13 CO 77/2022-111 — Krajský soud v Plzni

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 048 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 848 Kč jdoucím od 7. 3. 2019 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 6 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč jdoucím od 5. 3. 2019 do zaplacení (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 412,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok III). Výrok II, jímž byla zamítnuta žaloba pro zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím, byl postaven na závěru o neplatně dohodnuté smluvní pokutě, nebyla-li ujednána ve vztahu k porušení jakékoliv povinnosti žalované, ale pro případ jakéhokoliv předčasného ukončení dodávek elektřiny do odběrného místa. Takový způsob sjednání pokuty – podle soudu – není možný, a to tím spíše, jedná-li se o smlouvu spotřebitelskou, jak byla uzavřena v projednávaném případě. Podle přesvědčení soudu, pokud v ujednání o smluvní pokutě chybí jasné určení toho, za jaké porušení povinnosti náleží žalobkyni smluvní pokuta, nejde o platně sjednanou smluvní pokutu. Pokud byla žalobkyní dále žádána úhrada smluvních pokut v částkách po 200 Kč za každou vystavenou upomínku k úhradě dluhu žalovanou za odebranou a nezaplacenou elektřinu, přiznal soud prvního stupně k zaplacení toliko částku 200 Kč (za první upomínku) na smluvní pokutu uvedeného charakteru, neboť považoval opakované upomínání k témuž plnění za zneužití práva za účelem zvýšení zisku žalobkyně a takové jednání nemůže s odkazem na ust. § 8 občanského zákoníku požívat právní ochrany. Z uvedeného důvodu nebyla soudem přiznána žalobkyni smluvní pokuta v rozsahu 2 x 200 Kč za další dvě opakované upomínky. Nákladový výrok III vyšel z poměření úspěšnosti účastníků v řízení podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. 2. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas se zamítavým výrokem II a s nákladovým výrokem III rozsudku soudu prvního stupně. Měla za to, že posuzované smluvní pokuty byly dohodnuty řádně a v souladu se zákonem. Pokutou 6 000 Kč bylo sankcionováno porušení žalovanou sjednané povinnosti dodržet nasmlouvané období dodávky elektřiny, což žalovaná nesplnila, když v odběrném místě došlo k ukončení dodavatelského vztahu mezi ní a žalobkyní, z důvodu změny dodavatele elektrické energie do odběrného místa, vyvolané žalovanou. Z hlediska úvahy o platnosti této smluvní pokuty odkázala žalobkyně na článek IV, odstavec 2, písmeno d) obchodních podmínek, podle něhož„ je zákazník povinen zaplatit dodavateli smluvní pokutu 6 000 Kč za každé předčasné ukončení jednotlivé odběrné místo“. Odběrné místo je předčasně ukončeno tehdy, pokud není dodrženo sjednané období dodávky elektřiny či plynu do odběrného místa. V posuzované věci bylo odběrné období ujednáno od 2. 7. 2018 do 31. 12. 2019 a postupem žalované byla ukončena dodávka elektřiny ke dni 28. 8. 2018. Za daného stavu náleží žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty v požadované výši 6 000 Kč. Pokud se soud neztotožnil s předestřenou argumentací, bylo možno přiznat žalobkyni předmětnou částku z právního titulu ujednané náhrady odstupného či z titulu nepojmenované smluvní klauzule. Měl-li soud prvního stupně za to, že v obchodních podmínkách absentuje jednoznačné vymezení porušované povinnosti, zakládající nárok na smluvní pokutu, měl projednávaný nárok posoudit podle výše uvedených právních institutů. Za nesprávný považovala žalobkyně také závěr soudu o nemožnosti přiznání jí náhrady dalších dvou smluvních pokut po 200 Kč za opakované upomínání žalované k úhradě dluhu za odebranou elektřinu. Upomínáním žalované nesledovala žalobkyně nějaké„ zvýšení zisku“, ale vedení dlužníka mimosoudní cestou ke splnění platební povinnosti, k níž se žalovaná smluvně zavázala, což v konečném důsledku mělo zabránit vzniku tohoto soudního sporu. Tři upomínky, provedené žalobkyní v dostatečném časovém odstupu, a smluvní pokuta 200 Kč za každou z nich, nepředstavují zneužití práva ze smlouvy v neprospěch žalované, jakož nejsou nepřiměřené smyslu a účelu, které lze od jejich použití očekávat. S uvedenou argumentací navrhla žalobkyně změnu odvoláním napadených výroků tak, že odvolací soud jí přizná náhradu smluvní pokuty v další (zamítnuté) částce 6 400 Kč s příslušenstvím a plnou náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně. Spolu s úspěchem v odvolacím řízení, požádala žalobkyně rovněž o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. 3. K odvolání nebylo podáno vyjádření. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v části odvoláním napadené (ust. § 212, § 212a o. s. ř.) a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované, jež se nedostavila k nařízenému jednání, ačkoliv byla řádně obeslána na adresu pro doručování ([obec], [ulice a číslo]) ve smyslu ust. § 46b písm. a) o. s. ř., jíž je adresa jejího místa trvalého pobytu, evidovaná v centrální evidenci obyvatel, ve spojení s ust. § 50 odst. 1, 2 o. s. ř., když následně bylo předvolání k jednání odvolacího soudu pro žalovanou vyvěšeno na úřední desce soudu. 5. Předmětem odvolacího řízení zůstala soudem prvního stupně zamítnutá část nároku na zaplacení smluvní pokuty 6 000 Kč s příslušenstvím podle článku IV, odst. 2, písm. d) a na zaplacení smluvní pokuty 400 Kč (2 x 200 Kč) podle článku IV, odst. 2, písm. a) obchodních podmínek sjednaných účastníky řízení spolu se smlouvou hlavní na dodávku elektrické energie, jejíž nedílnou součástí se tyto obchodní podmínky staly. 6. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Podle ust. § 1799 občanského zákoníku, doložka ve smlouvě uzavřené adhézním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. 8. Podle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle ust. § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného. 10. Z obsahu spisu se podává, že mezi účastníky byla dne 20. 3. 2018 uzavřena písemná smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítě NN [číslo] jejíž nedílnou součástí účastníci učinili také obchodní podmínky sdružených služeb dodávky elektrické energie a zemního plynu. Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], včetně zajištění distribučních a souvisejících služeb. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit žalobkyni za dodávku elektřiny dohodnutou cenu podle ceníku žalobkyně, jak byl platný v době odběru elektřiny, a dále za distribuční a související služby cenu regulovanou cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu platnými v době odběru. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do posledního dne roku následujícího po roce, v němž byla zahájena dodávka elektřiny (2. 7. 2018) do sjednaného odběrného místa, tj. do 31. 12. 2019. 11. Žalobkyně v době uzavření smlouvy byla licencovaným obchodníkem s elektřinou a plynem, přičemž s ohledem na obsah sjednané smlouvy, lze ji považovat za smlouvu spotřebitelskou. 12. Pro spotřebitelské smlouvy pak zákon vyžaduje větší právní ochranu spotřebitele, k níž dřívější ustálená soudní judikatura přiřazovala požadavek, aby v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nebyla zásadně součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž byla včleněna do samotné spotřebitelské smlouvy, tj. do listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 či rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 ICdo 86/2015 ze dne 28. 2. 2017 či sp. zn. 33 Cdo 961/2017 ze dne 25. 4. 2018). Soudní praxe při formulování těchto závěrů vycházela především z té skutečnosti, že v obchodních podmínkách se přepisovala ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, přičemž do nich zpracovatel smlouvy často zapracovával nepřehledně, formulačně složitě (případně malým písmem) ujednání pro spotřebitele nevýhodná, se záměrem, že mohou uniknout pozornosti spotřebitele (například ujednání o smluvní pokutě, o rozhodčí doložce), a hlavní smlouva na ně mnohdy jen odkazovala, aniž by byl spotřebitel před uzavřením této smlouvy na ně upozorněn, respektive byl s u