25 CO 32/2022-279 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem byla žaloba o zaplacení částky 1 218 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 3 218 000 Kč za období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2015, se smluvním úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 3 218 000 Kč za období od 1. 1. 2016 do 12. 11. 2017, se smluvním úrokem ve výši 6,5 % ročně z částky 1 218 000 Kč od 14. 11. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 218 000 Kč od 1. 1. 2016 do 12. 11. 2017 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 218 000 Kč od 14. 11. 2017 do zaplacení zamítnuta (výrok I.). Žalobci bylo uloženo nahradit žalovanému náklady řízení 97 864,80 Kč k rukám advokáta žalovaného ve lhůtě tří dní od právní moci rozsudku (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla mezi JUDr. [jméno] [příjmení] (právním předchůdcem žalobce) jako věřitelem a dlužníkem [právnická osoba] [právnická osoba] (právním předchůdcem žalovaného) jako dlužníkem uzavřena smlouva o finanční výpomoci, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 3 500 000 Kč, které měl dlužník vrátit do 31. 12. 2015. Pohledávka z tohoto závazkového vztahu byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávky z [datum] na paní [jméno] [příjmení], následně došlo k dalším postoupení z paní [jméno] [příjmení] na [právnická osoba] [anonymizováno] Smlouvou o postoupení pohledávky z [datum] a smlouvou z [datum] ji tato společnost postoupila na žalobce. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] byla mezi [právnická osoba], [právnická osoba] [právnická osoba] a JUDr. [jméno] [příjmení] uzavřena smlouva o podřízení pohledávek, v níž [právnická osoba] vystupovala jako nadřízený věřitel, JUDr. [jméno] [příjmení] jako podřízený věřitel a [právnická osoba] [anonymizováno] jako dlužník, na jejímž základě se podřízený věřitel zavázal bez předchozího písemného souhlasu banky nepostoupit jakékoli podřízené pohledávky nebo jejich části na třetí osobu ani k nim nezřídit právo třetí osoby. Tuto povinnost podřízený věřitel JUDr. [příjmení] porušil, když pohledávku převedl na [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně při právním hodnocení smlouvy o postoupení aplikoval v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012, ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 s odůvodněním, že smlouva o finanční výpomoci i smlouva o podřízení pohledávek byly uzavřeny za účinnosti tohoto občanského zákoníku a jestliže tedy byly porušeny povinnosti z těchto smluv, je třeba i postoupení posoudit podle předchozí úpravy, tedy podle ust. § 525 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., v němž je zakotveno, že nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je smlouvou neplatnou, neboť svým obsahem se příčí dobrým mravům ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku a za tohoto stavu nemá žalobce aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby. Pokud se žalobce dovolával toho, že nabyl pohledávku v dobré víře, že prováděl vůči žalovanému započtení vzájemných pohledávek a proti tomu nebyly vzneseny námitky a že svůj dluh uznal, soud těmto námitkám nepřisvědčil, když prvotní postoupení z JUDr. [jméno] [příjmení] na [jméno] [příjmení] odporovalo dohodě o možnosti postoupení pohledávky bez písemného předchozího souhlasu [obec] [anonymizováno] a tento souhlas nebyl dán. K argumentaci žalobce, že se nejedná o neplatnost absolutní, nýbrž pouze o neplatnost relativní ve smyslu ust. § 267 odst. 1 obchodního zákoníku, soud prvního stupně uzavřel, že úprava postoupení pohledávek je v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb. obsažena komplexně, tedy nelze použít obchodní zákoník a postoupení pohledávek se řídilo výlučně ustanovením tohoto zákoníku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady úspěchu ve věci. 2. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným odvoláním, v němž namítl, že rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávných skutkových zjištěních, soud nepřihlédl k žalobcem tvrzeným skutečnostem a věc byla nesprávně právně posouzena. [jméno] [příjmení] nabyla pohledávku od JUDr. [jméno] [příjmení] v dobré víře, že postoupení dané pohledávky nic nebrání. Dne 29. 8. 2016 žalovaný uznal předmětnou pohledávku písemným uznáním dluhu a oznámením o jednostranném zápočtu pohledávek ze dne 27. 10. 2017 žalobce započetl na předmětnou pohledávku svůj závazek vůči žalovanému. Žalobce nabyl pohledávku bez právních závad a až v průběhu soudního řízení vyšlo najevo, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o podřízení pohledávek, v níž bylo sjednáno, že závazkový vztah podléhá režimu obchodního zákoníku. Smlouva o postoupení pohledávky může být nanejvýš relativně neplatná ve smyslu ust. § 267 odst. 1 obchodního zákoníku, když se tímto zákonem řídí. Žalovaný se neplatnosti smlouvy nedovolal ani se dovolat nemohl, když relativní neplatnosti se může dovolat pouze ta osoba, na jejíž ochranu je smluvní omezení postoupení pohledávky sjednáno. Omezení cese a s ní související případná relativní neplatnost byla sjednána ve prospěch banky, tedy [obec] [anonymizováno], která proti postoupení nic nenamítla. Ve vztahu k samotné podřízenosti předmětné pohledávky žalobce zastává názor, že pokud postupník nabyl pohledávku bez současného sjednání postoupení dohody o podřízenosti, nabyl toliko pohledávku nepodřízenou. Ujednání o podřízenosti předmětné pohledávky není součástí pohledávky jako takové, tedy pohledávky, tak jak ji chápe současná právní úprava, která pohledávku chápe jako věc nehmotnou movitou. Ujednání o podřízení pohledávky není věcným právem, které by se stalo součástí pohledávky, ale je toliko smluvním ujednáním subjektů, kteří se na podřízenosti dohodly. V tomto případě tak ujednání podřízenosti předmětné pohledávky zavazuje pouze dlužníka, nadřízeného věřitele a podřízeného věřitele. [jméno] [příjmení] nabyla pohledávku pouze včetně závad, které měla a mohla z okolností daného postoupení zjistit, nebo které byly v rámci tohoto postoupení, popř. i později ujednány. Stejně jako [jméno] [příjmení], předmětnou pohledávku nabyl v dobré víře žalobce a této dobré víry a ochrany práv v dobré víře se dovolává. Žalobce trvá na tom, že omezení převoditelnosti předmětné pohledávky postoupením nebo její podřízeností nepřešly na další postupníky, tedy ani na [jméno] [příjmení], ani na [právnická osoba], ani na žalobce. Okamžikem přechodu vlastnického práva na prvního postupníka došlo k zániku všech závad váznoucích na předmětné pohledávce. Jestliže se všechna postoupení odehrála za účinnosti občanského zákoníku 89/2012 Sb., je třeba na posouzení aplikovat ochranu poskytnutou tímto novým zákoníkem a je třeba vztah posoudit podle nové právní úpravy. Jestliže žalovaný pohledávku vůči [jméno] [příjmení] dne 29. 8. 2016 uznal, nemůže dále vznášet námitky, které mu vznikly v době před tímto projevem. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil podáním z 25. 1. 2022. Rozsudek soudu prvního stupně považuje po formální i věcné stránce za zcela správný. Soud prvního stupně správně dovodil, že dne [datum] byla uzavřena trojstranná dohoda o podřízení pohledávek mezi [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] a [jméno] [příjmení], která obsahovala výslovný zákaz cese pohledávek JUDr. [jméno] [příjmení] v postavení věřitele za [anonymizována dvě slova] v postavení dlužníka. Podle čl. III odst. 3 písm. c) smlouvy o podřízení pohledávek je v souladu s ust. § 525 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. výslovně sjednán zákaz pro JUDr. [jméno] [příjmení] postupovat jakékoliv podřízené pohledávky na třetí osoby bez souhlasu banky. Pokud k převodu došlo, soud prvního stupně správně dovodil ve smyslu citovaného zákonného ustanovení, že je cese absolutně neplatná. Judikatura ke starému občanskému a obchodnímu zákoníku před vydáním tohoto rozhodnutí a též po jeho vydání konstantně dochází k jednoznačnému závěru o absolutní neplatnosti cese v případě porušení ust. § 525 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Jestli byla neplatnost jako relativní posouzena v rozsudku Nejvyššího soudu z 22. 9. 2009 sp. zn. 23 Cdo 1888/2007, jedná se o názor ojedinělý, který nebyl nikdy potvrzen. Shodně se soudem prvního stupně rozhodovaly soudy i v jiných věcech, kde účastníkem řízení byl rovněž žalovaný. Práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti zákona se řídí dosavadními právními předpisy dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle obchodního zákoníku platilo, že nelze-li některé otázky řešit podle ustanovení obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského. Úprava je buď subsidiární, kdy určitá otázka je v obchodním zákoníku upravena, ale její úprava není úplná, anebo jde o úpravu komplexní, když v občanském zákoníku některé instituty nejsou uprav