14 CO 70/2021-609 — Krajský soud v Plzni

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl tak, že žalobu na určení, že smlouva o převodu podílu ve výši 50 % na základním kapitálu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO], uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou s účinností k 10. 9. 2014 je vůči žalobci neúčinná a že kupní smlouva ze dne 18. 11. 2015 uzavřená mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] a žalovanou jako kupující k bytu [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa] a pozemku parc. [číslo] spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku ve výši [číslo], se spoluvlastnickým podílem o velikosti 1/7 na garáži [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku ve výši [číslo] a spoluvlastnickým podílem o velikosti [číslo] na pozemkové parcele [číslo] nemovitosti v k. ú. [obec], obec i okres [okres], jsou vůči žalobci neúčinné, zamítl (výroky I, II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 490 001,60 Kč (výrok III). 2. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jde-li o smlouvu o převodu obchodního podílu, nelze vyslovit její neúčinnost vůči žalobci, neboť dlužníkem žalobce není žalovaná, ale [anonymizována dvě slova], nejedná se tedy o zkracující právní jednání žalované jako dlužníka. Pokud jde o kupní smlouvu, pohledávka žalobce není vykonatelná podle českého práva, tudíž není splněna podmínka vyslovení relativní neúčinnosti. Blízký vztah mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou nebyl předloženými důkazy prokázán, byť svědek připustil do roku 2010 soužití se žalovanou. Žalovaná o svědkových dluzích neměla žádnou povědomost. Vedení exekuce na území České republiky vůči svědkovi bylo odmítnuto, neboť se jedná o nevykonatelnou pohledávku. Za rozhodující považoval soud prvního stupně i tu skutečnost, že došlo k zániku pohledávky žalobce za svědkem [příjmení], a to proto, že svědek byl rozhodnutím [anonymizováno] arbitrážního soudu v insolvenčním řízení osvobozen od povinnosti platit dluhy věřitelů. Pohledávka žalobce je tedy nevykonatelná. I z rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu vyplývá, že žalovaná nenese za závazky svědka [příjmení] žádnou odpovědnost. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a náklady řízení přiznal žalované podle jejího vyúčtování. 3. Žalobce se proti rozsudku včas odvolal. V odvolání poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 830/2006 s tím, že žaloba může být úspěšná tehdy, byla-li podána vůči osobě, s níž nebo v jejíž prospěch byl právní úkon učiněn. Proto závěr soudu prvního stupně, že nelze vyslovit neúčinnost smlouvy o převodu podílu ve výši 50 % na základním kapitálu společnosti, když dlužníkem není žalovaná, ale [anonymizována dvě slova] je nesprávná. Nesprávný je rovněž závěr o tom, že svědek [příjmení] byl osvobozen od povinnosti platit dluhy věřitelů, neboť protože dvoustranná smlouva mezi ČR a [země] neupravuje uznání a výkon rozhodnutí v úpadkových věcech, je třeba postupovat podle zákona o mezinárodním právu soukromém. Ani z § 589 odst. 1 OZ nevyplývá, že pohledávka by měla být vykonatelná podle českého práva. Podle názoru žalobce lze namítat relativní neúčinnost i v případě existence vykonatelné pohledávky podle práva cizího. Řízení o vykonatelnosti pohledávky nebylo skončeno, a to proto, že řízení o uznání výkonného listu vedené před Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. 31 Nc 12/2019 bylo odmítnuto a nové řízení o uznání je nyní vedeno u téhož soudu pod sp. zn. 5 Nc 1/2020. V této souvislosti žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2285/2000, podle kterého byl v případě vedení řízení o existenci pohledávky shledán důvod pro přerušení řízení o odpůrčí žalobě. Žalovaná byla účastníkem soudního řízení v [země] o zaplacení 700 000 USD, věděla tedy o dluhu, bezprostředně po rozhodnutí [anonymizováno] soudu uzavřela smlouvu o převodu obchodního podílu. Zde byla sjednána cena 4 000 000 Kč, avšak bez stanovení toho, jak bude tato částka uhrazena, což je v příkrém rozporu s běžnou praxí. Navíc žalované bylo známo, že společnost je předlužena a obchodní podíl nemůže mít dohodnutou hodnotu. Následně žalovaná uzavřela s [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizováno] smlouvu o koupi nemovitosti za cenu 3 000 000 Kč, kterou tato společnost v roce 2008 získala za 8 000 000 Kč. Byť byl předložen znalecký posudek, ten nereflektuje tržní cenu. Jednalo se tedy o převody se zřejmou snahou zbavit se majetku. Soud prvního stupně dospěl rovněž k nesprávným skutkovým závěrům, pokud uzavřel, že žalobcem předložená fotodokumentace není datována. Žalobce nesouhlasil ani s výší přiznané náhrady nákladů řízení, neboť soud prvního stupně nevysvětlil, jak ji vypočetl. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že bude žalobě v plném rozsahu vyhověno. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že zkoumání vzájemnosti v úpadkových věcech je pro posouzení sporu nerozhodné. Pokud ztratila pohledávka věřitele vykonatelnost podle práva státu, který tuto pohledávku„ učinil“ exekučním titulem, ztrácí taková pohledávka svojí vykonatelnost univerzálně, tedy ve vztahu ke všem státům. Fotografie sice datum obsahují, to může být však jak datum jejich pořízení, tak vyvolání, případně datum jiné. Žalovaná nevěděla nic o dluzích svědka [příjmení], řádně uzavřela smlouvu o převodu podílu, ta obsahuje všechny informace o vyplacení peněz za jeho prodej. K prodeji přistoupil pan [příjmení] proto, aby mohl splatit dluh žalobci. Ani tvrzení žalobce o vědomosti žalované o předlužení [právnická osoba] [anonymizována tři slova] nemá oporu v provedeném dokazování, navíc tím žalobce sám deklaruje zbytečnost podané žaloby. Uvedené převody nebyly motivovány snahou zbavit pana [příjmení] majetku z důvodu snahy o prohlášení jeho insolvence, neboť zákon o bankrotu fyzických osob v [země] vstoupil v platnost až 1. 10. 2015. Blízký vztah mezi panem [příjmení] a žalovanou nebyl v řízení prokázán. Prokázáno bylo pouze to, že jsou rodiči dvou dcer a jejich vztah skončil v roce 2010. Se závěrem soudu prvního stupně, že není dána pasivní věcná legitimace na vyslovení relativní neúčinnosti kupní smlouvy, se žalovaná ztotožňuje, když judikaturní výklad žalobce je nesprávný. Nejednalo se o právní jednání mezi panem [příjmení] a žalovanou. Zcela správný je závěr o zániku pohledávky. Žalobce nedisponuje vykonatelnou pohledávkou, což je podmínkou vyslovení relativní účinnosti právního jednání. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek prvního stupně potvrdil. 5. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce vedl u soudu v [anonymizována dvě slova] obvodní soud) řízení proti žalované a [anonymizována dvě slova] o zaplacení částky 700 000 USD s příslušenstvím. Rozsudkem tamního soudu z 27. 8. 2014 bylo [jméno] [příjmení] uloženo zaplatit žalobci 582 183 USD, 10 000 RUB jako příslušenství a 60 200 RUB jako náklady na vrácení správního poplatku; proti žalované byl návrh zamítnut. O odvolání proti rozsudku rozhodoval [anonymizováno] městský soud, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (rozsudkem z 14. 1. 2015). Dále ze skutkových zjištění vyplývá, že 2. 9. 2014 [anonymizována dvě slova] jako převodce a žalovaná jako nabyvatel uzavřeli smlouvu o převodu podílu ve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kterou [anonymizována dvě slova] převedl celý svůj podíl o velikosti 50 % s vkladem do základního kapitálu ve výši 100 000 Kč na nabyvatele (žalovanou) za 4 000 000 Kč. Dne 18. 11. 2015 [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, kterou obchodní společnost prodala žalované nemovitosti v k. ú. [okres] (byt, spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku, jednu ideální sedminu garáže se spoluvlastnickým podílem) za kupní cenu ve výši 3 030 550 Kč. [anonymizována dvě slova] byl v [země] uznán insolventním (rozhodnutí arbitrážního soudu [územní celek] z 13. 3. 2018), následně bylo insolvenční řízení skončeno a [anonymizována dvě slova] byl zproštěn dalšího plnění nároků věřitelů, resp. bylo rozhodnuto, že„ nároky věřitelů neuspokojené z důvodu nedostatečnosti majetku občana jsou považovány za umořené“ (rozhodnutí arbitrážního soudu [územní celek] z 28. 6. 2019). Rozhodnutím téhož soudu byla mezitím (11. 2. 2019) zamítnuta žádost žalobce„ o obnovení zmeškané lhůty pro uplatnění nároku na zápis do registru pohledávek věřitelů dlužníka [anonymizována dvě slova]“ 6. Vzhledem k tomu, že ve věci je přítomen cizí prvek, neboť věřitel, dlužník a osoba, která měla mít z odporovaných právních úkonů prospěch, mají obvyklé bydliště na území různých států, řešil odvolací soud otázku pravomoci českých soudů ve věci jednat a rozhodnout, a otázku práva, které bude při posuzování věci použito. Soud prvního stupně se těmito otázkami nezabýval, resp. pokud ano, z obsahu rozsudku to není zřejmé. 7. Podle § 6 odst. 1 z