25 Co 287/2025-94 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v , adresa, (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 235 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 235 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 285 000 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.), dále zamítl žalobu co do 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od , datum, do zaplacení, a částky 122 130 Kč (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 10 787 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k jednoznačnému závěru, že se jedná o smlouvu neplatnou, když sjednaná výše úroku natolik převyšuje jeho obvyklou výši, že je v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně provedl přepočet úroků na procentuální roční úrokovou sazbu (zde 184 % ročně), přičemž dle dat , Anonymizováno, z databáze , Anonymizováno, činila v únoru 2024 v průměru 8,97 %, tudíž sjednaná úroková sazba v daném případě je dvacetkrát vyšší než výše obvyklá. Soud prvního stupně zde přihlédl k tomu, že se jedná o zápůjčku mezi fyzickými osobami, kdy je třeba akceptovat vyšší míru rizikovosti pro věřitele, ale nelze akceptovat hrubý nepoměr mezi hodnotou plnění a protiplnění. Neposuzoval ujednání o úroku za poskytnutou zápůjčku izolovaně, ale vzal v úvahu smlouvu jako celek, tedy zabýval se i dalšími ujednáními o provizi za poskytnutí půjčky, která představovala 10,64 % poskytnuté jistiny. Dále vzal soud prvního stupně v úvahu ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč jednorázově a dále ve výši 0,3 % denně v případě prodlení. Současně zohlednil i krátkodobost dané zápůjčky, která byla poskytnuta na 21 dní. Právě kombinaci takovýchto i překrývajících se sankčních ujednání spolu s výší poplatku za poskytnutí zápůjčky, a hlavně se sjednaným úrokem shledal soud prvního stupně zjevně příčící se dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Nárok žalobce proto posoudil dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalobce žalovanému bez platného závazku poskytl peněžní prostředky ve výši 235 000 Kč, zatímco žalovaný nezaplatil ničeho, jedná o plnění bez platného závazku (§ 2993 o. z.). Výzva byla žalovanému doručena fikcí dne , datum, (desátým dnem od uložení), lhůta k plnění uplynula dne , datum, , ode dne , datum, tedy žalobci náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.2. Proti výrokům II. až IV. rozsudku podal žalobce včasné odvolání z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s tím, že soud nesprávně posoudil platnost smlouvy o zápůjčce, když nerespektoval princip priority výkladu nezakládající neplatnost právního jednání dle ustanovení § 574 o. z. Smlouva byla uzavřena platně a účinně, pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že sjednaný úrok je příliš vysoký, měl rozhodnout o neplatnosti tohoto ujednání, nikoliv o neplatnosti celého právního jednání (viz ustálená judikatura, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud prvního stupně nedostatečně zkoumal okolnosti uzavření smlouvy, když návrh smlouvy pochází od žalovaného, který jej žalobci předložil při osobní schůzce dne , datum, v , adresa, k doplnění rukou a podpisu, sám opatřil smlouvu úředně ověřeným podpisem. Nepřipustil doplnění dokazování o SMS konverzaci, z níž jasně plyne, že zapůjčení peněžních prostředků za daných podmínek inicioval žalovaný. Soud prvního stupně nesprávně právně posoudil povahu jednotlivých uplatněných nároků, když bezdůvodně směšoval odměnné složky závazku (úrok a poplatek za poskytnutí zápůjčky) se sankčním institutem pokuty, místo aby zkoumal jejich přiměřenost samostatně a případně je částečně korigoval dle § 576 o. z. Soudní závěr fakticky zbavil žalobce sjednané odměny, ačkoliv žalovaný neplnil vůbec nic, obdobně jej zprostil jakékoliv sankce za protiprávní jednání spočívající v neplnění závazků. V daném případě jde o vztah dvou fyzických osob mimo podnikatelsko-spotřebitelský režim, proto se neuplatní přísnější kontrolní standardy typické pro spotřebitelské smlouvy. Provize z poskytnutí zápůjčky (zde 10,64 % z poskytnuté zápůjčky) představuje dohodnutou odměnu zapůjčiteli za zpřístupnění finančních prostředků, nikoliv sankci či skrytý úrok. Smluvní pokuta v daném případě plní svou legitimní zajišťovací a preventivní funkci. Soud prvního stupně nesprávně určil míru úspěchu žalobce, ačkoliv uspěl v hlavním předmětu sporu. S ohledem na výše uvedené požadoval žalobce, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že mu bude přiznána jistina ve výši 235 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, částka 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, dále částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a 100 695 (smluvní pokuta 0,3 % z dlužné částky 245 000 Kč – jistiny a provize od , datum, do , datum, ) a náhrada nákladů řízení v plné výši.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil, k odvolacímu jednání, stejně jako k jednání před soudem prvního stupně, se bez jakékoliv omluvy nedostavil.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu výroků II. až IV., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné. Výrok I. předmětného rozsudku jako celek, zamítavé výroky II. co do částky 25 000 Kč s úrokem z prodlení od , datum, a III. co do částky 21 435 Kč pak nabyly samostatně právní moci a nebyly podrobeny odvolacímu přezkumu.5. Soud prvního stupně vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu, že dne , datum, byla z účtu žalobce zaslána částka 92 000 Kč na účet , č. účtu, a částka 143 000 Kč na účet , č. účtu, , uvedené ve smlouvě o zápůjčce jako místa plnění ze strany žalobce. Předžalobní výzvou ze dne , datum, právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 295 000 Kč, tvořené jistinou ve výši 235 000 Kč, pevným úrokem ve výši 25 000 Kč, poplatkem za sjednání 25 000 Kč, jednorázovou smluvní pokutou ve výši 10 000 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně z částky 295 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, , dne , datum, byl učiněn pokus pošty o doručení, následně byla uložena do , datum, a dne , datum, vrácena odesílateli jako nedoručená.6. Ve vztahu k otázce uzavření smlouvy a jejího obsahu byly závěry soudu prvního stupně z provedených důkazů nedostatečné, a proto odvolací soud zopakoval ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne , datum, mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem, v podobě listiny předtištěné na počítači, kde byly ručním písmem doplněny osobní údaje žalobce (u žalovaného předtištěny), dále dva bankovní účty, kam měl žalobce zaslat částky 143 000 Kč a 92 000 Kč a bankovní účet pro vrácení dlužné částky 285 000 Kč. Vlastnoruční podpis žalovaného byl ověřen dne , datum, na pobočce , právnická osoba, konkrétně , adresa, . Žalobce zapůjčil žalovanému zápůjčku ve výši 235 000 Kč s povinností předat ji v den podpisu smlouvy v hotovosti nebo na žalovaným určené bankovní účty č. , č. účtu, v částce 92 000 Kč a na bankovní účet č. , č. účtu, v částce 143 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celou zápůjčku, včetně úroku, který činí 25 000 Kč a jednorázové provize za sjednání, která činí 25 000 Kč, nejpozději do , datum, . Celková částka včetně příslušenství činí 285 000 Kč a měla být zaplacena nejpozději do , datum, v hotovosti k rukám žalobce nebo na žalobcem určený bankovní účet č. , č. účtu, . Tato smlouva nabyla platnosti dnem podpisu obou smluvních strana a účinnosti poskytnutím zápůjčky. V bodě 3.2 smlouvy o zápůjčce byla sjednána pro případ nedodržení podmínek s vrácením zapůjčených peněžních prostředků včetně úroků podle této smlouvy povinnost žalovaného zaplatit žalobci jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,3 % z celkové dlužné částky za každý započatý den prodlení, a to až do doby úplného zaplacení. V bodě 3.3. smlouvy žalovaný prohlásil, že není v úpadku, není vůči němu vedeno insolvenční řízení, není mu známo, že by taková skutečnost měla nastat a nechystá se podat vůči sobě insolvenční návrh nebo že by jej inici