25 CO 14/2022-326 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 40 459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 22. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zároveň byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení 46 134 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení částku 1 986,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ustanovení § 2924 občanského zákoníku tak, že žalovaný způsobil žalobci škodu svou provozní činností, když v roce 2016 vyprodukoval do ovzduší 261,878 tun oxidu síry a 91,282 tun oxidu dusíku a tyto emise negativně působí na lesní porosty a pozemky. Předpoklady k náhradě škody jsou dány, neboť škoda a příčinná souvislost mezi vznikem škody a provozní činností žalovaného byla prokázána. Žalovanému se nepodařilo své odpovědnosti zprostit. V řízení bylo provedeno dostatečné množství důkazů pro závěr o výši škody, která byla stanovena postupem dle ustanovení § 136 o. s. ř. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalovaného o nedostatečném prokázání aktivní věcné legitimace, když lesní správy spravující předmětné porostní skupiny byly vymezeny ve znaleckém posudku RNDr. [příjmení]. Rovněž námitka promlčení uplatněná žalovanou, je námitkou lichou, neboť žalobce se dozvěděl o rozsahu vypuštěných emisí ze zprávy [anonymizována tři slova] dne 8. 12. 2017 a rozpočet škody učiněný RNDr. [příjmení] převzal 10. 10. 2018. Žaloba byla podána včas. 2. Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí odkazuje na ustálenou rozhodovací praxi a bohatou judikaturu v obdobných věcech a poukazuje i na zásadu legitimního očekávání předvídatelného rozhodnutí sporu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný včasným odvoláním, v němž namítl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když zamítl řadu důkazních návrhů žalovaného, aniž by se s tímto svým postupem v rozsudku dostatečným způsobem vypořádal. Pro rozhodnutí v dané věci považuje za zásadní výslech RNDr. [příjmení], jímž byly vyvráceny závěry soudů nalézacích, jakož i Nejvyššího soudu ČR o skutečnostech, na nichž byla rozhodnutí postavena. Znalec [příjmení] ve své svědecké výpovědi jednoznačně vypověděl, že neprovedl žádná šetření ani zjišťování týkající se výše škody, ani příčinné souvislosti mezi vznikem škody a provozní činností žalovaného. Jeho znalecký posudek tak není důkazem o výši škody ani o existenci příčinné souvislosti mezi následkem a porušením povinnosti u žádného z označených typů škod. I v tomto směru je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním z 28. 1. 2022. Poukázal, že žalobce nikdy netvrdil, že RNDr. [příjmení] určoval výši škody na lesních porostech. Určení škody vychází z evidence žalobce a základní normou pro vyčíslení škody je vyhláška č. 55/1999 Sb. Znalec [příjmení] [příjmení] pouze provedl rozpočet celkové imisní škody ve výši 43 620 427 Kč na jednotlivé emitenty. Pokud se v rozhodnutí soudu prvního stupně uvádí, že výše škody byla převzata ze znaleckého posudku, je tím určen podíl žalovaného na vzniklé škodě. Vztah příčinné souvislosti mezi provozní činností spojenou s vypouštěním škodlivých exhalací do ovzduší a škodou na lesních porostech je dán. Vstupní údaje pro výpočet škody žalobce v řízení předložil. Žalobce dále poukazuje na judikatorní závěry Nejvyššího soudu, podle kterého platí, že k poškozování lesních projektů imisemi dochází již řadu let. S ohledem na vědecké poznatky o působení exhalací na lesní porosty nelze za událost, z níž škoda opakovaným poškozováním vznikla, považovat každodenní působení exhalací, nýbrž výsledek tohoto působení za určitý časový úsek. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno. 5. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2020 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 40 459 Kč z titulu náhrady škody, kterou způsobil žalobci žalovaný svojí provozní činnosti, když v roce 2016 vypustil do ovzduší 261,878 tun oxidu síry a 91,282 tun oxidu dusíku a důsledkem toho byla škoda na lesních porostech ve vlastnictví státu, k nimž má žalobce právo hospodaření. Jedná se o škodu spočívající ve snížení přírůstku lesního porostu v rozsahu 4 816 Kč (kyselé dispozice zpomalí růst), ve snížení produkce 23 256 Kč (lze pěstovat jen některé druhy dřevin) a mimořádných a nákladově náročných opatření (hnojení a rekonstrukce) ve výši 12 387 Kč, přičemž vznik škody je v příčinné souvislosti s provozní činností žalovaného. 7. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Vznesl námitku promlčení uplatněného nároku s tvrzením, že o škodě a škůdci žalobce věděl již 1. 1. 2017, tedy byla-li žaloba podána dne 20. 3. 2020, byl nárok uplatněn opožděně. Žalobce neprokázal aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby, když neprokázal vlastnictví státu k lesním porostům ani právo hospodaření tak, jak tvrdil. Následně žalovaný odsouhlasil provedení důkazu o vlastnictví a právu hospodaření na reprezentativním vzorku, a to na [ulice] [anonymizována dvě slova]. Tvrzení o škodě považuje žalovaný za nedostatečné, když nebylo konkrétně stanoveno, kdy, kde a v jaké výši došlo ke škodám v jednotlivých typech označených škod, tj. jaké bylo konkrétní snížení přírůstku, snížení produkce a jaká byla mimořádná opatření. Předpoklady k náhradě škody nejsou dány, neboť existence škody nebyla prokázána. RNDr. [příjmení] nevedl šetření a zjišťování ke škodě, ani k příčinné souvislosti, provedl jen rozpočet škody na jednotlivé emitenty. Při určování škody se vychází z evidence žalobce a presumuje se jeho správnost a s tímto postupem odvolatel nesouhlasí. Mezi škodou a provozní činností žalovaného neexistuje příčinná souvislost, neboť škody jsou způsobovány jinými faktory, jimiž je počasí, sucho, zvěř nebo kalamity. Ze všeho uvedeného žalovaný dovozoval, že nenese odpovědnost k náhradě škody. 8. Soud prvního stupně provedl listinné důkazy, vyslechl svědky a znalce [příjmení] [příjmení], řadu důkazních návrhů zamítl a žalovaného k zaplacení zavázal, když dospěl k závěru, že má dostatek podkladů k tomu, aby výši škody určil postupem dle ustanovení § 136 o. s. ř. 9. Závěr soudu prvního stupně, že aktivní věcná legitimace žalobce k projednání věci je dána, je správný a odvolací soud se s tímto závěrem zcela ztotožnil. Žalobce je státním podnikem, kterému náleží výkon práva hospodařit na lesních porostech ve vlastnictví státu a ve sporu o náhradu škody má aktivní věcnou legitimaci k uplatnění náhrady škody, neboť mu bylo nakládání s lesy státem svěřeno. Skutečnost, že žalobce byl osobou oprávněnou hospodařit s majetkem státu v rozhodném období, byla prokázána výpisy z katastru nemovitostí. 10. Přisvědčit je třeba i závěru, že žalobcem uplatněný nárok není promlčen. Promlčecí lhůta je dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tříletá a získal-li žalobce zprávu [anonymizováno] dne 8. 12. 2017 a dne 10. 10. 2018 znalecký posudek RNDr. [příjmení] o okolnostech rozhodných pro vznik nároku na náhradu škody a žalobu podal dne 20. 3. 2020, podal ji včas. 11. Správný je i závěr, že žalovaný je osobou, která provozuje činnost, při které dochází k vypouštění emisí oxidu síry, oxidu dusíku a dalších škodlivých látek do ovzduší a tyto látky způsobují škody na lesních porostech. Za stavu, kdy jsou do ovzduší vypuštěny desítky tun oxidů, nelze zásadně vyloučit, že tyto oxidy na lesní porosty absolutně nepůsobí, a to ani nepřímo. Samotný fakt, že oxidy jsou produkovány, musí vést k nutnému závěru o jejich vlivu na stav flory. Škoda způsobená provozní činností žalovaného, respektive odpovědnost za tuto škodu, je odpovědností objektivní, tedy není třeba zkoumat porušení právní povinnosti, nýbrž žalovaný odpovídá za škodu, nastane-li zákonem kvalifikovaná skutečnost, která byla příčinou vzniku škody, tedy vznikne-li škoda, která má původ v provozní činnosti žalovaného. Skutečnost, že žalovaný provozuje zdroj znečištění, nebyla v řízení sporná. Za stavu, kdy žalovaný produkuje škodliviny a kdy na lesních porostech vznikají škody, je dána i příčinná souvislost mezi vznikem škody a provozní činností žalovaného a žalovaný za vzniklou škodu odpovídá. Odvolací soud má shodně se soudem prvního stupně za to, že se jedná o škodu ve smyslu ust. § 2924 občanského zákoníku, tj. o škodu provozní, neboť přestože závod žalovaného se provozuje továrním způsobem ve smyslu ust. § 2925 obč. zák., další znaky provozu zvláště nebezpečného zakotvené