18 CO 141/2022-96 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem prvoinstanční soud uložil žalovanému povinnost hradit žalobci výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně od března 2020 do března 2022 (výrok I). Vyčíslil dluh na výživném za období od března 2020 do března 2022 ve výši 87 500 Kč a uložil žalovanému povinnost uhradit ho v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, za který je splátka hrazena (výrok II). Žalovanému dále uložil povinnost hradit žalobci výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně od dubna 2022, a to do každého 20. dne v měsíci s účinností od právní moci rozsudku (výrok III). Ohledně výživného ve výši 6 200 Kč od března 2020 do března 2022, a dále o výživné ve výši 5 200 Kč od dubna 2022, byla žaloba zamítnuta (výrok IV). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Žádnému z účastníků soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Soud dospěl k závěru, že v případě žalobce se ještě nejedná o zbytečné prodlužování doby studia, když v průběhu několika málo let třikrát změnil předmět svého studia a že je v zájmu nejen jeho, ale i celé společnosti, aby dosáhl alespoň středního vzdělání. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, namítaje, že soud prvního stupně dostatečně neprozkoumal oprávněnost požadavku žalobce, ač žalobce tvrdí, že stále a soustavně studuje, kdy se tímto studiem připravuje na své budoucí povolání. Dle názoru žalovaného se v tomto případě jedná o dospělého dvacetiletého muže, který sice studuje, ale jeho studium nevykazuje známky kontinuity, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalobce studuje již třetí obor střední školy, kdy nejprve studoval v oboru IT, následně se učil elektrikářem a v současné době přešel do odvětví gastronomie. Žádný z těchto tří oborů zatím úspěšně nedostudoval. Podle žalovaného se v tomto konkrétním případě nejedná o studium, které nese znaky soustavnosti a cílevědomosti, a to vzhledem ke skutečnosti, že studium žalobce má spíše sestupnou tendenci. Žalobce za posledních 5 let„ vystřídal“ tři různé studijní obory, ale žádný z těchto oborů úspěšně nedokončil. Dle názoru žalovaného povinnost hradit výživné žalobci z jeho strany v tomto konkrétním případě není dána. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud sám změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. 3. K odvolání žalovaného odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 28 zákona o zvláštních řízeních soudních. Přihlédl k námitkám obsažených v odvolání žalovaného a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen částečně. 4. Předně je třeba uvést, že výrok IV nebyl odvolání napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) 5. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 téhož zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 6. Trvání vyživovací povinnost není závislé ani na dosažení zletilosti, ani na dosažení jiné věkové hranice. Faktory, které ovlivňují rozsah vyživovací povinnosti, jsou uvedeny v § 913 občanského zákoníku, podle něhož pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i možnosti, schopnosti a majetkové poměry povinného. 7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný otcovství k žalobci uznal a dobrovolně, na základě ústní dohody, na žalobce hradil výživné ve výši 160 € do měsíce února 2020, kdy žalobce dosáhl zletilosti. Od té doby žalovaný žalobci žádné výživné neposkytl. Žalobce od září 2017 studoval na [anonymizováno 6 slov] [obec], příspěvková organizace, učební obor s maturitou, avšak učební osnovy pro něj byly nezvládnutelné, a proto ve školním roce 2020 2021 přešel na učební obor bez maturity – elektrikář, a to zpětně od 1. ročníku. Dle potvrzení [ulice] [anonymizována dvě slova] [obec], příspěvková organizace, byl žalobce od 17. 5. 2021 žákem 1. třídy v oboru vzdělávání: kuchař – číšník, a to denní formou. Na základě rozhodnutí této školy ze dne 8. 7. 2021 bylo žalobci povoleno opakování prvního ročníku oboru vzdělávání kuchař – číšník od 1. 9. 2021, tj. ve školním roce 2021 2022. Jedná se o tříletý učební obor, který bude zakončen složením učňovské zkoušky. Žalovaný se s žalobcem nestýkal, neměl o něj zájem. Žalovaný byl od 11. 5. 2020 do 30. 11. 2020 zaměstnán s průměrným příjmem 1 500 € měsíčně. Od prosince 2020 pobíral nemocenské dávky ve výši 936,90 €, dále mu byla vyplacena částka 402 € za období od 29. 6. 2021 do 13. 7. 2021 Náklady na bydlení činí 240 € měsíčně. Žalovaný nemá žádnou další vyživovací povinnost. Dle názoru odvolacího soudu lze u žalobce považovat za přípravu na budoucí povolání a neschopnost sám se živit dobu, po kterou studoval na [anonymizováno 6 slov] [obec], příspěvková organizace, tedy dobu od září 2017 do dubna 2021. V květnu 2021 přešel žalobce na učební obor kuchař – číšník na [ulice] [anonymizována dvě slova] v [obec] a tento obor již nelze považovat za přípravu na další povolání, neboť nenavazuje na jeho předchozí studium. Vzhledem k tomu, že žalovaný hradil žalobci výživné pouze do února 2020, byla žalovanému uložena povinnost hradit výživné žalobci za měsíce březen 2020 až duben 2021 ve výši 3 500 Kč měsíčně, když stanovená výše výživného odpovídá kritériím ustanovení § 913 a § 915 občanského zákoníku, tj. odůvodněným potřebám žalobce a jeho majetkovým poměrům, jakož i schopnosti, možnosti a majetkovým poměrům žalovaného, jakož i tomu, že životní úroveň dítěte má zásadní shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Žalovanému tak byla uložena povinnost zaplatit žalobci výživné za 14 měsíců po 3 500 Kč měsíčně, tj. celkem 49 000 Kč. K jeho zaplacení byla žalovanému poskytnuta delší, a to šestiměsíční lhůta. Ve zbytku byl návrh žalobce zamítnut. 8. S ohledem na výše uvedené odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. 9. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 o. s. ř. tak, že na jejich náhradu nemá žádný z účastníků právo, když oba účastníci byli v řízení pouze částečně úspěšní.