27 Co 247/2025-893 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. o částečném zastavení řízení co do částky 586 000 Kč. Ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 941 450,18 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 972 549,82 Kč. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit , jméno FO, – na účet Okresního soudu v Kolíně na nákladech řízení částku 26 177,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve výroku VI. rozhodl, že co do částky 26 177,50 Kč se , jméno FO, vůči žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.2. K částečnému zastavení řízení došlo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, jímž žalující strana reagovala na výsledky znaleckého dokazování. V této části nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden, daný výrok I. nabyl samostatně právní moci, a není tak předmětem tohoto odvolacího řízení.3. Řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 2.1.2014 původního žalobce , Jméno zůstevitele, , omezeného ve způsobilosti k právním úkonům, který v průběhu řízení dne , datum, zemřel (dále též jen „žalobce“ nebo „původní žalobce“). Na straně žaloby je pokračováno s , Anonymizováno, jakožto správcem pozůstalosti zůstavitele , Jméno zůstevitele, , kdy všichni v úvahu přicházející dědici dědictví odmítli. Původní žalobce se primárně domáhal (proti dalším žalovaným , jméno FO, a , jméno FO, ) určení svého vlastnického práva k nemovitosti - pozemku st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č.p. , Anonymizováno, , katastrální území a obec , adresa, (dále též jen „dům v , jméno FO, “ nebo „nemovitost“) s tím, že smlouvy, jimiž byla nemovitost převedena nejprve na žalovanou a následně na , jméno FO, a , jméno FO, , jsou absolutně neplatné, neboť žalobce nebyl způsobilý k převodu nemovitosti. O tomto dílčím nároku již bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 7 C 61/2014-460 ze dne 10.9.2018, jímž byla žaloba proti uvedeným nabyvatelům nemovitosti v této části zamítnuta, a zamítavý rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 27 Co 378/2018-498 ze dne 11.4.2019. V uvedených rozhodnutích soudy dospěly k závěru, že darovací smlouva ze dne 6.1.2011 uzavřená mezi žalobcem jako dárcem a jeho žalovanou matkou jako obdarovanou sice byla absolutně neplatná podle § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31.12.2013 (dále jen „obč.zák.“), z důvodu, že žalobce nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen posoudit následky svého jednání. Nicméně současně uzavřely, že další žalovaní , jméno FO, a , jméno FO, , na něž žalovaná na základě kupní smlouvy ze dne 15.6.2012 nemovitost převedla, byli v dobré víře, že převodce (tehdy v katastru nemovitostí jako vlastník zapsaná žalovaná matka žalobce) je skutečným vlastníkem převáděné nemovitosti. Při zdůraznění principu právní jistoty a ochrany dobrověrného nabyvatele proto byla žaloba na určení daného vlastnického práva žalobce zamítnuta.4. Při rozhodování o zbývající části žaloby, jejímž předmětem byl nárok na zaplacení částky 2 500 000 Kč proti žalované jakožto bezdůvodného obohacení, které se žalované matce původního žalobce mělo dostat v podobě hodnoty předmětného domu v , jméno FO, na základě absolutně neplatné darovací smlouvy z 6.1.2011, vyšel soud prvního stupně z již uvedeného závěru o absolutní neplatnosti daného převodu pro neschopnost žalobce v dané době takto konat v důsledku jeho zdravotního stavu. Soud konstatoval, že rozsudkem ze dne 23.11.2010 bylo pod sp. zn. 22 Nc 618/2009 rozhodnuto o omezení původního žalobce ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý samostatně měsíčně hospodařit s finanční částkou, která je vyšší než polovina jeho invalidního důchodu, není schopen spravovat majetek nad tuto hodnotu, ani uzavírat smlouvy nad tuto hodnotu v oblasti nákupu i prodeje movitých i nemovitých věcí, včetně smluv úvěrových a hypoték. Opatrovníkem žalobce byla počínaje dnem právní moci rozsudku ustanovena jeho matka, žalovaná. Uvedený rozsudek nabyl právní moci 26.1.2011. Soud v této souvislosti připomínal závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z 20.10.2010, dle kterého žalobce trpěl 15 let závažnou duševní poruchou – psychózou, a to schizofrenií s procesuálním průběhem. Jedná se o onemocnění trvalého charakteru, jehož projevy lze léčbou ve spolupráci s nemocným zmírnit, ale ne zcela odstranit. Projevy tohoto onemocnění postihují specifickým způsobem jádro osobnosti nemocných a následně jejich jednání a chování jak v osobním, tak ve společenském životě. V konkrétním případě to u žalobce vedlo k rozpadu manželství, ztráty práceschopnosti, psychosociální degradaci, rozvoji sekundárního alkoholismu a problému závislosti na hazardních hrách. Uvedený psychický stav žalobce byl dlouhodobý. O tom žalovaná věděla, když sama podávala dne 7.9.2009 návrh na omezení svéprávnosti žalobce. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva ze dne 6.1.2011 byla absolutně neplatná v důsledku uvedené duševní poruchy žalobce, avšak současně v důsledku pozdějšího převodu dotčeného domu v , jméno FO, na dobrověrné nabyvatele , jméno FO, a , jméno FO, za základě kupní smlouvy z 15.6.2012 již nebylo navrácení vlastnického práva žalobce k předmětné nemovitosti možné, soud uzavřel, že nárok na zaplacení peněžité částky je zčásti důvodný. Při posouzení výše uplatněného nároku soud vyšel ze zjištěné obvyklé ceny nemovitosti v době jejího darování, která dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, činila 1 914 000 Kč. Žalovaná v této souvislosti vznesla námitku započtení různých plateb, které ve prospěch žalobce činila. Ohledně nejvyšší částky 1,5 mil. Kč, kterou žalovaná takto uplatnila a kterou žalobci zapůjčila v roce 2005 (a to právě na pořízení předmětného domu v , jméno FO, ), soud prvního stupně sice konstatoval, že žalobce poskytnutí této částky nepopřel, avšak shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou právním zástupcem původního žalobce. Dle soudu vzhledem k tomu, že nebyla dohodnuta splatnost této půjčky, počala promlčecí doba běžet následující den, co dluh vznikl, tj. od 21.1.2005, a uplynula dne 21.1.2008. Na druhou stranu soud prvního stupně shledal důvodnou námitku žalované o započtení částky 765 959,20 Kč, kterou zaplatili , jméno FO, a , jméno FO, v rámci úhrady kupní ceny z prodeje předmětné nemovitosti přímo na účet zástavního věřitele k úhradě dluhu původního žalobce, a obdobně soud prvního stupně „započetl žalované částku 203 640 Kč uhrazenou žalovanou za účelem pořízení bydlení v , Anonymizováno, původnímu žalobci a jeho otci v souvislosti s prodejem nemovitosti.“ Další částky navržené žalovanou k zápočtu soud prvního stupně shledal z důvodu jejich nejisté a neurčité povahy k tomu nezpůsobilými. Nárok uplatněný žalobou (po jejím částečném zpětvzetí) tak byl shledán důvodným jen zčásti, zčásti pak byl zamítnut. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky byl odůvodněn s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř. „téměř shodným úspěchem ve věci“. Ve výrocích V. a VI. soud rozhodl o nákladech řízení státu, kdy s odkazem na § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni zaplatit jejich polovinu a druhou polovinu nákladů řízení státu vůči žalované nepřiznal s tím, že jsou u žalované pro její poměry dány důvody pro osvobození od soudních poplatků.5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala jak žalobkyně, tak žalovaná včasné odvolání.6. Žalobkyně brojila proti zamítavému výroku III. a nákladovým výrokům IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně zdůrazňovala své specifické postavení v řízení, kdy byla jmenována správcem pozůstalosti původního žalobce – zůstavitele , Jméno zůstevitele, . Měla za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku započtení částek vznesených v rámci procesní obrany žalované. Dle žalobkyně se měl soud zabývat předně otázkou, zda jsou žalovanou vznesené pohledávky započtení schopné. Poukázala na to, že předpokladem započtení pohledávek je jejich splatnost. V daném případě pak žádná z pohledávek, na které žalovaná při své obraně poukazovala, splatná nebyla. Dále poukazovala na to, že žalovaná při platbách dluhů původního žalobce plnila dobrovolně a ze svého, po zůstaviteli nikdy vrácení ani jedné z plateb nepožadovala. Z odůvodnění rozsudku nebylo dle žalobkyně zřejmé, proč soud shledal částky 765 959,20 Kč a 203 640 Kč schopné započtení, zda se zabýval otázkou jejich splatnosti, či vznesenou námitkou promlčení. Ve vztahu k nákladovému výroku V. žalobkyně připomínala, že je ze zákona osvobozena od placení soudních poplatků, a nadto i skutečnost, že v řízení vystupuje coby správce pozůstalosti, z úřední povinnosti, jsou důvodem pro neuložení povinnosti platit náklady vzniklé státu. Navrhovala změnu zamítavého výroku III. tak, že i v této části bude žalobě vyhověno, náhrada nákladů řízení (mezi účastníky) bude