemovitostí žalobce před jeho spory s rodinou. Šlo tedy o formální vytvoření zástavy bez reálného dluhu. Žalobce tvrdí, že žalovaný nikdy neprokázal existenci zápůjček ani předání částky 6 300 000 Kč a soud prvního stupně nesprávně ponechal důkazní břemeno na žalobci, ačkoli měl při existenci informační asymetrie zatížit žalovaného vysvětlovací povinností ohledně původu a předání finančních prostředků. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení případně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, závazně stanovil, že důkazní břemeno k vyvrácení pravdivosti prohlášení obsažených v podepsané zástavní smlouvě tíží žalobce nikoli žalovaného. Podle žalovaného žalobce neunesl své důkazní břemeno a jeho tvrzení o fiktivnosti zástavní smlouvy nebylo prokázáno. Naopak svědkyně , Anonymizováno, navržená žalobcem existenci půjčky mezi účastníky jako takové potvrdila a žalobce sám v jiných řízeních uváděl dluh vůči žalovanému ve výši 6 300 000 Kč jako své pasivum. Žalovaný namítal spornost uložené vysvětlovací povinnosti odvolacím soudem, protože žalobce podle něj nebyl v nespravedlivé důkazní nouzi, ale pouze neuspěl se svými důkazními návrhy. Přesto se žalovaný vynasnažil své uložené povinnosti dostát a dále tvrdil, že v rozhodné době disponoval značnými finančními prostředky převážně v hotovosti. Měl k dispozici přibližně 15 milionů korun které získaly jednak dlouhodobou prací elektrikáře, včetně výdělků v , Anonymizováno, , jednak z dědictví. Uvedl, že řadu let fungoval převážně hotovostně, měl nízké životní náklady, nebyl zadlužen, nečerpal úvěry. Z vlastních prostředků financoval koupi pozemku i výstavbu rodinného domu za několik miliónů korun. Jeho majetkové poměry proto nevylučovaly možnost poskytnutí půjčky žalobci, a naopak provedené důkazy podporují závěr o existenci této zápůjčky. Dle žalovaného je rozsudek soudu prvního stupně věcně správný a navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.6. Odvolací soud pro úplnost konstatuje, že v řešené věci soud prvního stupně nejprve žalobě vyhověl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , prvostupňový rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud následně na základě dovolání žalovaného rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že pokud žalobce prohlásil určité skutečnosti v zástavní smlouvě a není sporu o pravosti jeho podpisu na ní, je na něm, aby prokázal opak.7. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , dále pozemku parc. č. 865/3 a pozemku parc. č. 865/4, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí Katastrální pracoviště , adresa, , , právnická osoba, (dále jen „Nemovitosti“). Na Nemovitostech bylo na základě zástavní smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky řízení zřízeno a s právními účinky ke dni , datum, do katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo ve prospěch žalovaného k zajištění pohledávky ve výši 6 300 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty. V zástavní smlouvě žalobce výslovně prohlásil, že mu žalovaný poskytl postupně půjčky v celkové výši 6 300 000 Kč, a že tento dluh uznal co do důvodu i výše. V článku II. předmětné zástavní smlouvy bylo uvedeno: „Zástavní věřitel jako věřitel uzavřel se zástavcem jako dlužníkem postupně smlouvy o půjčkách, na základě kterých přenechal zástavci jako dlužníkovi celkem částku 6 3000 000 Kč. Zástavce jako dlužník uznal dnešního dne svůj dluh ve výši 6 300 000 Kč., který má vůči zástavnímu věřiteli, a to co do důvodu a výše na základě dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti a zavázal se jej uhradit nejpozději do , datum, s tím, že v případě prodlení s úhradou tohoto závazku se zástavce zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za každý den prodlení až do zaplacení.“ V článku III. předmětné zástavní smlouvy pak bylo uvedeno: „K zajištění peněžité pohledávky zástavního věřitele ve výši 6 300 000 Kč spolu s příslušenstvím a smluvní pokutou vzniklé z titulu vedeného v čl. II. této smlouvy a uznané co do důvodu a výše na základě dohody o uznání dluhu a jeho splatnosti rovněž uvedené v čl. II. této smlouvy, zástavce zastavuje nemovitosti uvedené v čl. I. této smlouvy, které má ve výlučném vlastnictví, a zřizuje tím zástavní právo zástavního věřitele k zástavě.“ Splatnost zápůjčky měla nastat dne , datum, .8. Odvolací soud považoval zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně za řádně zjištěný, neboť vycházel z řádně provedeného dokazování, avšak dospěl k závěru, že nastala asymetrie v důkazních možnostech účastníků a za situace, že žalobce doložil tzv. „opěrné body“ skutkového stavu, vyzval žalovaného k prokázání relevantních informací. Došlo tedy ke vzniku vysvětlovací povinnosti žalovaného, kterému bylo odvolacím soudem uloženo uvést konkrétní skutečnosti, předložit dokumenty, nebo vysvětlit okolnosti, jakými finančními prostředky v rozhodné době disponoval a jak je nabyl s tím, že nestačí pouhé popření tvrzení žalobce. Odvolací soud konstatuje, že vysvětlovací povinnost neznamená automatické přenesení důkazního břemene, ale vytvoření povinnosti objasnit skutečnosti, které může znát a vědět pouze dotčený účastník. V řešeném případě žalobce tvrdil, že žalovaný nikdy nedisponoval částkou 6 300 000 Kč, že takové prostředky neměl k dispozici na svých účtech, že nebyly zjištěny žádné peněžní toky, které by odpovídaly zapůjčené částce a žalovaný jako , Anonymizováno, takových příjmů nedosahoval. Tímto tvrzení