64 CO 56/2022-529 — Krajský soud v Plzni

1. V řízení zahájeném dne 8. 9. 2017 se žalobce domáhal přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 18 000 000 Kč, která mu byla způsobena v důsledku nezákonného rozhodnutí - usnesení [název soudu] sp. zn. [spisová značka], na jehož základě byl vzat do vazby a trestně stíhán v době od 26. 4. 2013 do 25. 6. 2016, kdy byl pravomocným rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] obžaloby zproštěn. Nárok na náhradu za nezákonnou vazbu ve výši 72 000 Kč a za náklady obhajoby ve výši 165 377 Kč uplatnil u Ministerstva spravedlnosti dne 11. 9. 2016 a byl mu přiznán. Nárok na nemajetkovou újmu spočívající v poškození fyzického a psychického zdraví ve výši 8 000 000 Kč a společenskou újmu v oblasti obchodních a rodinných vztahů ve výši 10 000 000 Kč mu však byl odmítnut. 2. Okresní soud Plzeň – město rozsudkem z 29. 11. 2018, č. j. 39 C 248/2017 žalobu zamítl poté, co žalovaná vznesla námitku promlčení. Ztotožnil se s ní v tom, že šestiměsíční promlčecí doba k uplatnění nároku stanovená § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále OdpŠk) začala běžet dne následujícího po pravomocném skončení trestního řízení, tzn. 26. 6. 2016, takže pokud žalobce zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnil u Ministerstva spravedlnosti až podáním z 20. 3. 2017, tedy po devíti měsících od jeho vzniku, třebaže mu v tom nic nebránilo, stalo se tak po uplynutí promlčecí doby. 3. Krajský soud v Plzni usnesením z 13. 12. 2019, č. j. 64 Co 206/2019-296 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání. Po doplnění dokazování svědeckou výpovědí manželky žalobce [jméno] [příjmení] a zopakování důkazu lékařskou zprávou MUDr. [příjmení] z 15. 9. 2016 zjistil, že žalobcův zdravotní stav nebyl ani v září 2016, kdy jeho tehdejší právní zástupce dr. [příjmení] uplatnil u Ministerstva spravedlnosti nárok na odškodnění za dobu vazby a náklady trestního řízení, ale ani v prosinci 2016, kdy mělo dojít k promlčení nároku, natolik dobrý, aby mu umožňoval vyřizovat záležitosti související s odškodněním. Projednávaný případ tedy splňuje podmínky pro odmítnutí žalovanou vznesené námitky promlčení kvůli jejímu rozporu s dobrými mravy, jak má na mysli judikatura Ústavního soudu, neboť žalobce marné uplynutí šestiměsíční promlčecí doby nezavinil a promlčení nároku by pro něj bylo zvlášť citelným postihem. Odvolací soud tedy soudu prvního stupně uložil, aby po doplnění dokazování posoudil nárok a s tím spojenou otázku jeho výše a příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a společenských vztazích, žalobcem ceněnou na 18 000 000 Kč, a jeho nezákonným trestním stíháním. 4. Soud prvního stupně po vrácení věci k dalšímu řízení doplnil dokazování a v pořadí druhým, nyní přezkoumávaným, rozsudkem žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 1 062 200 Kč (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 42 240 Kč (výrok II), v obou případech do 30 dnů od právní moci rozsudku, a výrokem III„ co do zbytku“ (aniž vyjádřil v jakém) žalobu zamítl. 5. Po skutkové stránce soud prvého stupně uzavřel, že trestní stíhání žalobce pro pokračující zvlášť závažný zločin vydírání podle § 175 odst. a 1 a 2 písm. a), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku zahájené usnesením [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] trvalo 38 měsíců, a to až do 25. 6. 2016, kdy žalobce byl pravomocně rozsudkem [název soudu] z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl stíhán. Trestní stíhání žalobce tak bylo nezákonné a žalobci, který před jeho zahájením byl podnikatelem, náleží zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu vzniklou mu poškozením zdraví a zásahem do osobnostní sféry, podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále OdpŠk), což je také s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 265/2012 a nález sp. zn. IV. ÚS 3846/11), na kterou odkázal. 6. Žalobce nárok na zadostiučinění za poškozené zdraví odůvodňoval tím, že vazbě se u něj začaly projevovat deprese a stavy silné úzkosti, po propuštění následoval dne 25. 2. 2014 pokus o sebevraždu a hospitalizace na [anonymizována čtyři slova] [obec] v době od 27. 2. 2014 do 11. 4. 2014. Od té doby probíhá jeho soustavná ambulantní léčba v psychiatrické ordinaci MUDr. [jméno] [příjmení] pro diagnostikovanou těžkou depresivní poruchu s posttraumatickou stresovou poruchou. K další újmě na zdraví u něj došlo poškozením ledvin. Před vzetím do vazby se sice léčil s chronickou glomerulonefritidou typu FSGS, ve vazbě však byla přerušena kortikoidní léčba a nebyla mu poskytována adekvátní pomoc. Kvůli poškozenému zdraví tak nemůže pracovat, vést kvalitní život, opakovaně dochází k lékařům a užívá velké množství léků se silnými nežádoucími účinky. Zadostiučinění za společenskou újmu pak odůvodňoval tím, že kvůli trestnímu stíhání s ním přerušila kontakt jeho matka, bratr a starší dcera, rozpadlo se také jeho současné manželství a společnou domácnost s manželkou dosud sdílí jen kvůli dceři. Po reportáži na [anonymizována dvě slova] [příjmení] s ním také přerušili kontakt jeho obchodní partneři a zahájené obchodní případy s ním už nedokončili. 7. Pokud se jedná odškodnění zdravotních obtíží spočívajících v onemocnění ledvin, soud prvního stupně vyšel z účastnické výpovědi žalobce, z níž vyplynulo, že onemocněním ledvin trpěl už před zahájením trestního stíhání, a dále ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] z 6. 10. 2021, jehož úkolem bylo posoudit onemocnění ledvin, aktuální stav této choroby a její souvislost s trestním stíháním. Podle znalce žalobce trpí středně pokročilou chronickou ledvinovou nedostatečností, což je nevyléčitelné ledvinové onemocnění, které je datováno minimálně od roku 2010. Aktuální stav této choroby spočívající v tom, že je odkázán na dialýzu a čeká na transplantaci ledviny, je zcela přirozený vývoj tohoto onemocnění. Znalec jednoznačně vyloučil souvislost mezi tímto žalobcovým zdravotním stavem a jeho trestním stíháním či pobytem ve vazbě. Na základě tohoto posudku, jehož závěry znalec odůvodnil a opřel o lékařské zprávy, soud prvního stupně uzavřel, že žalobce příčinnou souvislost mezi zmíněným nezákonným rozhodnutím a onemocněním ledvin neprokázal. 8. Jiná situace je ale u nároku na zadostiučinění související s psychiatrickým onemocněním, kde žalobce výši nároku a příčinnou souvislost mezi vznikem a progresí psychiatrického onemocnění a trestním stíháním prokazoval posudkem psychiatra MUDr. [příjmení] z 31. 8. 2018, podle kterého žalobcova depresivní porucha souvisí s událostmi, jež kolem něj nastaly v době, kdy s ním bylo nehumánně zacházeno a byl mu obestavěn majetek a účty, a od té doby je v péči psychiatrické ambulance a užívá psychofarmaka, především antidepresiva a hypnotika. Tento znalec provedl vyčíslení ztížení společenského uplatnění (ZSU) poškozeného zdraví za pomoci nové metodiky na 1 719 590 Kč. Protože ale při soudním jednání nebyl schopen objasnit jednotlivé položky, z nichž v posudku vycházel a pouze obecně vysvětloval, že stupeň obtíží vyhodnotil na základě rozhovoru se žalobcem, žádost o písemné doplnění posudku, který by vycházel z jeho tehdejších poznámek však odmítl s tím, že žádné podklady k tomu nemá, a vše završil prohlášením při dalším jednání, že pokud by posudek dělal pořádně, ohodnotil by ZSU žalobce ještě vyšší částkou, neboť obvykle posudky zpracovává pro pojišťovnu, soud prvního stupně tento posudek označil za nepoužitelný a neschopný žalobcovo tvrzení o újmě na zdraví prokázat. Závěry o tom pak založil na výpovědi psychiatričky MUDr. [příjmení], jejích lékařských zprávách a na znaleckém posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací stanovení nemateriální újmy MUDr. [jméno] [příjmení] z 9. 6. 2021. Tento znalec stejně jako svědkyně [příjmení] [příjmení] začátek psychických potíží u žalobce, které se u něj poprvé objevily v roce 2014, jednoznačně spojovali se zahájením trestního stíhání, jež bylo spouštěčem úzkostně depresivní symptomatiky. Třebaže podle znalce [příjmení] [příjmení] žalobce sám připustil, že se jeho podnikání v době před zahájením trestního stíhání nevyvíjelo podle jeho představ, zejména zmiňoval neúspěch spolupráce s [jméno] [příjmení], ze žádné lékařské zprávy podle něj nevyplývá, že by se tehdy zhroutil. Připustil ale, že na hluboké deprese žalobce měly vliv vysoké dávky kortikoidů, kterým byl vystavován při léčbě ledvin, ale protože mu již nejsou od roku 2016 podávány, nelze je mít za příčinu jedinou. Oba faktory, tedy stres spojený s trestním stíháním a kortikoidní léčba, se tak podle znalce na vzniku obtíží podílí stejným dílem. Psychický stav žalobce je chronického charakteru, k datu 8. 10. 2020 je možno jej hodnotit