18 CO 251/2021-138 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 17 510 Kč s příslušenstvím (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 130,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok II). Vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení došlo k uzavření smlouvy [číslo] na základě které byl do vlastnictví žalované převeden pozemek par. [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek]. Žalovaná uhradila kupní cenu stanovenou v kupní smlouvě před podpisem smlouvy. Účastníci nezpochybňují pravost a platnost kupní smlouvy. Strany smluv pak jsou povinny se smlouvou řídit, a to bez ohledu na následné zjištění žalobce – převádějícího, že ujednaná cena předmětných pozemků byla nižší, než byla v místě a čase cena obvyklá. Žalovaná měla legitimní očekávání, že předmětná smlouva je platná, a že ujednání v ní obsažená jsou neměnná. Je tak namístě ochrana dobré víry žalované. Odhlédnout nelze ani od obecné civilní zásady, že smlouvy se mají dodržovat. Žalobce tvrdí, že došlo k nesprávnému ocenění pozemku. Žalobce byl povinen převést pozemek na uživatele, tj. žalovanou, za cenu obvyklou. V posuzované věci obvyklá cena byla stanovena jako obvyklá cena tržní v místě a čase a jako taková se stala smluvním ujednáním o ceně v předmětné kupní smlouvě. Na stanovení ceny znaleckým posudkem nemůže mít vliv následně vyhotovený nový znalecký posudek na ocenění předmětné nemovitosti. O sjednané kupní ceně nebyl důvod pochybovat. Bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec žádný právní titul není dán, nebo původní právní titulu odpadl. Je tak zřejmé, že žalovaná žádné bezdůvodné obohacení v dané věci nezískala. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl v něm, že zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí spočívá v tom, že soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, pokud vychází z toho, že„ bezdůvodné obohacení lze získat jen tam, kde vůbec žádný právní titulu není dán, nebo původní právní titulu odpadl“. Zásadní pro posouzení věci je to, že v případě smluv uzavřených mezi SPÚ a uživateli pozemku v zahrádkové osadě v režimu nárokového převodu podle § 10 odst. 3, resp. § 10b zákona č. 503/2012 Sb. nešlo o projev svobodné vůle smluvních stran, nýbrž byla realizována zákonem stanovená povinnost převést na uživatele pozemku v zahrádkové osadě pozemky za cenu obvyklou ve smyslu § 2 zákona č. 151/1997 Sb. Nejde o případ, kdy by bylo na úvaze SPÚ, resp. žalobce, zda a za jakých cenových podmínek bude převod realizovat, zákon mu nedává možnost realizovat převod za dohodnutou cenu. Poukázal na celkem jednotnou judikaturu k této problematice, když je dlouhodobě opakován názor, že smlouvy, kterými převádí Pozemkový fond pozemky v režimu nárokového převodu, nejsou projevem svobodné vůle smluvních stran, nýbrž jejich prostřednictvím byla realizována zákonem stanovená povinnost převést pozemky za zákonem stanovených podmínek zákonem stanoveným subjektům. Pokud došlo v souzených případech k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné, učinil tak převádějící subjekt mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. K vydání je legitimován ten, kdo se obohatil, nikoliv znalec, který pochybil při zpracování znaleckého posudku. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobnímu návrhu vyhověl. 3. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a aniž by musel nařizovat odvolací jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolán není důvodné. 5. V posuzované věci žalobce převedl na žalovanou předmětný pozemek kupní smlouvou ze dne 7. 12. 2016, uzavřenou podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. o státním pozemkovém úřadu. Žalobce se domáhá zaplacení částky 17 510 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi kupní cenou, za kterou byly pozemky žalované prodány a mezi kupní cenou, která byla stanovena na základě později zpracovaného znaleckého posudku [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], když cena byla stanovena ve výši 21 710 Kč. 6. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb. pokud tento zákon nestanoví jinak, převádí se pozemky, s nimiž je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit, úplatně, a to za cenu obvyklou. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku, majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popř. obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, ani vliv zvláštní obliby. Mimořádnými okolnostmi trhu se rozumí např. stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, důsledky přírodních či jiných kalamit. Osobními poměry se rozumí zejména vztahy majetkové, rodinné nebo jiné osobní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Zvláštní oblibou se rozumí zvláštní hodnota přikládána majetku nebo službě, vyplývající z osobního vztahu k nim. Obvyklá cena vyjadřuje hodnotu věci a určí se porovnáním. 7. V projednávané věci byla kupní cena stanovená na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], přičemž objednávku tohoto posudku učinil žalobce, který rovněž koncipoval kupní smlouvu ze dne 7. 12. 2016. Obvyklá cena předmětného pozemku, jež byla stanovena tímto znaleckým posudkem, byla následně mezi účastníky sjednána v kupní smlouvě, jako cena kupní. Okamžikem podpisu se smlouva stala závaznou pro obě smluvní strany. 8. Samotný zákon o oceňování majetku (zákon č. 151/1997 Sb.) nestanoví konkrétní postup, jakým je žalobce v tomto případě povinen postupovat, a pokud byla cena obvyklá určována znaleckým posudkem, nedošlo při procesu uzavírání kupní smlouvy ze strany státu k porušení právních předpisů takovým způsobem, aby toto způsobovalo neplatnost ať již celé smlouvy, či její části týkající se stanovení kupní ceny. Pokud žalobce později s takto určenou cenou předmětného pozemku nesouhlasil, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalované, neboť bylo na žalobci, aby cenu řádně zjistil. Prvoinstanční soud správně poukázal na to, že je třeba vycházet ze zásady, že smlouvy se mají dodržovat (pacta sunt servanda). Jak prvoinstanční soud dále správně uvedl v odůvodnění rozsudku, ke znakům právního státu a mezi jeho základní principy neoddělitelně patří zásada právní jistoty. Žalovaná jako běžný občan uzavřela kupní smlouvu se státem a měla by tedy být dána právní jistota občanů, spočívající v tom, že stát postupuje v souladu se zákony. Lze navíc pouze spekulovat, zda by žalovaná při uzavírání kupní smlouvy vůbec akceptovala kupní cenu 5 x vyšší a zda by za těchto jiných podmínek kupní smlouva byla uzavřena. 9. Snad pro úplnost je třeba uvést, že i odvolací soud považuje odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, za nepřípadný, neboť tímto rozsudkem Nejvyšší soud řešil oceňování náhradních pozemků převáděných oprávněným osobám podle příslušných předpisů zákona o půdě, když pozemky měly být oceňovány způsobem v zákoně konkrétně vymezeným. 10. Vzhledem k shora uvedeným skutečnostem odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, podle § 219 o. s. ř., a to včetně zákonu odpovídajícímu výroku o nákladech řízení. 11. Žalovaný byl úspěšný i v odvolacím řízení, a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za 1 úkon právní služby ve výši 1 820 Kč, 1 režijní paušál 300 Kč, s připočtením 21 % DPH ze součtu výše uvedených částek.