11 CO 29/2022-440 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně určil, že žalobce je z titulu závěti ze dne 26. 4. 2011 dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum] (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení v částce 265 864,51 Kč (výrok II) a povinnost zaplatit náklady státu 1 695,45 Kč (výrok III). 2. V odůvodnění rozsudku soud prvého stupně dospěl k závěru, že zůstavitelka ke dni právního jednání dne 13. 2. 2019 trpěla duševní poruchou, v důsledku které u ní byla významně zhoršená rozumová a volní vyspělost, aby mohla řádně pochopit a ovládnout své právní jednání spočívající ve změně závěti. Nebyla tedy způsobilá k takovému právnímu jednání, kterým změnila svoji dřívější závěť ze dne 26. 4. 2011, a takové právní jednání posoudil soud prvého stupně podle § 581 o. z., jako neplatné. Z tohoto důvodu pak vyhověl žalobě a určil, že žalobce je z titulu dřívější závěti ze dne 26. 4. 2011 dědicem zůstavitelky. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a pro stanovení odměny za úkon právní služby vycházel z tarifní hodnoty 1 585 400 Kč (hodnota bytu zůstavitelky, který je předmětem dědictví). 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a vytkla soudu prvého stupně, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy navržené žalovanou, konkrétně pak výslech znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], psychiatra, k jehož odbornému vyjádření soud prvého stupně nepřihlížel a vycházel ze závěrů znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] a revizního znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení]. Dále namítala, že výslech sociální pracovnice [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která vyložila výsledky šetření, souvisejícího s žádostí zůstavitelky o příspěvek, byl zaměřen pouze na fyzické schopnosti zůstavitelky. Zůstavitelka podala žádost o příspěvek, a to opakovaně, byla si tedy vědoma, že v určitých hodnocených oblastech využívá pomoci třetích osob, jednala samostatně na základě vlastního rozhodnutí a posouzení svého stavu, který zcela odpovídal jejímu věku 92 let. Stalo se tak jen v řádech týdnů před sepisem závěti a zhruba tři měsíce před datem uvedeným na dopisu, který zaslala žalované. V těchto skutečnostech žalovaná shledává patrný rozpor mezi listinnými důkazy a jejich nedostatečné hodnocení soudem prvého stupně. Dále vytýká nesprávnost a neúplnost postupu znalců při zpracování znaleckého posudku, kdy oba znalci se omezili jen na své odborné závěry a nevypořádali se s tím, že zůstavitelka v rozmezí několika týdnů jednala se stejným záměrem, tj. učinila rozhodnutí změnit závěť, objednala se k notáři za účelem jejího sepsání ve formě notářského zápisu, kam se též dostavila, svou vůli projevila a v následujících týdnech ještě cítila potřebu toto své jednání odůvodnit, což učinila písemnou formou, tedy dopisem ze dne 6. 3. 2019. Pokud oba znalci vycházeli ze zdravotnické dokumentace, soud prvého stupně nevyslechl ošetřující lékařku zůstavitelky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přičemž její výslech mohl odstranit rozpor mezi zdravotnickou dokumentací a závěry v revizním posudku, přičemž poslední návštěva u ošetřující lékařky proběhla čtyři měsíce před úmrtím zůstavitelky. Dále žalovaná poukázala na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve vazbě na hodnocení důkazů, a vytkla soudu prvého stupně, že opomenul znalcům předložit usnesení v řízení o pozůstalosti ze dne 25. 10. 2019, obsahující soupis veškerých pořízení pro případ smrti, která zůstavitelka za svého života učinila. Dále poukázala na obsah výpovědí svědků, přičemž má za to, že jakákoliv občasná ztráta soustředěnosti logicky musí být přičítána požehnanému věku zůstavitelky, stejně jako nutnost činit si poznámky. Tato případná odchylka od normy nesvědčí o demenci zůstavitelky. K okolnostem sepisu posledního pořízení se měla vyjádřit rovněž notářka [anonymizováno] [příjmení], bez ohledu na závěry revizního znalce, že laik nemůže rozpoznat úbytek kognitivních funkcí. Zdravotní dokumentace neobsahuje údaje o existenci duševní poruchy. Žalovaná s ohledem na shora uvedené námitky považovala rozhodnutí soudu prvého stupně za nepřezkoumatelné. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, má za to, že mělo být aplikováno ust. § 150 o. s. ř., a to s ohledem na povahu a okolnosti sporu a i na důvody podílu třetí osoby na zahájení řízení. Navrhla, aby byly provedeny důkazy výslechem znalce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], výslechem notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a výslechem praktické lékařky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Domáhala se toho, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, resp. aby rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žaloba o určení dědického práva se zamítá a rozhodl o nákladech řízení. 4. Žalobce ve svém odvolání brojil proti výroku o nákladech řízení. Má za to, že soud prvého stupně určil odměnu nesprávně a nepřiznal celou řadu úkonů právní služby, které byly v průběhu řízení učiněny. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalovaná bude povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvého stupně v částce 499 911 Kč. 5. Ve vyjádření k odvolání žalované pak žalobce především poukázal na zásadu koncentrace řízení (ust. § 118b o. s. ř.), o níž bylo účastníkům poskytnuto poučení na konci prvního jednání dne 16. 7. 2020 a účastníci výslovně uvedli, že ve věci již nebudou navrhovat další důkazy. Žalovaná po tomto poučení výslech notářky a praktické lékařky k důkazu nenavrhla a neoznačila je ani do doby rozhodnutí soudu prvého stupně ve věci samé. Jediným důvodem, proč žalovaná tyto důkazy navrhuje, je dle názoru žalobce snaha přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci samé, a takový procesní postup není přípustný. Pokud jde o výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], občanský soudní řád rozlišuje důkazní prostředky: výslech svědka, odborné vyjádření orgánu veřejné moci a znalecký [anonymizováno] [příjmení] ve věci nezpracoval znalecký posudek, ale pouhé odborné vyjádření, které k důkazu provedeno bylo. V případě posouzení složitější odborné otázky soud nevychází z odborného vyjádření, nýbrž ze znaleckého posudku. V posuzované věci se jednalo o to, zda duševní poruchou trpěla osoba, která za svého života nebyla vyšetřována přímo psychiatrem, jedná se tedy nepochybně o otázku natolik složitou, že její zodpovězení zpracování znaleckého posudku přímo [anonymizováno] [příjmení] nemohl být ve věci vyslýchán coby znalec, když znalecký posudek nepodal, mohl být vyslechnut pouze jako svědek, avšak svědek je osoba, která má vypovídat o skutečnostech, která ona sama přímo vnímala svými smysly. Vzhledem k tomu, že [anonymizováno] [příjmení] nemohl podat soudu žádnou zprávu o skutečnostech, které on sám přímo vnímal, bylo namístě důkaz jeho výpovědí zamítnout nejen pro nadbytečnost, nýbrž i proto, že jeho svědecká výpověď nemůže nijak přispět k osvětlení skutkového stavu. Znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] nebyl zpochybněn žádnou odborně vzdělanou osobou, která by byla ochotna nést za své závěry příslušnou trestně právní odpovědnost. Soud vyslechl veškeré navržené svědky, z vlastní iniciativy vyslechl sociální pracovnici [anonymizováno] [příjmení], nechal zpracovat revizní znalecký posudek, přičemž reviznímu znalci výslovně uložil, aby si kromě jiného prostudoval i odborné vyjádření [anonymizováno] [příjmení]. Znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] i znalecký posudek [anonymizováno] [příjmení] jsou logicky a přesvědčivě odůvodněny, znalci v posudcích došli k totožnému závěru, při jednání adekvátně zodpověděli veškeré dotazy soudu i účastníků. Jejich argumentaci, jak dospěli k závěru o duševní poruše zůstavitelky, lze popsat jako bytelnou a vyčerpávající. Dále uvedl, že není pravdou, že by se hodnocení sociální pracovnice [příjmení] vztahovalo výhradně k fyzickým schopnostem zůstavitelky, ale naopak bylo zjištěno, že zůstavitelka mluvila občas mimo souvislost, vypadávala jí slova v přirozeném prostředí, a co se týká cizích osob, orientovala se pouze částečně. Nebyla schopna sdělit vlastní adresu ani osobu svého praktického lékaře, tedy základní údaje. Důkaz o tom, že by žalovaná figurovala v ostatních pořízeních pro případ smrti, v řízení proveden nebyl, ani nebyl navrhnut. Pokud jde o sepsání dopisu z 6. 3. 2019, k tomu nebylo vedeno žádné dokazování a není o něm nic známo. Dále se žalobce podrobně vyjádřil k některým skutečnostem zjištěným z výslechů svědků [příjmení] a [příjmení], jakož i k záznamu o sociálním šetření ze dne 17. 12. 2018. Rovněž znalec [příjmení] [příjmení] vysvětlil ve znaleckém posudku ve vztahu k těmto výpovědím tzv. fenomén sociální fasády, a i přes tato svědectví dospěli znalci k jednoznačnému závěru o středně těžké demenci zůstavitelky. Skutkový závěr o duševní poruše zůstavitelky byl v řízení jednoznačně prokázán, a to nezávisle vzniklými lékařskými zprávami a dalšími záznamy o jejím stavu, ze kterých coby podkladů čerpali dva soudní znalci, a dále i výpověďmi svědků [jméno], [jm