13 CO 278/2021-316 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal nemovitosti v k. ú. [obec], a to pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu [adresa], a dále pozemek parc. [číslo] – zahrada. Hodnota předmětných nemovitostí byla zjištěna znaleckým posudkem a byla mezi stranami nesporná v částce 2 005 000 Kč. Dále do výlučného vlastnictví žalobce přikázal movité věci, a to satelit v hodnotě 3 000 Kč, filtr na vodu značky Zepter v hodnotě 7 000 Kč a kombinovaný sporák MORA v hodnotě 500 Kč (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal osobní automobil Kia Cee Wagon v hodnotě 120 000 Kč, přívěsný vozík značka Agados v hodnotě 5 000 Kč, automatickou pračku Beco v hodnotě 2 000 Kč, myčku Siemens v hodnotě 1 500 Kč a mikrovlnnou troubu Whirlpool v hodnotě 350 Kč (výrok II). Ohledně nosiče kol a střešního boxu, motocyklu Honda XR 600, RZ [číslo pasu], lednice Whirlpool, televizního přístroje Samsung a motocyklu Suzuki řízení zastavil (výrok III). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované vypořádací podíl v částce 301 116 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV). Dále rozhodl o povinnosti žalované uhradit státem zálohované náklady řízení (výrok V). Právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal (výrok VI). 2. Žalovaná napadla rozsudek soudu prvního stupně v zákonné lhůtě odvoláním. Její odvolání směřovalo proti výroku IV rozsudku soudu prvního stupně. Nesouhlasila s výší vypořádacího podílu, namítala, že se nemůže dopočítat způsobu, jak ho soud prvního stupně stanovil, způsob výpočtu vypořádacího podílu je podle žalované nepřezkoumatelný. Požadovala změnu napadeného rozhodnutí tak, aby jí byl stanoven vyšší vypořádací podíl. Dále nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně zohlednil jako vnos žalobce do společného jmění manželů kupní cenu, kterou žalobce utržil za prodej nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví v k. ú. [obec]. Namítala, že tyto finanční prostředky se smísily s prostředky náležejícími do společného jmění manželů. Soudu prvního stupně vytýkala, že se danou skutečností nezabýval a neposuzoval, zda tyto prostředky byly odděleny či alespoň odlišně identifikovány od prostředků společného jmění manželů. Podle žalované neměla být žalobci započtena jako vnos do společného jmění úhrada nedoplatku společného úvěru účastníků u [právnická osoba], v částce 700 000 Kč, neboť tento závazek ke dni zániku manželství účastníků neexistoval, a neměl tudíž být předmětem vypořádání, resp. nebyl důvod zohledňovat ho při stanovení vypořádacího podílu. Konečně pak nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně poskytl žalobci k úhradě vypořádacího podílu prodlouženou pariční lhůtu v délce tří měsíců, když mezi účastníky byla od počátku shoda v tom, že ona o získání nemovitostí do svého vlastnictví neusiluje a tudíž žalobce věděl po dobu několika let trvajícího řízení, že jí bude muset vypořádací podíl uhradit. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že pokládá rozsudek soudu prvního stupně za přezkoumatelný. S námitkou, že se výlučné finanční prostředky žalobce smísily s prostředky patřícími do společného jmění manželů, nesouhlasil. Má za to, že z doložených listinných důkazů je jednoznačně zřejmé, z jakých zdrojů které částky pocházejí a o jaké finanční prostředky se jedná. Dále nesouhlasil ani s námitkou, že by neměl být zohledněn jeho vnos spočívající v doplacení společného úvěru účastníků u [právnická osoba] Namítal, že bez použití jeho výlučných finančních prostředků by účastníci dotčený závazek dosud spláceli. Má za to, že prodloužená pariční lhůta je soudy v obdobných řízeních pro zajištění financování vypořádacího podílu prostřednictvím bankovní instituce stanovována běžně. Délka řízení není zapříčiněna jeho zaviněním, a proto nevidí důvod, pro který by měla být soudem prvního stupně stanovená pariční lhůta zkracována v jeho neprospěch. Přestože ani podle žalobce soudem stanovený vypořádací podíl neodpovídá provedenému dokazování, navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), přihlédl k odvolání žalované i k vyjádření žalobce a poté, co za podmínek ust. § 213 o. s. ř. zopakoval a doplnil v níže uvedeném rozsahu dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. 5. Mezi stranami bylo nesporné, jaké movité a nemovité věci jsou předmětem vypořádání a ve vztahu k těmto hodnotám nebyl mezi účastníky spor ani o jejich ceně. Soud prvního stupně dospěl k odpovídajícímu závěru, že na základě vypořádání zaniklého společného jmění účastníků způsobem uvedeným ve výroku napadeného rozhodnutí se žalobci dostane majetkových hodnot v souhrnné částce 2 119 733 Kč (tj. nemovitost 2 005 000 Kč, movité věci 10 500 Kč a finanční prostředky ve výši 104 233 Kč) a žalované v hodnotě 186 181 Kč (tj. movité věci v hodnotě 128 850 Kč a finanční prostředky ve výši 57 331 Kč), tudíž celková hodnota vypořádávaného majetku činí 2 305 914 Kč. 6. Úvaha soudu prvního stupně o tom, že od takto zjištěné hodnoty vypořádávaného majetku je třeba odečíst vnosy účastníků z jejich výlučného majetku do společného jmění, odpovídá ust. § 742 odst. 1 písm. c) o. z. Odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně potud, že žalovaná vnosy ze svého výlučného majetku do společného jmění manželů neprokázala. Tvrdila, že jejím vnosem byly finanční prostředky v částce 100 000 Kč, které jí daroval otec, a byly vloženy do rekonstrukce nemovitosti účastníků v [obec]. Otec žalované slyšený jako svědek před soudem prvního stupně však tvrzení žalované o tom, že jí měl uvedenou částku darovat, nepotvrdil. Dále žalovaná tvrdila, že jejím vnosem do společného jmění manželů byly finanční prostředky z jejího stavebního spoření u [právnická osoba], kdy jí mělo být při ukončení spoření vyplaceno 45 000 Kč a ona z této částky měla uhradit 20 000 Kč za reservační poplatek na koupi rodinného domu účastníků v [obec]. Odvolací soud za podmínek ust. § 213 o. s. ř. zopakoval dokazování výpisem z účtu stavebního spoření žalované u [právnická osoba] a dospěl ke zjištění, že tento účet byl ukončen výplatou cílového vkladu v částce 50 591 Kč k datu 24. 10. 2007, avšak reservační poplatek v částce 20 000 Kč na účet příjemce [právnická osoba] byl podle pokladního dokladu předloženého žalovanou, uhrazen již 17. 10. 2007. Byly-li žalované tudíž úspory ze stavební spoření vyplaceny až poté, co byl reservační poplatek uhrazen, pak žalovaná tvrzený vnos neprokázala. Konfrontována s provedenými důkazy žalovaná před odvolacím soudem prohlásila, že dále na uplatnění předmětného vnosu netrvá. 7. Co se týče vnosů žalobce z jeho výlučného majetku do společného jmění manželů, bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce vynaložil na pořízení společných nemovitostí v k. ú. [obec] částku 51 830 Kč ze svých výlučných prostředků naspořených před manželstvím na stavebním spoření u [právnická osoba] Odvolací soud se dále ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně potud, že je namístě jako vnos žalobce zohlednit také úhradu zůstatku společného dluhu účastníků u [právnická osoba] v částce 700 000 Kč. Skutečnost, že byl žalobcem úvěr doplacen před zánikem manželství a dluh v tom důsledku ke dni zániku společného jmění manželů již neexistoval, není významná. Jednalo-li se o společný dluh účastníků, který byl součástí jejich společného jmění, o čemž nebylo mezi stranami sporu, pak uhradil-li žalobce tento dluh ze svých výlučných prostředků, má právo se vypořádání uvedené investice domáhat jako tzv. vnosu v režimu ust. § 742 odst. 2 o. z. 8. Odvolací soud poté, co zopakoval důkaz výpisem z účtu žalobce č. [bankovní účet] u [právnická osoba], dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že tvrzení žalobce o tom, že společný úvěr doplatil ze svých výlučných prostředků získaných prodejem nemovitostí v k. ú. [obec], jež mu daroval otec, tento výpis z účtu přesvědčivě prokazuje a současně vyvrací argumentaci žalované, že se prostředky, které žalobce získal prodejem nemovitostí v k. ú. [obec] smísily s prostředky náležejícími do společného jmění manželů tak, že je již nelze od sebe odlišit. Výpis z účtu žalobce dokládá, že finanční prostředky za prodej nemovitostí v k. ú. [obec] v částce 1 652 000 Kč byly žalobci na jeho účet připsány dne 20. 12. 2012. Před touto finanční transakcí bylo z jiných zdrojů na účtu žalobce toliko 12 568,74 Kč. Po připsání dané částky 1 652 000 Kč na účet žalobce byla na tento účet až do 29. 1. 2013, kdy měl žalobce uhradit zůstatek dluhu obou účastníků u [právnická osoba], poukázána jen jediná částka ve výši 15 511 Kč dne 23. 1. 2013. Žádná další platba, která by mohla být jako prostředek náležející do společného jmění manželů smísena s výlučnými prostředky na účtu žalobce získanými prodejem nemovitostí v k. ú. [obec] na účet připsána nebyla. Naopak z účtu bylo za období od 20. 12. 2012 do 29. 1. 2013 na různé platby vybráno 167 263,2