25 Co 3/2026-164 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 8. 2025, č. j. 5 C 476/2024-111, zamítl žalobu, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 130 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 41 080 Kč, k rukám právního zástupce žalované , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 251 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že se na tuto věc nevztahují ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), neboť k tvrzené škodě mělo dojít v soukromé nemovitosti ve vlastnictví žalobce, a nikoliv na veřejné pozemní komunikaci, a proto je třeba vycházet pouze z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Řidič žalované se při rozjíždění vozidla choval obvyklým a obezřetným způsobem. V okamžiku, kdy nastupoval do vozidla, byla vrata vytažená a vozidlo stálo uvnitř skladu ve vzdálenosti řádově 1 metr za nimi, následně řidič učinil úkony potřebné k rozjetí a běžným způsobem vozidlo rozjel. Videozáznamem nebylo prokázáno tvrzení žalobce, by toto rozjetí bylo prudké a neobvyklé. Vrata nebyla opatřena žádným viditelným zabezpečením světelným nebo signalizačním opatřením - např. semaforem nebo digitálním odpočtem zbývajícího času do jejich spuštění. V okamžiku, kdy vozidlo opouštělo sklad, nebyla na místě přítomná jiná osoba a vrata se zastavila až po střetu s vozidlem na jeho přední části, tvrzená čidla buď nefungovala, nebo byla nesprávně nastavená. Proto soud prvního stupně na věc aplikoval ustanovení § 2927 o. z., upravující objektivní odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu předmětného vozidla, ale s možností se odpovědnosti zprostit z liberačního důvodu. S ohledem na skutečnosti, že se řidič žalované choval běžným a obezřetným způsobem, rychlé a nestandartní rozjetí nebylo prokázáno, vrata byla při nastupování otevřená a následně nemohl na jejich spouštění zareagovat, a nebyl vyškolen ani poučen o chodu vrat, shledal soud prvního stupně, že žalovaná nenese ani obecnou preventivní povinnost, kterou má obecně škůdce, poruší-li zaviněně zákonnou povinnost. Žalovaná prokázala existenci liberačního důvodu podle § 2927 odst. 2 o. z. a současně žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno k prokázání protiprávního jednání žalované podle obecného ustanovení § 2910 o. z., a proto soud prvního stupně žalobu zamítl (i s poukazem na to, že škoda vznikla z provozní činnosti žalobce).3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce z důvodů dle § 205 odst. 1 písm. b), c), e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), s tím, že hodnocení důkazu videonahrávkou je neobjektivní a nepravdivé, když ze záznamu je patrný čas počátku sjíždění vrat před vozidlem v 0:00 vteřin od počátku videozáznamu a nákladní vozidlo se začíná rozjíždět v 0:12 vteřin, tedy po 12 vteřinách od počátku sjíždění vrat. Z tohoto důvodu nesouhlasí ani s hodnocením zvukové nahrávky hovoru řidiče s pracovníkem vedlejší účastnice na straně žalované k nehodovému ději, když řidič žalované se nechoval obezřetně tak, aby jeho jednáním nedošlo k protiprávnímu jednání a ke způsobení škody žalobci. Na tom nemůže nic změnit ani ničím nepodložená domněnka soudu prvního stupně o vzdálenosti vozidla žalované cca 1 metr od předmětných vrat, ani skutečnost, že tato vrata neměla žádnou světelnou signalizaci a že řidič žalované nebyl žalobcem poučen o vyjíždění těchto vrat. Řidič žalované právě z tohoto důvodu porušil povinnost dle v § 2927 odst. 1 a 2 o. z. Žalovaná neprokázala existenci liberačního důvodu, že předmětné škodě nemohla zabránit. Žalobce nesouhlasí se závěrem, že neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno k prokázání protiprávního jednání žalované dle ustanovení § 2910 o. z., když nebyly provedeny všechny jím navržené důkazy k prokázání jeho tvrzení, a to zejména výslechy svědka , jméno FO, (řidiče), dále , jméno FO, a , jméno FO, , účastnický výslech žalobce a navrhované listinné důkazy. Například svědek , jméno FO, byl v době nárazu vozidla do vrat v provozovně žalobce, bezprostředně po nárazu komunikoval se řidičem žalované, který mu uvedl, že do vrat narazil vlastní nepozorností. Skutkový stav tak byl soudem prvního stupně zjištěn provedenými důkazy nedostatečně. Řidič žalované se rozjel svévolně, bez pokynu, měl si bezpečný výjezd ze skladu žalobce zajistit asistencí jiné osoby, což vyplývá ze zákona o silničním provozu. Řidič žalované nákladním vozidlem vyjížděl ze skladu žalobce na účelovou komunikaci, která je veřejná a slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi. Uvedený řidič neprovedl nic, aby zabránil vzniku škody. Spojler pak je nad kabinou, nebrání ve výhledu čelním sklem. Soud prvního stupně tedy nesprávně dovodil, že se nejednalo o vyjíždění na veřejnou pozemní komunikaci ze skladu žalobce a nesprávně aplikoval ustanovení § 2927 odstavec 1 a 2 o. z. Soud prvního stupně dále nijak nehodnotil provedené důkazy cenovou nabídkou na nová sekční vrata a emailovou korespondencí k vyřízení škodné události. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl, dále aby přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že soud prvního stupně vyhodnotil skutkový stav správně a správně rozhodl. Pravidla provozu na pozemních komunikacích se na daný případ nevztahují, neboť ke škodné události došlo na soukromém pozemku, na soukromém objektu a nelze zákon o silničním provozu týkající se řízení vozidla na něj vztahovat. Nebylo nijak prokázáno, že by řidič žalované měl nebo mohl sjíždění vrat vnímat, a to zejména za situace, kdy vrata nebyla vybavena žádným viditelným bezpečnostním signálem, který by na jejich pohyb upozorňoval, a řidič navíc nebyl osobou oprávněnou vrata ovládat, nikdy je sám neovládal a ani k jejich obsluze nebyl proškolen. Mezi okamžikem, kdy řidič vstoupí do vozidla a okamžikem samotného rozjezdu vždy přirozeně uplyne určitý čas, který řidič využívá k usednutí, připoutání, kontrole prostředí a řádnému zahájení jízdy. Ani tvrzený interval 12 vteřin nijak neprokazuje, že by řidič žalované měl reálně možnost sjíždějící vrata vidět či jejich pohybu zabránit. Soud prvního stupně výslovně konstatoval, že žalovaná prokázala existenci liberačního důvodů. Žalovaná se ztotožňuje s postupem soudu prvního stupně, který další navržené důkazy nepovažoval za nutné provádět, neboť rozhodný skutkový stav byl již dostatečně zjištěn jinými důkazy. Výpovědí svědka , jméno FO, se fakticky zabýval, když provedl důkaz záznamem telefonického hovoru s vedlejší účastnicí, v němž svědek okolnosti nehody popsal. Jak ze svědecké výpovědi řidiče, tak i částečně z výpovědi svědka , jméno FO, při odvolacím jednání shodně vyplynulo, že předmětný řidič do objektu žalobce zajížděl a následně i vyjížděl standardním způsobem, nějak se nevymykal. Součinnost pro vyjíždění nebyla nezbytná, na nebezpečí zavření nebyl řidič upozorněn. Vrata ze strany žalobce nijak nebyla dostatečně zabezpečena, aby ke škodní události nedošlo, není zřejmé, co by řidič měl udělat více, aby k této škodní události nedošlo.5. Vedlejší účastnice na straně žalované se k odvolání vyjádřila s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Soud prvního stupně řádně zhodnotil provedené důkazy, přihlédl ke všem tvrzením a skutečnostem, na základě čehož učinil správná skutková zjištění a věc správně právně posoudil. Nebylo prokázáno, že řidič žalované měl údajně vidět sjíždějící vrata, proti kterým se měl rozjet. Vrata měli výhradně obsluhovat pracovníci skladu, řidič žalované se oprávněně domníval, že vrata jsou po dobu jeho průjezdu bezpečně otevřená, resp. otevřená trvale a po průjezdu vozidla se zavřou. Řidič nemohl a neměl možnost tušit, že se vůbec budou zavírat (při absenci časového odpočtu). Ani tvrzený interval 12 vteřin nijak neprokazuje, že by řidič měl reálně možnost sjíždějící vrata vidět nebo jejich pohybu zabránit. Neměl oprávnění s vraty manipulovat a obsluhovat je, ani žádné takové pokyny pro vjezd a výjezd řidičů do areálu haly neexistovaly. Soud prvního stupně správně konstatoval prokázání existence liberačního důvodu podle ustanovení § 2927 odst. 2 o. z. Stejně tak správně neprováděl další důkazy. Dle výslechu v odvolacím říz