25 CO 317/2020-351 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 192 753,58 Kč s 8,05 % zákonného úroku z prodlení z částek 1 952,73 Kč od 16. 7. 2014 do zaplacení, 3 928,53 Kč od 16. 8. 2014 do zaplacení, 16 700,52 Kč od 16. 9. 2014 do zaplacení, 18 676,32 Kč od 16. 10. 2014 do zaplacení, 31 448,31 Kč od 8. 11. 2014 do zaplacení, 33 424,11 Kč od 17. 1. 2015 do zaplacení, 38 190,10 Kč od 17. 2. 2015 do zaplacení, 42 956,09 Kč od 11. 3. 2015 do zaplacení, 47 722,08 Kč od 11. 4. 2015 do zaplacení, 52 488,07 Kč od 11. 5. 2015 do zaplacení, 71 948,10 Kč od 11. 6. 2015 do zaplacení, 91 408,73 Kč od 11. 7. 2015 do zaplacení, 149 721,83 Kč od 10. 10. 2015 do zaplacení, 192 753,58 Kč od 11. 11. 2015 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci smluvní pokutu 24 719,98 Kč s 8,05 % úroku z prodlení od 11. 11. 2015 do zaplacení do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.), žaloba byla zamítnuta ohledně částky 20 314,11 Kč s 8,05 % zákonného úroku z prodlení z částek: 10 975,70 Kč od 16. 7. 2014 do zaplacení, 29 310,67 Kč od 16. 8. 2014 do zaplacení, 29 467,11 Kč od 16. 9. 2014 do zaplacení, 29 491,31 Kč od 16. 10. 2014 do zaplacení, 29 647,75 Kč od 8. 11. 2014 do zaplacení, 29 671,95 Kč od 17. 1. 2015 do zaplacení, 36 516,73 Kč od 17. 2. 2015 do zaplacení, 36 673,17 Kč od 11. 3. 2015 do zaplacení, 41 752,04 Kč od 11. 4. 2015 do zaplacení, 37 296,34 Kč od 11. 5. 2015 do zaplacení, 310,29 Kč od 19. 5. 2019 do zaplacení, 37 530,65 Kč od 11. 6. 2015 do zaplacení, 37 764,36 Kč od 11. 7. 2015 do zaplacení, 37 764,36 Kč od 10. 10. 2015 do zaplacení, 20 314,11 Kč od 11. 11. 2015 do zaplacení a dále byla žaloba zamítnuta ohledně smluvní pokuty ve výši 93 280,02 Kč s 8,05 % úroku z prodlení od 11. 11. 2015 do zaplacení (výrok III.). Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 292 839,52 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok IV.). Žalobci byla uložena povinnost nahradit náklady vzniklé České republice ve výši 202,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever (výrok V.) a žalovanému byla uložena povinnost nahradit náklady vzniklé České republice ve výši 1 822,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever (výrok VI.). Rozhodnutí je odůvodněno s odkazem na ust. § 673 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. tak, že žalobci vznikl nárok na zaplacení nájemného za období od 7/ 2014 do 7/ 2015 ve sníženém rozsahu stanoveném znaleckým posudkem (sleva 1,21 %), vznikl mu nárok na zaplacení záloh za služby spojené s nájmem za leden 2014 – červenec 2015 v rozsahu 71 689,78 Kč a za rok 2013 ve výši 18 310,77. Žalobce má rovněž nárok na nájemné, když žalovaný neodevzdal předmět nájmu včas dle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., tedy svědčí mu nárok na nájemné za srpen a poměrnou část září 2015 ve výši 24 719,98 Kč. V souladu s ust. § 301 obchodního zákoníku soud prvního stupně moderoval smluvní pokutu za prodlení s vyklizením, kterou žalobce požadoval ve výši 2 000 Kč za každý den z prodlení (ve smlouvě byla sjednána částka 3 000 Kč) s odůvodněním, že smluvní pokuta je nepřiměřeně vysoká s ohledem na hodnotu a význam zajišťované skutečnosti a žalovaného zavázal k zaplacení smluvní pokuty 24 719,98 Kč. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta. 2. Soud prvního stupně nepřihlédl k procesní obraně žalovaného, který se dovolával toho, že předmět nájmu byl vadný, proto žalovanému vznikl nárok na slevu z nájmu, kterou po uzavření nájemní smlouvy uplatnil a v rozhodném období, tj. v měsících 7/14 – 7/15 platil nájemné snížené o slevu ve výši nejprve 2 000 Kč a následně 5 000 Kč. Soud prvního stupně dovodil, že svá tvrzení o vadách předmětu nájmu žalovaný neprokázal, byl tedy v prodlení s plněním své závazkové povinnosti a byly zde dány podmínky pro ukončení nájemního vztahu. 3. Za lichou shledal soud prvního stupně i procesní obranu žalovaného, který uplatňoval do výše předmětu řízení k započtení částku 402 974 Kč představující náklady na rekonstrukci předmětných nebytových prostor a výše těchto nákladů byla stanovena znaleckým posudkem znalce [příjmení]. Důvodem skončení nájmu bylo prodlení žalovaného, proto nárok na náhradu nákladů na rekonstrukci zanikl dle ust. čl. 6 ve spojení s čl. 5 smlouvy o nájmu z 1. 3. 2011. K námitce žalovaného, že při uzavření nájemného vztahu zaplatil kauci 52 700 Kč, soud prvního stupně konstatoval, že se jedná o pohledávku nejistou a nezpůsobilou k započtení. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, když soud prvního stupně přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 90 % s odůvodněním, že rozhodnutí o smluvní pokutě záviselo na úvaze soudu a za tohoto stavu lze účastníku přiznat plnou náhradu nákladů řízení. 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalovaný včasným odvoláním, které směřovalo do celého rozsudku soudu prvního stupně. 6. Namítl, že závěry soudu prvního stupně nejsou správné. Žalovaný během řízení u soudu prvního stupně prokázal, že u žalobce uplatnil vady spojené s užíváním předmětu nájmu, tedy slevu na nájmu ve výši 2 000 Kč a později ve výši 5 000 Kč. Řádné uplatnění této slevy vyplývá zejména z dopisu z 3. 10. 2012, v němž žalovaný specifikoval vady – vady oken, schodiště a havarijní stav dveří a vyčíslil i slevu. Existence vad byla prokázána svědeckými výpověďmi paní [příjmení] a [příjmení], které soud prvního stupně nesprávně zhodnotil, když je posoudil jako méně věrohodné než výpověď svědka [příjmení], který vady odstraňoval. K odstranění vad po dobu trvání nájemního vztahu nedošlo, vady byly odstraněny až po ukončení nájmu. Žalovaný se tak nedostal do prodlení s platbou nájemného, naopak byl to žalobce, který byl v prodlení s plněním svých povinností, když nevystavoval řádně daňové doklady a neposkytl tak žalovanému potřebnou součinnost. Nesprávné je i posouzení procesní obrany žalovaného, pokud jde o námitku započtení částky 402 974 Kč, kterou žalovaný prokazatelně vynaložil, když její výše byla určena znaleckým posudkem ing. [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně rovněž nezhodnotil námitku žalovaného o vypořádání kauce ve výši 52 790 Kč a nezabýval se námitkami žalovaného, které směřovaly do znaleckého posudku. Upozornil i na nesprávný výpočet v bodě 44 a 46 napadeného rozsudku a navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobce se k odvolání žalovaného vyjádřil podáním ze 7. 10. 2020. Poukazuje na vnitřně rozporná tvrzení žalovaného, který podepsal smlouvu o pronájmu nebytových prostor, v níž prohlásil, že se se stavem prostor seznámil, sám provedl opravu oken a následně uplatnil vady. Existenci vad žalovaný řádně neprokázal, neboť jím předložené fotografie nejsou věrohodné, když z nich není zřejmé, kdy byly vyhotoveny. Pokud žalovaný tvrdil, že předmět nájmu vykazoval vady od počátku, tj. od 1. 3. 2011 a uplatnil tyto vady až 3. 10. 2012, jeho nárok se prekludoval a právo na slevu zaniklo ke dni 2. 9. 2011. Existence práva žalobce na zaplacení nákladů vynaložených na služby spojené s nájmem byly řádně prokázány. Žalovanému nevznikl nárok na zaplacení nákladů na odstranění vad, neboť byl v prodlení s plněním závazkových povinností, a tento nárok v souladu se zněním smlouvy zanikl. Částku 52 790 Kč započetl již předchozí nájemce na dluh na nájemném v roce 2013, přičemž nepochybně se jedná o pohledávku nejistou a nezpůsobilou k započtení. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno. 8. Odvolání žalovaného směřovalo do celého rozsudku soudu prvního stupně, a to i do výroku III., v němž bylo žalovanému vyhověno, neboť žaloba byla tímto výrokem částečně zamítnuta a v rozsahu uvedeném ve výroku III. byl žalovaný ve věci úspěšný. Proti tomuto výroku žalovanému nesvědčí právo podat odvolání, proto odvolací soud odvolání žalovaného do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně dle ust. § 218c o. s. ř. odmítl. 9. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně dle ust. § 212 o. s. ř. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, přihlédl k odvolání a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného v zásadě není důvodné. 10. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2015 domáhal se žalobce vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 331 067,69 Kč s příslušenstvím z titulu nesplnění nároků z nájemní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 1. 3. 2011, jejímž předmětem byly nebytové prostory v domě ve [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec] o rozsahu 72,87 m2, které měly sloužit jako [anonymizována dvě slova] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017 a nájemné bylo sjednáno částkou 10 000 Kč bez DPH. Žalovaný neplnil své závazkové povinnosti, když neplatil nájemné a náklady na služby spojené s nájmem, proto žalobce po