61 CO 241/2021-133 — Krajský soud v Plzni

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 805,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % p. a., to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), návrh žalobkyně, aby žalovaná jí zaplatila částku ve výši 9 544,78 Kč a 100 Kč zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny dne 2. 10. 2019 a ve smlouvě byly uvedeny jednotlivé případy, kdy žalobkyně může po žalované požadovat zaplacení smluvní pokuty, mj. v případě předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou na základě projevu vůle ze strany žalované bez souhlasu žalobkyně, v případě nemožnosti dodávky na základě jednání žalované, v případě oprávněného odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakovaného porušení vícekrát platebních povinnosti souvisejících s dodávkou elektřiny, kdy je právem žalobkyně dožadovat se smluvní pokuty ve výši 400 Kč v případě kategorie domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky služeb od žalobkyně. V dané věci došlo k odstoupení žalobkyně z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalované, která neuhradila zálohy za měsíce prosinec 2019 a leden 2020, takže žalobkyně vyúčtovala svůj nárok na smluvní pokutu za každý měsíc od 6. 3. 2020 do 20. 5. 2022, tzn. za 26 měsíců po 400 Kč, celkem ve výši 10 400 Kč. Žalovaná z této částky uhradila částku 855,22 Kč a k úhradě zbývá 9 544,78 Kč. Soud prvního stupně žalobě vyhověl v rozsahu částky 5 805,95 Kč s příslušenstvím, když tato částka představuje dlužnou cenu žalovanou odebrané elektřiny ve výši 5 605,95 Kč a dvě smluvní pokuty po 100 Kč za prodlení se zaplacením záloh. Částečně zamítnutí žaloby do částek představující smluvní pokuty soud prvního stupně zdůvodnil tím, že smluvní pokuta sankcionuje nepřiměřeně spotřebitele za jednání, na jehož základě dochází k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou. Z formulace smluvní pokuty vyplývá, že se jedná o jakousi paušalizovanou náhradu škody pouze a jen v části ušlého zisku žalobkyně, neboť po ukončení smluvního vztahu dochází i k ukončení poskytování služeb dodávky elektřiny tak, jak vyplynulo i z tvrzení žalobkyně a z provedeného dokazování. V daném případě je tak zřejmé, že po ukončení dodávky elektřiny další náklady ve vztahu k žalované opakovaně v rámci dalších měsíců, jak se předpokládalo v rámci 26 měsíců, nemohu vzniknout. Smluvní pokutu ujednanou v daném případě je tak možné považovat za sankci odpovídající části ušlého zisku, nejedná se však o obvyklé náklady v paušalizované výši. 2. Proti výrokům II a III tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání a namítá, že z § 1813 o. z. plyne několik požadavků na smluvní ujednání, které musí být naplněny současně, aby takové ujednání bylo zakázané a absolutně neplatné. Pokud nejsou naplněny všechny požadavky, může se jednat o ujednání neplatné, leč relativně. V takovém případě je na žalované, aby dbala o svá práva ve smyslu zásady„ právo náleží bdělým“ a případné relativní neplatnosti se dovolala. Není přípustné, aby ze strany soudu byla procesní aktivita žalované nahrazována. Absolutně neplatné je takové smluvní ujednání, které zakládá nerovnováhu práv nebo povinností, nerovnováha je v neprospěch spotřebitele, nerovnováha je významná a nerovnováha je v rozporu s požadavkem přiměřenosti, přičemž tyto podmínky musí být naplněny současně. Soud prvního stupně však naplnění všech podmínek nezkoumal a neodůvodnil, v čem spatřuje jejich naplnění. Dle judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5254/2016 nebo sp. zn. 21 Cdo 4908/2014) účelem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazku a smluvní pokuta spočívá zejména v pohrůžce citelnou majetkovou sankcí vůči dlužníkovi pro případ, že nesplní svoji povinnost z hlavního závazkového vztahu a tím také v zabezpečení věřitele proti případné újmě, která by mu mohla nesplněním hlavního závazku vzniknout. Uvedený účel je – jak z povahy věci vyplývá – jen obtížně splnitelný pouhou symbolickou pohrůžkou, která má v poměrech dlužníka jen minimální význam a nemotivuje jej dostatečně k tomu, aby na sebe bral jen takové závazky, kterým při uvážení všech okolností může s vysokou pravděpodobností dostát; oproti tomu sankce nepřiměřené vysoká může mít za následek neplatnost ujednání o smluvní pokutě. S ohledem na funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody je třeba, aby smluvní pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat a musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši. Pokud jde o škodu vznikající žalobkyni v důsledku porušení smlouvy zákazníkem, žalobkyně uvádí, že nákup plynu probíhá na velkoobchodních energetických burzách a aby mohla žalobkyně poskytnout zákazníkovi (žalované) neměnnou cenu dodávky plynu nebo elektřiny na celé smluvní období (což je standard, který v současné době požaduje cca 60 – 70 % všech zákazníků), musí se zajistit proti pohybu cen energií a směnného kurzu nákupem množství energií odpovídající tzv. důvodně očekávané spotřebě zákazníka předem na celé období trvání smlouvy 2 nebo 3 let právě na velkoobchodním trhu na základě těchto forwardových nákupů. Pokud zákazník nedodrží sjednanou dobu trvání smlouvy na dobu určitou a předčasně ji ukončí nebo ji pro neplacení (neoprávněný odběr dle energetického zákona) je nucena ukončit žalobkyně, zůstává na straně forwardově nakoupený přebytečný plyn nebo elektřina pro zbývající smluvní období takového každého zákazníka. Tuto energii je nutno zpětně prodat na velkoobchodním trhu za aktuální tržní ceny, tedy v době předčasného ukončení smluvního vztahu. Pokud jsou velkoobchodní tržní ceny komodity nižší v okamžiku předčasného ukončení smluvního vztahu v porovnání s úrovní cen v čase akceptace nabídky, vznikne žalobkyni škoda, protože nakoupený objem energie bude prodán na trhu se ztrátou, a to bez ohledu na to, zda bude skutečně prodán nebo bude v nákupním modelu realokován na jiné – nové zákazníky. Mezi další škody vznikající žalobkyni vždy, kdy dochází k předčasnému ukončení smlouvy, je třeba zařadit zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy. Další částí škody je škoda nepřímá v podobě ušlého očekávaného zisku (zisková marže nerealizované dodávky), který v případě porušení smlouvy nenastal, ač za přirozeného běhu věcí a splnění smlouvy nastat měl. Dále se jedná o zvýšené náklady na vývoj a zprávu IT systému. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II a III zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovanou povinností k úhradě náhrady nákladů řízení. 3. Vyjádření k odvolání podáno nebylo. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 5. V projednávané věci mezi žalobkyní coby dodavatelem a žalovanou coby odběratelem byla dne 2. 10. 2019 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a v rámci ní bylo dohodnuto, že v případě prodlení s platbou dle uzavřené smlouvy přesahující 10 dní bude za každý jednotlivý případ ze strany žalobkyně nároková částka 100 Kč a v případě oprávněného odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakovaného porušení vícekrát platebních povinností souvisejících s dodávkou elektřiny je žalobkyně oprávněna po žalované požadovat zaplacení smluvní pokuty, a to v případě kategorie domácnost 400 Kč za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky služeb od žalobkyně. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná neuhradila zálohy za měsíce prosinec 2019 a leden 2020 ve výši 1 500 Kč měsíčně, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním od smlouvy odstoupila a požadovala uhrazení smluvní pokuty za 26 měsíců po 400 Kč (od 6. 3. 2020 do 20. 5. 2022), když smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců ode dne její účinnosti a nebylo ji možno předčasně vypovědět. 6. Pokud soud prvního stupně vyhodnotil ujednání o smluvní pokutě jako nepřiměřeně sankcionující spotřebitele za jednání, na jehož základě dochází k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou, odvolací soud se s tímto názorem neztotožňuje. 7. Ujednání o smluvní pokutě není ujednáním, které by bylo ve spotřebitelské smlouvě zakázáno (§ 1814 o. z.), ale může být ve smyslu § 1813 o. z. ujednáním zakázaným, pokud zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, přičemž dle § 1815 o. z. k nepřiměřeným ujednáním se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V posuzované věci smluvní ujednání ve smlouvě uzavřené mezi účastnicemi nezakládají významnou nerovnováhu práv a povinností stran, neboť jednak závazek žalované (spotřeb