25 CO 40/2022-47 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 303 054,79 Kč s kapitalizovanými úroky a úroky z prodlení, běžícími úroky a úroky z prodlení v měsíčních splátkách po 5 000 Kč (výrok I), co do částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok III). V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhá zaplacení žalovaných částek, které vyčíslil jako jistinu, poplatky, kapitalizované úroky a úroky z prodlení. Na nařízené jednání se žalobce nedostavil. Žalovaná uvedla, že žalobce jí nabídl splátkový kalendář, když zaplatí 5 000 Kč, což učinila a prokázala výpisem z účtu. Soud vztah účastníků posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Soud vyhověl žalobě, pokud jde o běžný úrok a úrok z prodlení. Pokud jde o jistinu, měl za prokázané, že žalovaná zaplatila částku 5 000 Kč. Žaloba byla podána dne 10. 6. 2021, výpisy z účtu jsou naposledy ze dne 25. 1. 2021, kde se tato částka neobjevuje, tedy žalobce měl zkontrolovat, zda v mezidobí byla uhrazena. S ohledem na poměry žalované umožnil soud žalované částku splácet podle § 160 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Na náhradě byly přiznány náklady za tři úkony právní služby, režijní paušály, DPH a soudní poplatek, celkem ve výši 48 042,20 Kč. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvádí, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně o tom, že si měl částku 5 000 Kč, respektive její zaplacení zkontrolovat. Je pravdou, že žalovaná uhradila tuto částku dne 12. 3. 2021, k její úhradě došlo před podáním žaloby a tuto částku v celé její výši žalobce započetl na kapitalizovaný úrok za období od 15. 3. 2017 do 26. 2. 2020, který se před zápočtem rovnal částce 8 864 Kč. Po provedení zápočtu úhrady se rovná částce 3 864 Kč, kterou žalobce požadoval v žalobě. Toto je patrné z výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021, na který si žalobce dovoluje odkázat. Žalobce tedy platbu žalované započetl na kapitalizovaný úrok a platba se tak v žalobou uplatněné částce projevila a je v ní obsažena. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 308 054,79 Kč s úroky a úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. 3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a o odvolání rozhodl za použití ustanovení § 214 odst. 3 o. s. ř., aniž by nařizoval jednání. Účastníci řízení s tímto postupem soudu k jeho písemné výzvě nevyjádřili svůj nesouhlas. 4. Odvolací soud především konstatuje, že odvolání žalobce směřovalo proti výroku I a II, nicméně výrokem I soud žalobě (byť z části) vyhověl. Žalobce tak nemá subjektivní legitimaci k podání odvolání proti tomuto výroku. 5. Podle ustanovení § 218 odvolací soud odmítne odvolání, které směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. 6. Odvolací soud odvolání žalobce proti výroku I rozsudku soudu prvního stupně proto za použití citovaného ustanovení § 218 o. s. ř. odmítl, a to jako subjektivně nepřípustné. 7. Výrokem II soud prvního stupně zamítl žalobu co do částky 5 000 Kč s odůvodněním, že žalovaná tuto částku zaplatila, a to již před podáním žaloby. Žalobce v odvolání namítá, že uvedenou částku započetl na úhradu kapitalizovaného úroku, který před zápočtem činil částku 8 864 Kč a po provedení činí 3 864 Kč, jak bylo požadováno v žalobě. V této souvislosti žalobce poukazuje na to, že výše kapitalizovaného úroku 8 864 Kč je patrna z výpisu z úvěrového účtu ze dne 25. 1. 2021, na který si dovoluje odkázat. 8. Námitky obsažené v podaném odvolání nemá odvolací soud za důvodné. Odvolací soud především konstatuje, že žaloba žalobce je velmi kusá, je evidentní, že žalobce využil vzoru, do nějž byly pouze dosazeny částky a data bez toho, že by například bylo zohledněno, že se jedná o žalovanou a nikoliv žalovaného. Není jednoznačně uvedeno, pokud jde o požadované úroky a úroky z prodlení, za jaké období jsou požadovány, z jakých částek byly vypočítávány, a o kapitalizovaném úroku ve výši 3 864 Kč je pouze uvedeno, že se jedná o smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních anuitních splátkách). Ničeho bližšího žalobce ohledně tohoto kapitalizovaného úroku netvrdí. Netvrdí například ničeho o tom, kdy žalovaná přestala úvěr splácet, pouze je uvedeno, že nebylo spláceno řádně a včas, a že z tohoto důvodu banka úvěr zesplatnila, a to dopisem ze dne 26. 2. 2020. V žalobních tvrzeních se neobjevuje ničeho o tom, v jakém období před 26. 2. 2020 žalovaná přestala splácet, a rozhodně se zde neobjevuje žádné tvrzení o tom, že by po uvedeném datu žalovaná cokoliv na úvěr zaplatila, a že by toto žalobce zohlednil, pokud jde o výpočet úroků či dalších nárokovaných částek. V bodu, v němž žalobce vypočítává uplatňované nároky, uvádí, že za důkazy označuje oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný, výpis z úvěrového účtu, sazebník a produktové podmínky. K posledně uvedenému odvolací soud poznamenává, že žalobce předložil spolu s návrhem na vydání elektronického rozkazu více než 30 výpisů z účtu. K absentujícímu tvrzení o tom, že žalovaná zaplatila částku 5 000 Kč, žádný konkrétní výpis neoznačil, a stěží lze předpokládat, že soud může sám bez toho, že by žalobce cokoliv tvrdil, dovozovat, že žalobce, aniž by to z uvedených výpisů, ať už z jakéhokoliv, vyplývalo, že částka 5 000 Kč byla započtena na kapitalizovaný úrok. Shodně se soudem prvního stupně pak nutno poznamenat, že výpisy z účtu za období těsně předcházející žalobě (tj. i za měsíc březen roku 2021) předloženy soudu nebyly. 9. Námitky žalobce v podaném odvolání, pokud jde o odkaz na listinu, tak za tohoto stavu nemohou obstát. Odkaz na listinu žalobcem učiněn v žalobě nebyl a navíc by byl možný pouze za situace, kdy by v žalobě byla uvedena základní tvrzení a zároveň výslovný odkaz na zcela konkrétní listinu. 10. Žalobce se na jednání nařízené soudem prvního stupně nedostavil, nemohl proto být poučen o tom, aby doplnil svá tvrzení a navrhl případně důkazy ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. 11. Pokud tedy soud prvního stupně vycházel z toho, co bylo obsahem spisu, a měl za prokázané zaplacení částky 5 000 Kč ze strany žalované, aniž zde bylo jakkoliv tvrzení o této platbě ze strany žalobce (a jejím započtení na kapitalizovaný úrok), je jeho postup správný. 12. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil. 13. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, bylo rozhodováno dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byla úspěšná žalovaná, avšak žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, tedy bylo rozhodnuto, že žádnému z účastníků jejich náhrada nepřísluší.