13 CO 311/2022-190 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem určil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], není otcem [jméno] [příjmení], narozené [datum], narozené z matky [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum] (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobkyni a) uložil povinnost zaplatit státu na náhradě státem zálohovaných nákladů znalečného částku 15 801,84 Kč (výrok III). 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně a) ve výrocích II a III o nákladech řízení v zákonné lhůtě odvoláním. Namítala, že měla procesní plný úspěch v řízení, a proto by jí měla být přiznána náhrada jeho nákladů. Ve vztahu k výroku o státem zálohovaných nákladech řízení vytýkala soudu prvního stupně, že nezohlednil pasivní přístup žalovaného k řízení, kdy neposkytoval součinnost soudní znalkyni a neúčastnil se většiny jednání. Žalovaný se mohl k soudu dostavit již v roce 2021, kdy soud ve věci poprvé rozhodoval a mohl se k otázce otcovství relevantně vyjádřit. Pak by nebylo nutné zpracování znaleckého posudku z oboru genetika. Žalovaný však to, že není otcem žalobkyně b) uvedl až po zpracování znaleckého posudku, kdy se poprvé k jednání jako účastník řízení dostavil. Žalovaný nejenže nebyl v řízení úspěšný, ale zcela jednoznačně svou pasivitou zavdal příčinu ke vzniku nákladů státu na zpracování znaleckého posudku. Soud z nesoučinnosti žalovaného dovodil, že žalovaný je pravděpodobně biologickým otcem žalobkyně b) a z tohoto důvodu se nedůvodně odmítá dostavit ke znalkyni. Okolnosti jeho laxního přístupu k soudu odůvodňují závěr o tom, že je namístě, aby byla žalovanému uložena povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni a) a nákladů státu. Navrhovala proto, aby odvolací soud výroky II a III rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů žalobkyni a dále mu uložil povinnost k náhradě státem zálohovaných nákladů řízení. 3. Vyjádření k odvolání nebylo podáno. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích dotčených odvoláním včetně předcházejícího řízení (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a aniž za podmínek ust. § 214 odst. 2 písm. e) nařizoval jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně a) je zčásti důvodné. 5. Závěr soud prvního stupně, že porušila-li žalobkyně a) ve vztahu k žalovanému povinnost manželské věrnosti, je povinna nahradit mu náklady řízení o popření otcovství, nemá oporu v ust. § 143 o. s. ř., které soud prvního stupně aplikoval. Při aplikaci ust. § 143 o. s. ř. je prostor toliko pro úvahu, zda je z procesního hlediska dána příčinná souvislost mezi chováním žalovaného a podáním žaloby. Otázka práv a povinností manželů podle zákona o rodině platného a účinného v době početí žalobkyně b) je v daném kontextu irelevantní. Odvolací soud je toho názoru, že v řešeném případě vzhledem k okolnostem nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vycházet z ust. § 143 o. s. ř. Základním východiskem při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení je hledisko procesního úspěchu ve věci (ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.). Poměřovat úspěch či neúspěch ve věci však nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, nýbrž je třeba jej posuzovat v širších souvislostech a zvažovat případné okolnosti hodné zvláštního zřetele. Za takovou okolnost pokládá odvolací soud v poměrech řešeného případu zjištění, že jak žalobkyně a), tak i žalovaný před zahájením řízení věděli, že žalovaný není biologickým otcem žalobkyně b), žalobu mohl podat každý z nich s předpokládaným shodným procesním výsledkem. Jedná se o případ, v rámci něhož ve své podstatě nelze bez dalšího určit vítěze a poraženého. Vzhledem k uvedenému se jeví odvolacímu soudu jako spravedlivé, aby s ohledem na uvedené okolnosti hodné zvláštního zřetele ve smyslu ust. § 150 o. s. ř. každý z účastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka. Odvolací soud proto za podmínek ust. § 219 o. s. ř. usnesení soudu prvního stupně ve výroku II jako věcně správné a zákonné potvrdil, byť z jiných důvodů, než ke kterým dospěl soud prvního stupně. 6. Z vyložených důvodů změnil odvolací soud podle ust. § 220 o. s. ř. analogicky také výrok soudu prvního stupně o náhradě státem zálohovaných nákladů znalečného a podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil povinnost k jejich úhradě žalovanému a žalobkyni a) rovným dílem, každému v rozsahu částky 7 900,92 Kč (15 801,84: 2). 7. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně v odvolacím řízení z kvantitativního hlediska byl shodný. Její odvolání do výroku II nebylo úspěšné, ale bylo (částečně) úspěšné do výroku III. Vzhledem k uvedenému odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.