26 Co 51/2026-594 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 3 608 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 608 000 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 607 133,77 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).2. Soud prvního stupně se zabýval nárokem žalobce na zaplacení částky 3 608 000 Kč, odpovídající ve výši 1 508 000 Kč jím hrazeným splátkám hypotéčního úvěru a mimořádné splátce ve výši 2 100 000 Kč, které poskytl na základě dohody s žalovaným a jeho matkou , jméno FO, , podle které měl financovat hypotéku na nemovitost ve vlastnictví žalovaného recipročně za možnost v nemovitostech dožít. Po smrti , jméno FO, měl žalovaný tuto dohodu porušit tím, že žalobce vyzval k vyklizení nemovitosti. Žalovaný nárok popřel, když uvedl, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, které financoval převodem svého družstevního podílu a hypotéčním úvěrem. Nemovitosti byly pořízeny za účelem plánovaného společného podnikání účastníků, splátky hypotéky byly hrazeny formou nájemného, které platila matka žalovaného na základě platné nájemní smlouvy z roku 2009. Dohoda o doživotním bydlení žalobce podle žalovaného nikdy uzavřena nebyla. Zároveň žalovaný vznesl námitku promlčení uplatněného nároku.3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný je vlastníkem pozemků zapsaných na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, a na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, . Jedná se o rozsáhlé nemovitosti, kde se nachází objekt k bydlení a hospodářské budovy; spolu s loukami, lesem a rybníkem se jedná o plochu cca 15 hektarů. Nemovitosti nabyl žalovaný v roce 2006 kupní smlouvou, která byla jednak financována z hypotéčního úvěru sjednaného ve výši 2 800 000 Kč a převodem družstevního podílu v bytovém družstvu na prodávajícího , jméno FO, . Družstevní podíl, s nímž bylo spojeno právo užívání převáděného bytu na adrese , adresa, , byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalobce a , jméno FO, spolu žili v družeckém poměru od poloviny 90. let do smrti , jméno FO, dne 28. 3. 2018. Nemovitosti v k. ú. , adresa, (dále jen „Nemovitosti“) měly být použity pro podnikání žalobce, žalovaného a , jméno FO, , mělo se jednat o zážitkový park s vyřazenou vojenskou technikou. Žalovaný uzavřel se svojí matkou, , jméno FO, , nejprve ústně a následně písemně dne 30. 9. 2009 nájemní smlouvu, v níž se , jméno FO, jako nájemce zavázala platit žalovanému, jako pronajímateli, nájemné ve výši splátek hypotéky, tj. 14 500 Kč měsíčně. , jméno FO, byla vlastníkem bytové jednotky č. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , kterou získala v privatizaci bytového fondu v roce 2008 za částku 517 575 Kč a tato bytová jednotka byla v roce 2018 prodána za částku 3 652 588 Kč. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 8. 2019, č. j. 27 D 583/2018 - 177 byla ve věci pozůstalosti po , jméno FO, určena obvyklá cena majetku a jiných aktiv ve výši 3 183 693 Kč, výše dluhu 281 239 Kč. Jako aktiva byla mimo jiné stanovena práva a povinnosti k účtu vedenému u společnosti , právnická osoba, . se zůstatkem ke smrti zůstavitelky ve výši 3 003 206 Kč. Po smrti matky žalovaný požádal žalobce o zaslání částky 2 100 000 Kč a žalobce žalovanému tuto částku dne 29. 3. 2018 zaslal. Dcera žalobce poskytla jemu a , jméno FO, v období roku 2011 – 2018 celkově částku 710 000 Kč v různých platbách v rozmezí od 50 – 10 000 Kč, tyto částky žalobce dceři splatil zasláním prostředků na její účet, a to jak těsně před smrtí , jméno FO, , tak i po její smrti. Vzhledem ke skutečnosti, že na účtech , jméno FO, byla následně menší částka, než jaká vyplývá z usnesení o dědictví, žalovaný podal na žalobce trestní oznámení a ve věci trestního řízení Okresní soud v Písku pod sp. zn. 2 T 31/2021, žalobce (v postavení obžalovaného) zprostil obžaloby, když bylo prokázáno, že na bankovním účtu, ze kterého žalobce vyplácel finanční prostředky své dceři, byly společné prostředky jeho a , jméno FO, , se kterými společně hospodařili. Po smrti , jméno FO, žalobce žalovanému za užívání Nemovitostí ničeho neplatil a po dvou letech Nemovitosti opustil.4. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně aplikoval na skutková zjištění ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a primárně uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dohoda tvrzeného obsahu, že žalobce bude splácet hypotéční úvěr žalovaného a žalovaný jej nechá v Nemovitostech dožít. Provedeným dokazováním naopak bylo podle soudu prvního stupně prokázáno, že mezi žalobcem, žalovaným a , jméno FO, byla ústně uzavřena pouze smlouva o budoucím společném podnikání, kdy za účelem tohoto podnikání společně zajistili Nemovitosti, které byly zároveň financovány z majetku žalovaného, tedy jednak z družstevního bytu, resp. z převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na prodávajícího Nemovitostí a dále z hypotéčního úvěru poskytnutého žalovanému. Žalobce slíbil žalovanému z plánovaného podnikání vysoký výdělek a nebyla tak obava o splácení hypotéky. Poté, kdy společné podnikání nebylo realizováno v předpokládaném rozsahu, byla uzavřena nájemní smlouva mezi žalovaným a jeho matkou s úhradou nájemného ve výši 14 500 Kč, tedy ve výši hypotéčních splátek. Pokud Okresní soud v Písku ve svém rozsahu posoudil nájemní smlouvu jako neplatnou, pak postupoval správně, protože se jednalo o předcházející nájemní smlouvu, kde nebyla uvedena výše nájemného. Nájemní smlouva z 30. 9. 2009 však platná je, protože obsahuje všechny náležitosti nájemní smlouvy; nikdo ze stran smlouvy nenamítal její neplatnost a podle této smlouvy bylo po celou dobu života , jméno FO, plněno. Dohoda o tom, že , jméno FO, bude platit žalovanému nájemné, existovala i poté, kdy společná dohoda o podnikání zanikla z důvodu výpovědi žalobce poměrně neformálním způsobem. Nemovitosti byly pronajaty , jméno FO, , tak situaci vnímal i žalovaný, a pokud po smrti matky svolil, aby žalobce Nemovitosti užíval, pak došlo k výprose, protože nebyla dohodnuta doba užívání, a tedy ani nebylo řečeno, že se jedná o užívání na dobu dožití. , adresa, 100 000 Kč, kterou žalobce zaslal žalovanému, pocházela (a to bylo mezi účastníky nesporné) z prodeje bytu ve výlučném vlastnictví , jméno FO, (, adresa, ) a žalovaný v tomto směru neuplatnil žádnou pohledávku vůči , jméno FO, v dědickém řízení. Pokud žalobce uváděl, že investoval do bytu , jméno FO, v roce 2009 cca 500 000 Kč na jeho zakoupení a zároveň investoval do jeho přestavby, tuto argumentaci soud prvního stupně označil za irelevantní, když vnos do majetku , jméno FO, není předmětem tohoto řízení, stejně tak ani investice do Nemovitostí žalovaného v , adresa, . Sjednané nájemné označil soud prvního stupně za běžnou spotřebu, která umožnila žalobci a , jméno FO, žít v Nemovitostech. Účty vedené na jméno , jméno FO, sloužily ke společnému hospodaření s žalobcem, oba z těchto účtů vynakládali prostředky na běžný chod domácnosti, včetně plateb za byt v Malešicích, plateb za dopravu, ošacení, stravu a provoz Nemovitostí. , jméno FO, vedla účetnictví a je zřejmé, že příjmy žalobce a příjmy , jméno FO, na těchto účtech splynuly. Soud prvního stupně především uzavřel, že žalobce ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neuvedl a neoznačil důkazy k prokázání svého tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o doživotním užívání Nemovitostí žalobcem. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalobce neprokázal vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení, žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodné neobohatil a případný nárok by byl promlčen, protože lhůta k promlčení bezdůvodného obohacení by běžela od každé jednotlivé platby a pro každou platbu samostatně, za situace, kdy poslední platba proběhla počátkem roku 2018 a žaloba byla podána 25. 11. 2022. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém namítal primárně nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů, protože soud nevysvětluje, z jakých konkrétních skutkových zjištění vychází, když dovozuje, že na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení přesto, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce dlouhodobě splácel hypotéční úvěr a uhradil i mimořádnou splátku ve vztahu k Nemovitostem ve výlučném vlastnictví žalovaného. Soud prvního stupně přikládal zásadní význam tvrzenému podnikatelskému záměru při pořízení nemovitostí, aniž by vysvětlil, jak tento motiv ovlivňuje vnik či nevznik bezdůvodného obohacení, nevypořádal se s klíčovými listinnými důkazy a jejich vztahem k tvrzením účastníků, n